Letos se to v kubatuře MX3 podařilo MARTINU MICHKOVI. Jezdec z Orion Teamu Litomyšl - RS Petrol Teamu se před časem zúčastnil vyhlášení regionálního Nova Motocross Cupu v Kunvaldu. Nejenom, že předával ceny pro nejlepší jezdce, ale také podepisoval plakáty, fotil se s každým, kdo o to požádal, a rozdával rady malým i velkým jezdcům. Jak sám říká, nechce zpychnout. Přes to, co nejen v uplynulé motokrosové sezoně dokázal, se k němu hodí přirovnání „normální usměvavý kluk“.

Nemá cenu se ptát na účast v mistrovství světa, kde se vám podařilo po pětatřiceti letech získat pro Českou republiku třetí místo. O tom už bylo napsáno snad vše. Přeci jen si ale neodpustím. Jaké zážitky ve vás tento šampionát zanechal?

Z mistrovství světa jsou zážitky super. Pro každého jezdce to je sen, dostat se na takovou úroveň, aby se mohl vůbec takového závodu zúčastnit. Mně se to povedlo a ještě se mi to navíc vyvedlo i v tom směru, že jsem mohl bojovat o přední pozice. Nepopsatelný pocit je, když vás vyhlásí a můžete si stoupnout na bednu. To je opravdu nezapomenutelný a neskutečný zážitek. Je to ta největší odměna za všechno, co děláte přes zimu, a veškerou dřinu, co do toho člověk dává na závodech. Protože samotný závod už je jen ukázkou toho, co člověk umí a co se mu podařilo přes zimu vyladit na motorce a zapracovat na fyzické přípravě. Je to fakt nezaplatitelný a krásný pocit. Navíc jsem si ještě mohl vychutnat tu perličku, že se mi to podařilo pro tuhle republiku po tolika letech.

Věříte už tomu, že se vám podařilo na mistrovství světa tak zabodovat, nebo jste si to ještě stále neuvědomil?

Už to došlo, věřím tomu, ale každopádně je ještě stále co zlepšovat. Rozhodně nechci zpychnout. Letos jsem byl třetí, takže mám do příštího roku těžký úkol, abych to ještě zlepšil (s úsměvem). Budu se o to snažit. Je to ale hodně o štěstí, náhodách a různých faktorech. Letos se sezona ale myslím povedla perfektně. Doufám, že když máknu přes zimu, tak mi to příští rok vyjde ještě více.

Co chcete konkrétně vylepšovat? Chcete zapracovat na fyzičce nebo změnit motorku?

Stroj určitě měnit nebudu. Zůstane KTM, zůstane i stejný tým Orion Litomyšl. Chci zapracovat na sobě z jezdeckého a fyzického hlediska. Chci být ještě více fit a připravený, abych neměl sebemenší výkyvy. Julien (Julien Bill, Švýcar, který se stal mistrem světa - pozn. red.) byl letos připravený takovým způsobem, že neměl výkyv ani jeden.

Pokud se podíváme na mistrovství republiky, tak jste musel bojovat až do posledního závodu. Byly to pro vás velké nervy?

Pro domácího jezdce je hezké získat titul z mistrovství republiky. Je to dobré i pro sponzory, protože přece jen o mistrovství světa se zajímají spíše firmy z ciziny. Byl to také nepopsatelný pocit. Letos mi šlo o dvě velké věci. Získat titul mistra republiky a medaili z mistrovství světa. Oboje se mi splnilo, takže ani nemohu říci, z kterých závodů jsem byl více nervózní. Jestli z republiky, nebo ze světa. Na obou jsem byl nervózní totiž úplně stejně. O zisku titulu mistra republiky jsem mohl rozhodnout už v předposledním závodě v Jiníně, ale přišel problém. Nebyla to jezdecká, technická, ani pořadatelská chyba. Prostě mi nebylo přáno a v první jízdě se mi utrhla řadička, takže jsem si musel počkat až na poslední závod do Přerova. Měl jsem sice náskok 35 bodů, ale vždycky, když není všechno v kapse, tak se jezdci honí v hlavě různé myšlenky typu: doufám, že se mi na motorce nic nestane, že dojedu a tak. Protože jsem dojel výborně první rozjížďku, tak to spadlo a bylo to v kapse.

Když zabrousíme do začátku vaší jezdecké kariéry, kam se dostaneme? Kdo vlastně k motokrosu přivedl současného nejlepšího jezdce v republice?

Začal jsem v osmi letech. Dříve jezdil brácha, který už skončil, takže jsme taková motoristická rodina, protože dřív jezdil i táta. S bráchou jsme k tomu byli tedy od malička vedení a motory u nás vrčely snad odjakživa. K našemu domovu vrčení motorů prostě patří a už je jedno, jestli má stroj dvě nebo čtyři kola. A musí u toho být adrenalin (smích).

Když jste měl na vyhlášení Nova Motocross Cupu autogramiádu, tak se za vámi zastavovali mladí jezdci a prosili mimo jiné i o radu, jakou motorku si vybrat. Jak to na vás působí?

Určitě z toho mám radost. Mám okolo sebe strašně rád lidi a jsem šťastný, když kdokoli přijde, zeptá se a já mohou odpovědět nebo udělat radost nějak jinak. Rád lidem tu radost rozdávám. Pokud vidím, že má někdo z mé rady radost, tak jsem hned takový svěží a mám ze všeho lepší pocit. Když se se mnou přijde někdo vyfotit nebo si přijde jen pro podpis, tak jsem za to moc rád. Je vidět, že to, co dělám, dělám v dobrém směru a těší to i sponzory a lidi okolo mne. Jsem rád, že ve mně mohou mít i nějaký určitý vzor. Proto to asi i dělám.

Když to ale vezmeme z druhé strany. Nevadí vám, že jste trochu ztratil soukromí? Přeci jen vás lidé na ulici poznávají více.

Myslím si, že to není tak hrozné jako u sportovců typu Jágr a tak (smích). Nějaké soukromí si ponechávám. Je to vždy o tom, jak si člověk lidi připustí k tělu. Jsem ale v pohodě. Když mne někdo pozdraví, tak ho pozdravím. Pokud si bude chtít pokecat, tak s tím nemám vůbec žádný problém.

V Kunvaldu jste se zúčastnil vyhlášení Nova Motocross Cupu. Jak to na vás zapůsobilo? Vrátil jste se tak trochu do dětství, když jste viděl malé „špunty“, jak si jdou pro poháry?

Přesně tak. Je to návrat do mých úplně dětských let. Taková vyhlášení na „vesnici“ mám moc rád. Pamatuji se, že jsme na našich vyhlášeních měli také nějakou osobnost z motokrosu. Už jen proto jsem se tam vždy těšil. Teď tu jsem najednou za tu osobnost já. Je to opravdu návrat do minulosti, když jsem tam jako malý „špunt“ stál také já. Vždycky se takových akcí hrozně rád zúčastním.

Jaké závodnické plány máte do nejbližší budoucnosti?

Teď zatím řeším jenom příští sezonu. Tým bude stejný, motorka také, dá se říci, že i skoro stejné oblečení a vybavení. Pojedu stejný šampionát, jak český, tak mistrovství světa MX3. Chtěl bych ale také pár krůčky zabrousit i do světa MX1. A určitě se chci zúčastnit i německého mistrovství.