Skok o tyči, 1. místo, IVO STRNAD (Česká republika). 100 metrů překážek, 1. místo, Ivo Strnad Česká republika. Evropský šampionát atletických veteránů v dánském Aarhusu přinesl závodníkovi Tělovýchovné jednoty Jiskra Litomyšl dva zlaté úspěchy. A cení si jich velice vysoko, v jeho kategorii M65 se sešla velice kvalitní konkurence.

„Byl to pro mě vrchol letní části sezony, kterému jsem podřídil přípravu. Ta byla bez výraznějších komplikací a zúročil jsem ji,“ pochvaloval si litomyšlský atlet. Do Dánska dorazil unaven po devítihodinové úmorné cestě autobusem, ale s odhodláním zabojovat o přední pozice. A vyšlo mu to skvěle.

Není to však konec letošní sezony, ještě má v plánu některé zajímavé podniky a zejména v mistrovském víceboji se moc chce vytáhnout. Bude totiž závodit doma, na litomyšlském stadionu, což je pořádná výzva.

Vezměme tři vaše soutěže na šampionátu v Dánsku jednu po druhé. Začínal jste stovkou překážek, nejprve rozběhem a následně finálovým závodem. Jak se z vašeho pohledu zrodil tento zlatý zápis?

Rozběh byl kontrolovaný, ten svůj jsem vyhrál, nebyl tam problém. Ve finále jsem byl ve třetí dráze, po pravé ruce jsem měl Němce Pacha a v pětce byl Polák Szymura, což byli nejsilnější soupeři a právě polský překážkář měl být podle časů hlavním favoritem, se kterým jsem se chtěl poprat. Mě se podařil start, na který jsem se soustředil, vyšel mi náběh na první překážky a někde od třetí čtvrté jsem věděl, že to neprohraju. Co jsem ale netušil, že Polák nezvládl první překážku a nabil si. Byl hodně namotivovaný jako mistr světa a nezvládl to. Pokud najel do překážky a povalil ji, musela to být jeho chyba. V závěru tam byly emoce, člověk cítí euforii, takže jsem finiš trošku vypustil. Nic to ale neřešilo, jen čas byl byl možná 16,30.

Titul jste bral rovněž v tyči, což je vaše parádní disciplína, kterou jste ovládl i na halovém mistrovství světa. Jak těžké bylo získat tenhle primát?

Pro mě tady vyvstal docela velký problém, protože jsem si musel přímo na místě závodu vypůjčit tyč. Den předtím jsem si ji hodinu vybíral a zkoušel, nakonec jsem zvolil hned tu první, která mi padla do ruky, a vzal si ji na soutěž. Favoritem měl být Fin Lipasti, který měl skočený nejkvalitnější výkon, a s ním to byla taková přetahovaná. Měl jsem trochu strach, co udělá ta tyč, neměl jsem s ní žádný trénink. Myslel jsem že půjdu základ tři metry, nakonec jsem si to rozmyslel, vynechal jsem a šel na 310. Pak jsme se tahali s Finem, on dal 320, já 330, a tato výška rozhodla, protože soupeř ji neskočil. No a tím pádem bylo po závodech. Samozřejmě jsem pomýšlel na hodnotnější výkon, bral bych 350, ale bylo to mistrovství a tam jde každý pouze na vítězství.

Po dvou zlatých medailích přišla ještě na řadu výška, v níž jste skončil těsně pod stupni vítězů. Lépe to nešlo?

Při rozcvičení jsem se lehce ťuknul do levé nohy, přemýšlel jsem, že se odhlásím, ale pak jsem řekl ne, půjdu, jinak by si někdo řekl: No jo, udělal dva tituly a už se mu nechce. Něco jsem skočil, ale tady nebyla šance ani na bronz, to byla zkrátka realita, protože výborní severští výškaři dávali 160.

Podle výsledkových listin se zdá, že konkurence na Evropě byla hodně silná a početnější, než třeba v zimě na halovém mistrovství světa. Měl jste tedy ze svých soupeřů respekt?

Určitě. V tyči bylo dvanáct účastníků, kteří skutečně závodili, než že by byli jenom přihlášení, v ostatních disciplínách rovněž. Z Evropy tam nechyběl snad nikdo z nejlepších atletů, medaile získali závodníci ze čtyřiatřiceti zemí. Tím více se svých výsledků cením, konkurence byla opravdu dobrá.

Jak se vám líbil celý šampionát a prostředí v Aarhusu? Bylo to povedený šampionát?

Pěkné město, hezký stadion, akorát my nejsme tolik zvyklí na náhlé prudké změny počasí. Najednou se zvedne silný vítr, najednou se zatáhne a na pět minut spustí prudký déšť, potom zase vysvitne sluníčko. To se odrazilo i na zpoždění některých soutěží. Byli jsme rozcvičení a připravení na zahájení soutěže na třetí hodinu, přišli jsme do svolavatelny a najednou oznámení – o půl hodiny posunuto. Takže dlouhá pauza, navíc já šel až ke konci, jelikož ostatní začínali níže. Ale i tohle se zvládlo. Celé mistrovství bylo na vynikající úrovni s několika tisíci účastníky, také vystoupení české reprezentace bylo velice vydařené a panovala spokojenost. Mně všechno vyšlo přesně tak, jak jsem si představoval, a mám radost.

Co ještě absolvujete ve zbytku sezony? Pokud vím, představíte se mimo jiné i v domácím prostředí v Litomyšli.

Na konci srpna mě nejprve čeká mezistátní utkání veteránů ve slovinské Ptuji, kde bych rád něco solidního skočil. To je tradiční akce, na které startuji několik let. Potom si možná zajedu na závody do Šumperka a 16. a 17. září se v Litomyšli koná mistrovství České republiky veteránů v desetiboji. Pokud by se mi doma podařilo vylepšit vlastní český rekord, tak budu navýsost spokojen.

Čeští veteráni získali v Dánsku celkem 41 medailí (13 zlatých, 14 stříbrných a 14 bronzových) a zařadili se na třináctou příčku v pořadí národů. Nejlepší byli s neuvěřitelnými 407 cennými kovy Němci.

Mimochodem, v minulosti jste na vrcholných akcích chodil také víceboje. Proč tomu tak nebylo teď v Aarhusu?

Desetiboj v Dánsku se konal na začátku celého programu, potom teprve byly překážky a tyč, tedy moje hlavní disciplíny. Raději jsem tedy víceboj vynechal, přece jenom je to náročné a já jsem chtěl vyhrát především tyčku, pro ni jsem udělal maximum. Zvážil jsem, kde pro mě bude větší naděje na úspěch. Jít desetiboj tady a potom ještě na republice v Litomyšli, to by byla pořádná porce. Zvolil jsem jinou variantu a vyšlo mi to absolutně dokonale.

Kromě veteránských závodů bodujete v barvách druholigové Jiskry Litomyšl, která je stále ve hře o první místo…

Byl jsem ve třech kolech vždy kolem pátého šestého místa, takže jsme družstvu trochu pomohl. Musím ale říci, že mi přijde trochu zvláštní, že v šestašedesáti letech ještě stále dělám body ve druhé lize, a to jsem předtím získal pár bodů i v lize první. Nevím, co dělají mladí, jestli neskáčou, bojí se, nebo čím to je. Protože ty moje výkony 340, 350 centimetrů by mladí závodníci měli skákat normálně.

Mimochodem, co jste jako tyčkař říkal naprostému propadáku českých reprezentantů v této disciplíně na mistrovství světa v Londýně? Říkal jste, že se s Kudličkou, Balnerem a dalšími občas v Praze na tréninku potkáte…

Zklamání to je pochopitelně obrovské pro ně i pro trenéra Pateru. „Kudla“ měl asi větší ambice, osobně jsem byl přesvědčen, že do finále určitě postoupí, není mi jasné, jak mohl neskočit 560. I když je to sport a ne vždycky se formu povede načasovat ideálně. Samozřejmě nedokážu posoudit konkrétní podmínky při kvalifikaci, ale byla to v každém případě velká škoda. Stejně jako v případě tyčkařek. Budu sám zvědav, co bude říkat trenér. Ať je to, jak chce, celou dobu se připravovali na tento jeden vrchol sezony a ten jim nevyšel. Jasně, medaile pro ně visely vysoko, ale šesté místo bylo snad za 560, takže někde v osmičce mohli být.

Kromě medailí a titulů se vbrzku dočkáte i speciálního ocenění, kdy vás rada města Litomyšle ocení čestnou plaketou. Co to pro vás znamená?

Beru to jako určité společenské ocenění, s ničím podobným jsem nepočítal. Jsem rád, že naše město má o sport zájem, vnímá, že jezdím ven, reprezentuji Litomyšl, v každém případě to je hezké uznání. Je asi faktem, že sportovců, kteří by odsud vyjížděli pravidelně na světové a evropské závody, překonávali rekordy a vozili domů medaile, zase tolik není. Moc si toho vážím.

Po takových výsledcích se vám asi snáze hledá i motivace do dalších tréninku, že…

Rozhodně. Ale nejen to. Nabíjí mě i celá parta atletů veteránů, rád se potkávám se soupeři, navzájem se hecujeme, přejeme si úspěch. Je pochopitelné, že mě potěší dosažené úspěchy, je příjemné, když potom někoho potkám v Litomyšli a on mě pochválí, gratuluje mi, ví, že jsem něčeho dosáhl. I tohle vás pohladí po duši, že vaše snaha nevychází nadarmo. Není to legrace, snažím se pětkrát týdně trénovat, zatím mě to baví, zdraví přes určité problémy drží, dokážu se připravit na závody tak, abych tam mohl být a uspět.

Ostatně na veteránské závody jezdi i devadesátiletí i starší borci, takže máte před sebou ještě dobře třicet let kariéry…

To snad raději ne, ale musím říci, že tihle pánové mají můj respekt. Ono pozor, speciálně tihle závodníci jsou neustále pod bedlivým dohledem zdravotníků a při jakýchkoli potížích mohou být staženi ze závodu. Nic to ovšem nemění na obdivu, jaký si jistě zaslouží.

Mistrovství Evropy veteránů 2017 v Aarhusu (Dán.)

KATEGORIE M65

Skok o tyči:
1. Strnad (ČR) 330
2. Lipasti (Fin.) 320
3. Rappo (It.) 310

100 metrů přek.:
1. Strnad (ČR) 16,81
2. Pach (Něm.) 17,38
3. Lorenz (Pol.) 17,75

Skok vysoký:
1. Nieminen (Fin.) 160
2. Tudem (Nor.) 160
3. Lipasti (Fin.) 154
4. Sundell (Fin) 145
Strnad (ČR) 145