S jakými plány jste vstupovali do sezony?
Před začátkem sezony jsme měli za cíl udržení v soutěži. K tomu nás vedl stav z předloňského ročníku, kdy silně omlazený kádr skončil předposlední a těsně odvrátil hrozbu sestupu. Boji o záchranu nasvědčovalo také hned první kolo, kdy jsme na vlastním hřišti prohráli z Výprachticemi hrozivě 0:3 a 0:3. Po tomto výprasku jsme se ale začali herně zvedat a v polovině sezóny jsme byli mile překvapeni umístěním na třetím místě pouze bod za vedoucí Poličkou.
Po zimní přestávce jsme očekávali spíše zhoršení výkonnosti, protože většina našich hráčů jsou vysokoškoláci a trénují s námi maximálně dvakrát týdně. Na jaře jsme však prohráli jediný zápas s Výprachticemi a celou soutěž jsme vyhráli o jediný bod. Za zmínku stojí fakt, že jsme zvítězili ve všech sedmi pětisetových utkáních v sezóně. To považuji za mimořádný výsledek, který svědčí o zlepšené mentální síle družstva.


Závěr sezóny byl tedy velmi dramatický.
To ano. Poslední kolo jsme hráli doma se Sokolem Rybník, ale ani dvě vítězství nám nezaručovala první místo. Vedoucí Výprachtice však ve stejný den prohrály jedno utkání v Poličce, a tím se nám naskytla šance dostat se do čela. Druhý den nám totiž ještě zbývala dohrávka s Lanškrounem. Pouze dvě výhry nám zaručovaly konečné vítězství v soutěži a postup. Z Lanškrouna přijel tým mladíků v čele s reprezentantem Matějkou. První set vyhráli, ale náš tým se semknul a dál už nepřipustil žádné pochyby o svém vítězství.
Perličkou závěru sezóny je, že jsme byli připraveni v případě prohry v jednom utkání s Rybníkem a tím pádem i ztráty naděje na první místo, nasadit do nedělních dohrávek s Lanškrounem naše mladíky, kteří dostávali v sezóně příležitosti jen sporadicky. Pár dní po soutěži došla z STK zpráva, že obě naše utkání s Rybníkem byla kontumována v náš prospěch pro neoprávněný start hráče. Na tom je vidět, jak se ve sportu nevyplácí kalkulovat. Asi by nás hodně mrzelo podcenění utkání s Lanškrounem a případná prohra.


Co očekáváte od vyšší soutěže?
Všechny týmy v krajském přeboru I. třídy velice dobře známe, za ty dva roky se kádry moc neobměnily. Ve vyšší soutěži jsou samozřejmě kvalitnější družstva, ale hlavní rozdíl je v tom, že KP II se hraje na antuce, kdežto KP I v halách. To je určitě dobré pro naše mladé hráče, kteří neradi hrají na antuce. My jsme v jejich věku nebyli jiní.
Ostré slunce nebo vítr dokáže nezkušeného hráče pěkně rozhodit. Dalším pozitivem je fakt, že v první třídě bude řídit utkání dvojice rozhodčích.


Kdy zahajujete přípravu na sezónu a jak bude probíhat?
Po období volna, kdy jsme si chodili dvakrát týdně rekreačně zahrát plážový volejbal na koupaliště, se k prvnímu tréninku sejdeme v pátek 17. července. Na programu budou motorické testy. Od pondělka pak budeme trénovat čtyřikrát týdně hlavně se zaměřením na fyzickou kondici. Kluci však mají prázdniny, takže v tomto období nebudou k dispozici všichni hráči. Kompletní kádr, kromě Ryšánka, který je na studijním pobytu v USA, se sejde až 15. srpna, kdy odjíždíme na tradiční společné jedenáctidenní soustředění do Hošťálkové na Valašsku. Ryšánek se k týmu připojí až v září. Po návratu ze soustředění máme ještě další měsíc a půl na přípravu. Na to jsme nebyli zvyklí, v antukové soutěži se vždy začínalo hrát hned po příjezdu z Hošťálkové. Delší přípravné období nám umožní zaměřit se na oblasti, na které jsme dříve neměli čas.


Podařilo se vám získat před sezónou nějaké posily nebo naopak opustil někdo před sezónou váš tým?
Tým mužů z loňska zůstává celý pohromadě, posílí jej pouze svitavští dorostenci Ondřej Brůžička a Pavel Simon. Naší snahou je hrát s vlastními odchovanci, takže jsme nikoho z jiných oddílů neoslovovali. Spíše se snažíme naše perspektivní hráče nabídnout do mládežnických ligových soutěží. Zde využíváme dobrého vztahu se sousední Českou Třebovou, za kterou v loňské sezóně nastupoval v extralize kadetů Václav Liška a bude letos pokračovat i v juniorské lize. Pro letošní sezónu dostal nabídku hrát extraligu kadetů nejmladší hráč družstva mužů sedmnáctiletý Pavel Simon. V současné době zvažuje, zda se rozhodne nabídku využít a pojede do České Třebové na testy.


Svitavští junioři měli možnost zahrát si premiérově ligu, proč jste je nepřihlásili?
Je pravda, že naši junioři poprvé v historii vyhráli krajský přebor a možnost hrát junirskou ligu zde byla. Ale opory Štěpán Ryšánek, Jakub Bureš a Ondřej Ehrenberger již přešli do družstva mužů a někteří méně perspektivní zanechali aktivní sportovní činnosti nebo se uchytili v týmech hrajících městskou ligu. Momentálně nemáme kým družstvo juniorů doplnit z mladší kategorie. V tomto směru oddíl doplatil na nekoncepčnost systému výchovy mládeže v dřívějších letech.


Počítáte do kádru mužů i se svitavským odchovancem Jakubem Černým, který hrál za Příbram čtyři roky nejvyšší kadetské a juniorské soutěže?
Jakub je vynikající hráč, což potvrdil v loňské sezóně v několika zápasech za svitavské juniory, do nichž nastoupil prakticky bez předchozí přípravy. V současné době má ale jiné životní priority, které neumožňují pravidelný trénink a zápasy. Aby mohl hrát za Svitavy, musel by výrazně změnit organizaci svého volného času a to momentálně nevidím jako reálné.


Jaký jste si stanovili cíl pro nadcházející sezónu?
Jako nováček bez posil nemůžeme mít v první sezóně jiný cíl než udržení v soutěži.


Působíte mimo jiné i u národního družstva mužů ČR. Jakou úlohu zde máte?
Jsem takzvaným scouterem neboli statistikem. Během utkání zapisuju průběh hry pomocí speciálních kódů do počítače, který je spojený s počítačem asistenta trenéra. Počítač vyhodnocuje herní situace a následně asistent hlásí trenérovi zajímavé údaje, například úspěšnosti útoku jednotlivých hráčů, směry jejich útoků nebo distribuci nahrávek v konkrétním postavení soupeřova družstva. Podle těchto informací trenér rozhodje o momentální taktice. Mám také na starost veškerou videotechniku, komunikační systém a zpracování a analýzu odehraných utkání našeho týmu i budoucích soupeřů.


Dá se skloubit práce ve Svitavách a v reprezentaci?
Mými reprezentačními aktivitami nejvíc trpí především hráči mladší přípravky, kterou také trénuji. Stihl jsem s nimi pouze jediný turnaj. Naštěstí jsou zde obětaví spolupracovníci Jiří Kabelka a Antonín Pelíšek, kteří vše výborně zvládají i v době mé nepřítomnosti. V uplynulé sezóně jsem ze stejných důvodů chyběl i na několika utkáních svitavských mužů. Postup do KP I jsem proto velmi přivítal, je to halová soutěž a s reprezentačními akcemi nebude tolik kolidovat.

MILOSLAV OVAD