Hráč tureckého Fenerbachce po loňském dorovnání svého reprezentačního kolegy i kamaráda ale zase ztrácí. Nad oběma stále ještě ční Jiří Welsch se šesti soškami.

„Vyhrát třikrát za sebou v konkurenci Satyho je nemožné,“ směje se Jan Veselý. Ale mám ještě dost času, abych ho zase dohnal. I když je pravda, že i on může ještě někdy vyhrát. Naše kariéry zdaleka ještě nekončí,“ vzkazuje případným zájemcům o první příčku.“

Zatímco před dvěma lety vyhrál Veselý o pouhý bod, tak letos Tomáš Satoranský zvítězil s velkou převahou. Uspěl u všech. U trenérů, odborníků i novinářů.

Tomášovi to vážně přeju. Myslím si, že je úplně jedno, jestli vyhraju já nebo on. Oba dva jsme rádi za úspěch toho druhého. Popichujeme se už v průběhu sezony a nejenom kvůli tomuto slavnostnímu ceremoniálu. Píšeme si na sociálních sítích. Ale spíše jako kamarádi, než bychom si hodnotili výkony. Teď se zase scházíme v reprezentaci, tak v tom budeme pokračovat,“ říká urostlý pivot.

Ano, správně připomíná, že se blíží důležitý kvalifikační duel s Ruskem. Česká republika může vytáhnout obě svá červená esa. Jan Veselý se vrací do reprezentace po dvou letech.

„Jsem natěšený. Pokaždé, když hraju za repre, mohu pomoct týmu a ještě se vyhrává, je to super. Těším se hodně. Na jiný basket, na jiné systémy, na novou partu kluků. S uvolněním od klubu jsem neměl žádný problém. Toto reprezentační okno přišlo v nejlepší čas. Bavil jsem se o tom s trenérem Fenerbachce a on mi řekl, že pokud chci jet, ať jedu.“

Jako první přislíbil v prvním oknu druhého kola kvalifikace na MS v Číně účast Tomáš Satoranský. Několik týdnů po něm potěšil basketbalovou veřejnost i Jan Veselý.

„Předstihl mě, protože už trénoval delší dobu. Já byl teprve na začátku přípravy, a tak jsem netušil, jak na tom budu po fyzické stránce. Každopádně oznámení Satyho bylo pro mě impulzem.

Velká čínská zeď se přiblížila k České republice… Pokud Lvi porazí Rusko a zvítězí v Bosně a Hercegovině, už jim bude chybět k přepsání dějin samostatného státu pravděpodobně jediná výhra. Vždyť světový šampionátu se země v srdci Evropy týkal naposledy v roce 1982, tehdy pod hlavičkou ČSSR.

„Doufám, že to vyjde. Všichni do toho dáme maximum. Já, Saty i kluci co získali pět výher ze šesti v první fázi. Jsem připraven přijmout jakoukoliv roli. Vždy, když mohu, tak chci a budu reprezentovat Českou republiku. Některé řeči, že nechci a podobně jsou nesmysl.“

Samá dvojka. Veselý v uplynulé sezoně nejenže neobhájil první místo v domácí anketě, ale on skončil druhý i na klubové úrovni. Přesněji řečeno v Eurolize.

„Pro mě to byla sezona spíše neúspěšná, protože jsme s Fenerbahce skončili až druzí a já beru jen první místo. Navíc jsem nebyl spokojen ani s vlastním výkonem. Rovněž cíle naše klubu jsou ty nejvyšší. Nicméně být druhý v Evropě není špatné, ale rok předtím jsme to vyhráli, takže to mohlo být lepší,“ má jasno Veselý.