Asi nejlepší a určitě nejsympatičtější in–line bruslařský pár v České republice tvoří PETR KOVÁŘ a PAVLA BÁČOVÁ. Společně žijí čtrnáct let a příští rok rok zahájí sedmou sezonu na kolečkových bruslích. Bruslit začali spolu a až do loňska spolu i trénovali. A zlepšovali se a zlepšovali. Cílevědomým přístupem se oba dva dostali na top úroveň v rámci České republiky. Letos zvítězili ve svých kategoriích na turné Liglass LifeInLine Tour, což je jeden z nejprestižnějších seriálů u nás.

Do klubu nechce

Petře, přiblížíte nám Liglass LifeInLine Tour, kterou jste letos ovládl?

Jedná se o dlouhodobou soutěž, která čítá jedenáct závodů. Deset z nich jsou půlmaratóny, k tomu jeden závod, který se jede v rámci světového poháru v Ostravě na 33 kilometrů. Tam jezdí opravdová světová špička. Mě se letos podařilo celou Tour celkově vyhrát, zároveň jsem samozřejmě vyhrál i svoji kategorii 30 – 40 let. Ale pro mě je tabulkou pravdy český pohár, ve kterém jsou seřazeni všichni závodníci v republice. Tam jsem aktuálně desátý, takže je na čem pracovat.

A skutečně pracujete? Jak vlastně vypadá vaše tréninková zátěž?

Pracuji a s klidným svědomím mohu říct, že tvrdě. Oba dva to chceme dotáhnout co nejvýše, až na hranici profesionální úrovně. Obrovsky nám v tom pomáhá doktor Zbyněk Pozdíšek. Bere nás na testy a podle nich nám sestavil metodiku tréninků. Proto už trénujeme odlišně. Pavle trvá závod zhruba dvacet minut, mě čtyřicet. Jasně, že musíme trénovat každý jinak a jinak si rozdělovat zátěž, objemy i vytrvalost. Musím ale říct, že Pavla je větší držák, je vytrvalejší. My jsme asi tři roky trénovali poctivě, ale hodně amatérsky. Až doktor Pozdíšek nás srovnal. Ale nejen on. Třeba kamarád Ludvík Krušina mi ukázal pár fíglů v posilovně, bratři Pelzovi mi pomáhají se zdravou výživou, bývalý profi cyklista Milan Pelán mi radí, jak s cukrem před závodem i při závodu. Já to zkouším a je to dobré.

Takže postupný posun ve své výkonnosti cítíte?

Určitě. Začal jsem v devětadvaceti letech, jezdil jsem všechno možné, ale teď jsem konečně začal jezdit na kvalitu. Stáhl jsem závody na jeden za víkend a soustředím se na výkon, na výsledky. Dostal jsem se už dost vysoko a doufám, že to půjde ještě dál.

Praktická otázka. Máte na to? Nemyslím výkonnostně, ale finančně…

To je ožehavá věc. Já jezdím sám za sebe, nemám žádný klub. In–line bruslení je relativně mladý sport, hlavně zázemí s financemi tady není. Já bych mohl za někoho jezdit, ale pro mě by to byla jen ztráta času. Tréninkové podmínky mi nenabídnou lepší, než si udělám sám. Sezona mě sice stojí zhruba 50 tisíc korun, ale já chci růst, co nejvýše to půjde. Jako vítěz Tour bych mohl startovat na mistrovství světa nebo Evropy. Je to lákavé, ale sám na to nemám a upisovat se kvůli tomu nějakému klubu nechci.

Takže se budete připravovat i nadále sám. Co vás čeká v průběhu zimy?

Zimní příprava. Nyní jdu na testy, zjistíme, co mi chybí, podle toho postavíme plán, musím to také skloubit s prací. V podstatě to bude – běhání, běhání, běhání. Nabrat objemy, posilovna, brusle, běžky, když to půjde. Pětkrát týdně, o víkendech dvoufázově.

V areálu Svitavského stadionu je nová in–line dráha. Co jí říkáte?

Dráha je postavená dobře. My všechny závody jezdíme se zatáčkami doleva, tady se naučím i na druhou stranu a když mi tam občas vběhne dítě nebo pes, mám o zábavu postaráno. Já při záběru zabírám celou šířku tratě, do toho maminky s kočárky, které zřejmě neumí značky, pejskaři a děcka na kolech, takže je ze mě slušný slalomář. Ale vážně, dráha je dobrá. Prý se má protáhnout kousek dolů, bylo by to super. Dělám na směny, takže mám možnost vybrat si dobu, kdy tam moc lidí není, a trénuji kvalitně.

A co svatba?

Nové brusle…

Zahálet se nesmí

Pavlo, co svatba?

Nové brusle. Když nám funguje vztah i bez svatby – nové brusle. I když teď jsme byli na in–line bruslařské svatbě, všichni přijeli na kolečkách, bylo to dobré.

Přejdeme radši ke sportu. I vy jste vyhrála Liglass LifeInLine Tour?

Ano. Celkově jsem v rámci republiky skončila druhá, ve své kategorii AK 30 první.

Jak to, že jste oba dva tak vysoko?

Základ je, že nás to baví. Umíme se namotivovat na maximum, věříme si. Jak už říkal Petr, moc nám pomohl doktor Pozdíšek, postavili jsme si individuální tréninky a posunulo nás to dopředu.

Teď přišla zima, jezdit na bruslích se nedá, ale určitě nezahálíte…

Nesmím! Pětkrát týdně střídám kolo, posilovnu, fitka.

Máte šrámy, bolístky z bouraček?

To víte, že ano. Asfalt je asfalt. Ale v letošním roce jsem ani jednou nespadla, ani v závodu, ani při tréninku.

A z minulých sezon? Na nějakou „zajímavou“ si vzpomenete?

Nejlepší byla v roce 2007 v Opavě. Jeli jsme štafetový závod na 21 kilometrů, nepředávaly se kolíky, ale postrkovalo se a rozjíždělo. Čekala jsem v předklonu, až mě kolega postrčí, ale udělala jsem moc rychle tempo a rozplácla se jako žába. On mě samozřejmě v té rychlosti přilehl. Byla jsem celá od krve, ale jeli jsme o „bednu“, tak jsem to nevzdala. Akorát jsem se na sebe nesměla dívat, protože pohled na krev nesnáším.

Blíží se vánoce, co vy jako žena, pečete a chystáte cukrovinky?

(vykulila oči a kroutila hlavou) Pečivo? Cukroví? Neexistuje. Jo, v minulosti jsme si dávali, ale když pak běžíte sedmý kilometr a leze vám to z uší, tak si to rozmyslíte. Místo kapra a salátu raději kuřecí řízek a brambory.

A maminky, babičky, když jste u nich na návštěvě?

Už si zvykly, takže dostáváme cereální tyčinky.

Co vaše plány pro příští sezonu?

Vyhrát Grand Prix v Brně na 10 kilometrů. Letos jsem byla druhá o pár tisícin. Věřím, že zkvalitněním tréninku na to mám.

MILOSLAV OVAD