Čekalo je celkem 226 kilometrů, což je pro představu vzdálenost z Litomyšle do Šluknovského výběžku, Rokycan či Bratislavy. Téměř čtyři stovky závodníků se postavily na strat mistrovského ironmanského podniku.

Pavel Pešek ho dobře zná, v loňském roce jej šel poprvé, Roman Pittner tehdy startoval ve štafetě a oba dovezli zlaté medaile. Letos se oba postavili na start jako rovnocenní soupeři v individuálním závodu a v sedm hodin ráno skočili do vyhřátého Štěrkoviště. Poctivě bez neoprenů, které byly kvůli vysoké teplotě vody zakázány.

„Po loňské povedené premiéře na dlouhém triatlonu jsem přijel připraven podat co nejkvalitnější výkon. V plavecké části jsem jel docela vyrovnaným tempem a zapsal 57. čas. Svoji oblíbenou disciplínu, slalom depem, jsem zvládl jako druhý ze všech a skočil o dalších třináct pozic nahoru. Kolo jsem rozjel opatrněji, ale cítil jsem, že to moc vylepšit nepůjde, nohám se nechtělo do vyšší intenzity. V předposledním kole se navíc přidala bolest břicha. Posunul jsem se i tak o sedm míst, ale ztráta na čelní pozice se prohloubila. Na většině závodů se na běh těším, ale maratónská porce není úplně to, co by vám vykreslilo úsměv na rtech… I v běhu mě břicho stále bolelo, ale běžet jsem musel, po pár dalších kelímcích coly to naštěstí ustoupilo. Do třicátého kilometru byl běh pro mě skoro jak zadarmo, sbíhám jednoho závodníka za druhým, celkem jich předběhnu čtyřiadvacet. Posledních deset kilometrů si ostré tempo vybralo daň, ale příliš jsem nezpomalil, šestý nejlepší běh mluví za vše,“ popsal Pešek. V cíli byl v osobním rekordu 9:39:59 hod. jako vítěz kategorie M25, v absolutním pořadí dvanáctý a v hodnocení šampionátu republiky coby vicemistr v kategorii 25-29 let.

I Roman Pittner byl spokojen, Moraviamana dokončil v čase 10:51:23 hod. na 65. místě v celkovém pořadí a jako devátý ve své věkové kategorii. „Do závodu jsem vstupoval původně s cílem zvládnout ho pod 11 hodin, ale plavání bez neoprenů byla pro mě nepotěšující informace, takže z tohoto cíle slevuji. Plavání jsem proto šel raději pomaleji, protože jsem tuto vzdálenost souvisle a bez neoprenu nikdy neplaval a nechci se utavit hned na úvod. Z vody jsem vylezl poměrně čerstvý, ale až na 161. pozici. Na kole jsem pravidelně doplňoval energii, střídal tyčky a gely, i tady volil volnější tempo, abych měl síly ještě na maraton. Po pěti a půl hodinách se na cyklistice posouvám o vícenež padesát míst dopředu, druhým depem jsem proletěl jako střela a získal dalších jedenáct míst k dobru. Ne nadarmo se říká, že depo je čtvrtou disciplínou triatlonu. Maraton jsem rozběhl na pocit, ale nohy chtěly běžet, tak je poslouchám. Vydrží to třicet kilometrů, pak už hlásily, že se jim to nelíbí. Na některých závodnících je však vidět, že těm se to nelíbí ještě víc… A tak poprvé počítám, že i přes neplánovaně dlouhé plavání by jedenáctihodinová hranice mohla padnout. Přes protestující bolavé nohy jsem v tempu nepolevil a posledních pět kilometrů ještě lehce přidal, cílovou pásku jsem protnul upřímně dojatý čerstvě získaným titulem Ironmana,“ ohlédl se Pittner.