Tuři vyrovnali svoje maximum, vysoké ambice budou mít i nadále

Po sezoně potom šokovali znovu, když na jejich lavičce nečekaně skončil úspěšný kouč Lubomír Růžička a byl nahrazen svým asistentem Lukášem Pivodou. Klubový manažer PAVEL ŠPAČEK však zdůrazňuje, že to neznamená, že by se snad svitavské ambice měly snížit.

Čtvrté místo v Kooperativa NBL 2018/2019, jak hodnotí vedení klubu tento výsledek?

Jednoznačně se jedná o nesporný úspěch a vyrovnání historického maxima. Potvrdili jsme, že naše loňské umístění nebylo náhodné.

S omlazeným kádrem jste skvěle zvládli dlouhodobou část soutěže. Bylo pro vás druhé místo překvapením?

Před sezonou jsme si stanovili cíl být po dlouhodobé části nejhůře šestí. Výrazně jsme tým omladili a ani ve snu by nás nenapadlo, že dosáhneme až na druhou pozici. Nutno říci, že jsme měli v závěru i velké štěstí, ale to přeje připravenému.

A vy jste připravení skutečně byli. Jaké střípky do herní mozaiky byly ty podstatné?

Zřejmě nejdůležitější byla skutečnost, že se nám po většinu času, až na závěr nadstavby, vyhýbala zranění klíčových hráčů. Navíc se nám skvěle podařila výměna na pozici pivota, kdy jsme s příchodem Aikena získali potřebnou sílu v podkošovém prostoru. Významný byl také přínos Marka Welsche, který na rozehře dokázal dobře nahradit zkušeného Smithsona. K klíčem ke všemu byl ovšem trenér Růžička. Jeho propracovaný tempo basketbal některé soupeře doslova uštval.

To byla dlouhodobá část, ale přišlo play off, úspěšný první krok proti Ústí nad Labem a pak dvě prohrané série. V čem spatřujete ze svého pohledu hlavní příčiny nezdaru v semifinále proti Děčínu?

Myslím, že se jednoznačně rozhodovalo na útočném doskoku. V prvních pěti zápasech vyhrál vždy tým, který vyhrál tuto činnost a zároveň dal do hry větší dávku energie. Nutno říci, že tentokrát nerozhodovaly basketbalovost a míra talentu. Zde jsme na tom byli oproti Děčínu o něco lépe. Rozhodovaly bojovnost, tvrdost, agresivita a kompaktnost obrany. V tom Děčín prokázal přednosti a dvakrát nás „přetlačil“ na naší palubovce. Soupeř působil velmi kompaktně a zřejmě mu pomohla i změna na trenérském postu. Trenér Grepl oživil jeho hru v útoku a rázem Válečníci dávali o pár bodů více než obvykle. Lamb Autrey byl těžko bránitelný a výrazně svému týmu pomohl. Nicméně si nemyslím, že v sérii vyhrál lepší tým. My byli v šestém střetnutí v Děčíně krůček od vítězství a případný rozhodující sedmý duel bychom hráli doma. I štěstí se však přiklonilo k soupeři.

Olomoucko v souboji o bronz ale lepší nesporně bylo, že…

Tahle série již byla o basketbalových dovednostech. Protivník se do play off posílil o zkušeného Petra Bohačíka z Ostravy a získal výrazně na síle v podkošovém prostoru. Jeho základní pětka Pelko, Dunans, Palyza, Bohačík, Douglas měla ohromnou útočnou sílu, Navíc měl o pár dnů delší odpočinek po semifinálové prohře s Nymburkem 0:4. My bychom k poražení Olomoucka museli atakovat stobodovou hranici a takovou střeleckou formu jsme bohužel neměli. Soupeř nás přestřílel, v prvním utkání nám dal za poločas neuvěřitelných deset trojek a to celou sérii vlastně rozhodlo.

Vnímáte nepostup do finále, vzhledem k vývoji sezony, jako promarněnou šanci, nebo spíše jako motivaci?

Těsně po šestém zápase v Děčíně jsme to všichni brali jako nevyužitou příležitost. Věděli jsme, že basketbalově jsme na tom lépe než Děčín a proto nás prohra v sérii velmi mrzela. Postupem času si ale uvědomujeme, čeho jsme dosáhli, a přistupujeme k tomu s pokorou. Byli jsme Děčínu zcela vyrovnaným soupeřem a vyhrát mohl pouze jeden. Tak to ve sportu prostě chodí.

Vaše „mladé pušky“ zářily v dlouhodobé části, v play off ale nepřispěly tolik, jak by bylo třeba. Byl za tím hlavně nedostatek zkušeností s tak extrémně těžkými zápasy?

Částečně je tomu tak. Zkušenosti se nedají získat nikde jinde než na hřišti. Na druhé straně mladíkům nepřály některé mimořádné okolnosti. Marek Welsch v té době maturoval, Šimon Puršl laboroval se zraněním a kdyby se nehrálo play off, tak by nehrál a léčil by se. Matěj Svoboda si v play off svoje odehrál a potvrdil výkony z dlouhodobé části. Luboš Kovář měl fantastickou nadstavbu, ale extrémně fyzická hra Děčína mu neseděla a mnohem zkušenější protihráči ho párkrát „přetlačili“. V šestém zápase v Děčíně ale hrál skvěle a v případném sedmém duelu mohl být klidně rozdílovým hráčem. Bohužel se to už nedozvíme, ale zase máme velkou motivaci do další sezony posunout výkonnost celého týmu opět o stupínek výše.

Ano, jeden soutěžní ročník je minulostí, další ovšem brzkou budoucností. Provedli jste výměnu na trenérském postu, jaká je aktuální situace v hráčském kádru Turů?

Smlouvu na příští sezonu mají Eduard Kotásek, Roman Marko, Pavel Slezák, Matěj Svoboda, Sean O'Brien, Luboš Kovář, Šimon Puršl a Jiří Svojanovský. Tahle osmička bude tvořit kostru týmu i v příštím roce. Ze stávajících hráčů jednáme o prodloužení kontraktů s Jirkou Jelínkem a C.J. Aikenem. Tým opouštějí Marek Welsch, Tomáš Teplý a Martin Novák, který se ale zapojí jako asistent nového hlavního kouče. Rozehrávač Adam Číž nám pomohl pouze v play off a vrací se do Kolína.

Jakým směrem se pohybují úvahy vedení svitavského klubu při doplňování kádru?

Chceme angažovat jednoho mladého českého hráče. Pokud podepíší Jelínek a Aiken, tak přijde už jenom jeden kvalitní hráč na perimetru, pravděpodobně cizinec.

Skončená sezona byla památná mimo jiné premiérou Turů ve FIBA Europe Cupu. Což se ale opakovat nebude…

Bohužel podle dostupných informací se čtvrtý celek české ligy tentokrát do evropských pohárů nekvalifikuje.

Po devíti letech se rozloučil s kariérou poslední mohykán, který pamatuje vstup Svitav na scénu NBL, tedy Tomáš Teplý. Vzpomenete si sám někdy na tehdejší doby? Jste spokojen s tím, kam se basketbalové Svitavy posunuly?

Tomáš Teplý byl u zrodu našeho basketbalového projektu. Pomohl nám v roce 2010 vyhrát třetí ligu a postoupit do druhé. Byl i u všech devíti sezon v nejvyšší basketbalové soutěži. Je i jednoznačně nejlepším svitavským ligovým střelcem s 2427 body. Při posezení při zakončení sezony jsme si s Tomášem trochu zavzpomínali na naše perné začátky. V prvním roce jsme bojovali s Plzní o záchranu v lize, i v následujícím období jsme usilovali především o udržení. Některé vzpomínky z té doby připadaly našim současným hráčům jako z jiného světa. Prožili jsme si s Tomášem strašně moc nádherných chvil, ale i chvíle, kdy nám do zpěvu rozhodně nebylo. Velmi mne mrzí, že jsme Tomášovi letos tu placku na krk nepověsili. Za odvedené služby pro Tury by si to jistě zasloužil. Tak aspoň to třetí místo z loňského českého poháru má medailovou hodnotu. A ještě jedna perlička na závěr. Tomáš Teplý vyhrál hned v první sezoně Turů v nejvyšší soutěži prestižní soutěž v tříbodové střelbě na All-Star-Game v Pardubicích. Jeho finálový nástřel 25 bodů dosud nikdo nepřekonal! Díky Tome za vše a užívej rodinky. Rozhodně to za to stálo. S tím, kam jsme se za těch devět let v lize dostali, určitě spokojen jsem. Nicméně naše cesta ještě nekončí a chceme zase o krůček výše.