Kdo je českou jedničkou ve střední váze? BRONISLAV KUBÍN. Tenhle ranař z Lanškrouna trénující také ve Svitavách porazil v Německu domácí hvězdu Marka Schulzeho a získal do svého držení světový pás GBU. Přestože se nejedná o titul v některé ze čtyřhlavních organizací, katapultovalo vítězství třiatřicetiletého bijce o více jak 180 míst v žebříčku Boxrec.com (na 152. pozici z více jak tisíce boxerů).

„Určitě to je pro mě životní úspěch," neskrývá svoji radost mladší z bratrského boxerského klanu Kubínů (pětatřicetiletý Jindřich je totiž také profesionálním úspěšným boxerem v Teamu Hell ze Svitav).

Do zápasu jste i s ohledem na fakt, že galavečer uspořádal bratr vašeho soupeře, navíc v Německu v místě jejich bydliště, rozhodněnešel coby favorit. Překvapil jste i sám sebe?

Určitě to překvapení bylo. Vyhrát na body hlavní titulový zápas celého galavečera a ještě venku, to je obrovský úspěch. Ani jeden z nás navíc neboxuje tuto váhu pravidelně, oba se pohybujeme spíše v lehké střední či střední. Během zápasu jsem sice věděl, že mám bodověnavrch, ale víte, jak to v boxu chodí, nikdy si nemůžete být výsledkem jisti. My jsme ale s mým rohem zvolili skvělou taktiku. Hodně mi pomohli tím, že mě upozorňovali na držení rukou u hlavy a dávali mi i další důležité pokyny, za což jsem jim vděčný. V zápalu boje to vždy potřebuji připomenout,prostě na mě se musí houknout.

A jakou taktiku vám naordinovali? O vás je známo, že jste typ rvavého boxera, že máte rád souboje na krátkou vzdálenost, což jste ukázal i v zápasech v hale Na Střelnici ve Svitavách.

To je pravda. Jsem rvavý typ boxera, ale to soupeř také. Upozorňoval měna to v den zápasu i Lukáš Konečný, náš nejúspěšnější profiboxer, který s námi spolupracuje a je kamarád. Po dvou kolech jsem zjistil, že je v tom boji na blízko silnější, tak jsme museli přistoupit na plán B. Začal jsem více pracovat na nohou, snažil jsem se nedat mu prostor, aby mohl cokoliv dělat a vymýšlet. Vždycky jsem tam pustil dva tři údery a zasešel pryč, pořád ho průběžně otravoval. Ale tenhle plán B pro mě nebyl ničím novým. V posledních týdnech jsme ho připravovali i v tréninku, kdy jsem „spároval" v naší stáji Boxing Team Hell ve Svitavách pod dohledem Milana a Martina Hellových s techničtějšími boxery Honzou Vondrou, s mým bratrem Jindrou nebo s Jindrou Veleckým.

Podle výsledku vám změna taktiky vyšla skvěle. Fungovalo to.

Fungovalo, ale je pravda, že jak na tenhle styl nejsem zvyklý, tak mi v závěru odcházely síly. Ale zase na druhou stranu asi méně, než kdybych se s ním pral. Změna taktiky i trochu změna úderů, na které jsem pracoval s Michalem Břetenářem, dalším kolegou z Goldenboxing Promotions, mi hodně pomohly. Musíme si předávat zkušenosti,u nás to jinak nejde.

Navíc, verdikt bodových rozhodčích nebyl vůbec těsný (117:113, 118:112, 119:111)…

Právě, nechci se chlubit, ale prostě mi zápas dokonale sedl. On mě asi měl načteného jako rvavého, „stále dopředu" boxera, a řekl bych, že změna mojí taktiky ho asi zaskočila.

Podle videa ale porážku vzal a uznal, takže si jí byl zjevně vědom už při vyhlašování…

Přesně, asi sám cítil, že více nakoupil, než rozdal.

Dá se říct, že mu váš styl nechutnal?

Nechutnal. I když kondičně byl skvěle připravený, dokázal bojovat u těla, rozdávat rány, ale můj pohyb mu dělal problémy. Mně to tedy také nechutnalo, je hrozně náročné být stále v pohybu, ale lepší pohyb než jeho tvrdé údery.

Vyhrál jste hodně výrazně na body, byl tam ale někdy okamžik, kdy jste cítil problémy, ať již vlastní nebo soupeře?

Myslím, že jsem během zápasu vyloženě nehulil (boxer, který je otřesen – pozn. red.) ani jednou. I když samozřejmě oteklou tvář a monokly pěkně zbarvené taky mám. U něho možná jednou takový okamžik byl, ale byl tvrdý a nekompromisní, šel stále do mě, těžko se to na něm poznalo.

Je pravda, že ze sedmi porážek, které utrpěl, bylo šest na body…

Snese vážně hodně, až jsem čuměl. Občas mu tam přistály krásné,čisté a dynamické údery a to „tele" šlo pořád dopředu. On je doslova a do písmene v dobrém slova smyslu skutečně takové telátko.

A vadí vám, že jste ho nedokázal sundat a nevyhrál před limitem?

Nakonec asi ne, vítězství na body si hodně vážím. Všichni víme, že v Německu i jinde venku se proti domácímu boxerovi na body fakt nevyhrává, zvláště když má podobnou bilanci a takové jméno v místěkonání zápasu. Řekl bych, že takové vítězství je cennější, nežkdybych ho sundal nějakým náhodným úderem.

Cenné vítězství to určitě je, povedl se vám podobný kousek jako například hvězdnému Sebastianu Zbikovi, který Schulzeho před čtyřmi lety přeboxoval podobným způsobem…

Na ten zápas jsem koukal, i když ne kvůli mojí taktice. Zbik, německý světový mistr WBO, je úplně jiný typ boxera, než jsem já. Ale řeklo mi to něco o Schulzovi, že je to tank, že se bude chtít prát, že z toho budou přestřelky, jenže jak jsem říkal, po dvou kolech jsem zjistil, že je v tom silnější než já a raději jsme změnili taktiku, což rozhodlo.

Takže se dá říci, že vítězství nad Schulzem berete jako dosavadní vrchol své kariéry?

Dá se říct, že ano. Pás se nevyhrává na domácí půdě soupeře, k tomu v zemi špičkových stájí, každý den. Když vezmu, jak jsem výhry dosáhl, že jsem dokázal pracovat na nohou celých dvanáct kol, i když od devátého jsem cítil, že jsou nohy s prominutím v pr…, tak jsem to dokázal vydržet až do konce. Kdybych mu zůstal stát, klidně by mě mohl sundat, což jsem nechtěl dopustit také kvůli slibu mému pětiletému synovi Kristiánovi, že mu musím přivézt pás domů. Ač to zní možná absurdně,v posledních kolech mě právě myšlenka na tento slib držela psychicky na nohou v době, kdy mi odcházely síly a já zároveň věděl, že když se udržím na nohou, tak vyhraji. Když tak nad tím přemýšlím, tak ano, je to největší úspěch mé kariéry. Myslím, že jsem podal povedený výkon.

Víte, že jste díky výhře poskočil ve světovém žebříčku o více jak 180 míst nahoru?

Jako prvním mi to volal Lukáš Konečný a potom i kamarádi. Určitě je to moc pěkný skok vzhůru.

Máte titul, ale ve váze, kterou pravidelně neboxujete, co dál?

Byla to výjimka, jak jsem říkal, více mi sedí ta střední váha. Přece jen v super střední už jsou ti kluci o dost vyšší, proto by jejich větší rozpětí paží nejspíše rozhodovalo v můj neprospěch. Schulzovi jsem kývnul hlavně proto, že je stejně vysoký jako já, byl výrazněvýše v žebříčku, mohl jsem na zápase s ním jen získat, což se také stalo.

Takže se titulu vzdáte?

To zase ne, pokud budu muset titul obhajovat, tak ho obhajovat budu. Ale uvidíme za jakých podmínek.

Do konce roku by měly být v Česku tři galavečery. Je možnost, že ukážete titul doma, třeba ve Svitavách Na Střelnici? Nebo jen v hlavním městě Praze?

Takový titulový zápas boxovat v regionu doma, to by byla paráda. Obnáší to silného promotéra a sponzory. V Česku to je málo pravděpodobná alternativa, i když nikdy neříkej nikdy. Stálo by to za to, zase po delší době by to byla skvělá událost a propagace českého a svitavského boxu. Víc nás znají v hlavním městě nebo v Evropě. Ale na tuto otázku je ještě brzo. Rád bych takovému zápasu udělal co největší reklamu a přilákal do haly co nejvíce příznivců.

Německé weby psaly, že to byl největší galavečer na západ od našich hranic bez účasti televizních kamer, sedí to?

Bylo tam vážně narváno. Navíc, co se mi na Německu líbí, na rozdíl od Česka, že tam chodí na box nejen jako na sport, ale je to i kulturní zážitek pro všechny generace. U nás chodí na bojové úpolové sporty většinou hlavně mladí, tam jsem viděl v hledišti i zasloužilé důchodce. Navíc podporují, jak mohou, při jeho nástupu stáli, byl to obrovský hukot, mně naopak úplně přívětivé přivítání nepřichystali. Němci jsou někdy takoví, ale nerozhází mě to, to beru, i tak šlo o skvělý zážitek.

Vnímal jste atmosféru v hledišti i během samotného zápasu?

Vnímal. Bylo poznat, že když jsem ho trefoval, tak byli diváci opaření a zmlklí, až mě to překvapovalo. Naopak, když trefil on, tak se celá hala najednou probudila, snažila se ho povzbudit. Přišlo mi, že jim bylo v posledních kolech Schulzeho líto. Když to bylo, dá se říci, jasné, byli zklamaní.

Před zápasem k vám nebyli přívětiví, ale co po něm? Dokázali němečtí fanoušci sportovně uznat vaší výhru?

Určitě, v tomhle byli překvapivě pro mě skvělí, zachovali se sportovně, uznale. Ocenili mé vítězství i výkon, zápas se jim zjevněhodně líbil, jsou boxersky divácky zkušení. Asi k tomu pomohl i fakt, že mi už při vyhlašování zatleskal sám Schulze. Viděli, že i on uznal porážku, a fanoušci ho pak následovali.

Setkali jste se po utkání, byla možnost si promluvit?

Sešli jsme se pak u manažera a sponzora celého galavečera, vyfotili se, popovídali. Byl úplně v pohodě, asi pochopil, že tahle váha není pro něj ideální. Co si budeme povídat, ono to na něm bylo i znát, na břichu měl nějaké faldíky. Trošku mě podcenil a asi nečekal, že to se mnou bude mít tak těžké. Ale jak jsem říkal, byl úplně v pohodě, nechal jsem si od něj i podepsat plakát ke gala a rukavice. Venku jsou některé boxerské celebrity, hlavně ti mladší soupeři, trošku s frňáčkem nahoře, ale tenhle byl v pohodě.

Co byste vzkázal sportovní veřejnosti, mládeži, potažmo Svitavákům a celému regionu?

Podporujte sport všeobecně, přijďte a fanděte,nemusí to být pouze jen ten vrcholový. Prostě sportujte. Box a jiné úpolové sporty rozvíjejí tělesnou zdatnost, psychiku, kázeň a potřebné zdravé a v Česku tolik nutné sebevědomí.

(mo)