Mezi nejúspěšnější odvětví se na vyhlášení sportovců roku 2009 našeho regionu zařadila svitavská sportovní gymnastika. Pro ocenění si na pódium přišli postupně mladší a starší zástupkyně disciplíny teamgym, dále jednotlivkyně Alena Vašáková a trenérka JANA ŠROTOVÁ. Právě s ní jsme o minulosti, současnosti a budoucnosti gymnastiky ve Svitavách hovořili.

Nejprve asi stručné představení oddílu gymnastiky TJ Svitavy. Kolik aktivních sportovkyň v něm máte?

V současnosti máme v tréninku třicet děvčat, z toho by se dalo říci, že asi dvacet jich je opravdu dobrých, další deset je teprve na začátku. Máme družstvo starších žákyň, v němž vypomáhají také tři gymnastky z České Třebové, protože děvčata kolem 15 let už třeba odcházejí do škol a nemohou trénovat. Deset dívek máme v nejmladší kategorii junior I, ale tím, že čtrnáctileté dívky závodí mezi staršími, nemáme družstvo junior II. To je škoda, protože v nižší skupině by závodnice možná byly ještě lepší.

Je ve Svitavách mezi dětmi a mládeží o gymnastiku zájem nebo také, podobně jako mnohé jiné oddíly, musíte bojovat o každou svěřenkyni?

Je skutečně veliký zájem. My ani nemůžeme vzít tolik dětí, kolik by k nám chtělo. Je to proto, že gymnastika je vlastně individuální sport a trenérka musí každé dítě doslova odnosit, trpělivě každý jeden cvik. I tak jich máme hodně. Na třicet jsme tři trenérky – já, Hanka Brýdlová a Pavla Frantová a deset dětí na jednu trenérku je mnoho.

Největší úspěchy slavíte v disciplíně zvané teamgym. Jak se do vašeho oddílu dostala a trvalo dlouho, než jste došli až na současnou úroveň?

Teamgym ve Svitavách vznikl díky Pavle Frantové, která se před pěti lety rozhodla, že to zkusíme, tehdy se tomu říkalo euroteamy. Na prvních závodech jsme byli mezi posledními, ale během tří let jsme se dostali skutečně na špičku a i rozhodčí kroutili hlavou, že jsme se během tak krátké doby dostali nahoru.

Teď otázka, kterou slýcháte asi pokaždé, když přijdete mezi nezasvěcené, protože ne každý je gymnasta. Co to přesně je ten teamgym?

Skládá se z pohybové skladby, v níž musí cvičit nejméně šest a nejvíce dvanáct gymnastek. Z nich se pak šest nejlepších vybere na akrobacii a na skoky na trampolíně. Pokud má někdo družstvo jen se šesti dívkami a jedna by mu vypadla, nemá šanci závodit. Další součástí jsou zmíněné skoky na trampolíně, jeden z nich musí být přes nařadí a další na dopadovou plochu. I ty naše malé holčičky už přitom skáčou salta toporně, salta s obratem a podobně. Třetí disciplínou je akrobacie, tam musí šest gymnastek předvést tři různé akrobatické řady.

Soudě z názvů kategorií junior I, II a III jsou gymnastky do jednotlivých družstev rozděleny podle věku. S ním se zvyšuje i náročnost cvičení?

Ano. Junior I je do 11 let, junior II do 16 a junior III nad 16 let. Přičemž v našem oddíle děvčata z kategorie junior II soutěží se staršími soupeřkami. Soutěže se hodnotí podle obtížnosti. My jsme třeba začínaly tím, že děvčata dělala pouze hvězdy, rondáty, tím pádem měla nižší body. Když se naučila salta či přemety, měla hodnocení vyšší. Pohybova skladba je podobná jako v gymnastice prostná, ale musí to dvanáct dětí cvičit stejně. Jsou povinné prvky, které tam musejí být, pak už záleží na choreografii.

Jak dlouho vám trvá secvičit určitou skladbu? Připravujete novou na každý závod nebo na každý rok?

To ne. Většinou se jedna skladba cvičí tak dva roky. Když s ní vyjdeme poprvé, ještě to děti tak neumějí a dostáváme docela nízké hodnocení. Jakmile už cvičíme druhý rok, už je to daleko více vypilované. Vloni jsme právě za skladbu dostávali hodně bodů. Naše družstvo junior III už má svoji třetí skladbu. Starší dívky si ji totiž spíše zapamatují než třeba sedmileté holčičky. Přece jen trvá tři minuty, jsou tam různé přechody. S těmi nejmenšími musíme pracovat pomaleji.

S kým se vám jako trenérce pracuje lépe – s odrostlejšími děvčaty nebo s úplným gymnastickým potěrem?

S nejmladšími je nejlepší práce. My začíne od úplných základů, vlastně je učíme i správně chodit, běhat, odrazit se, jsou děti, které neumějí kotoul. Je tak jedno z deseti, která se objeví a hned poznáte, že je talent. Ale jsou i děti, o kterých bych nejdříve řekla, že z nich nic nebude, ale ony během dvou tří let tak nějak dospějí. Těm třináctiletým a čtrnáctiletým říkáme praštěnky, přece jen jdou do té puberty. I když musím říci, že my máme perfektní děvčata a vůbec nemáme problémy.

Těžko předpokládat, že každá vaše svěřenkyně zůstane u gymnastiky. Co by si však přesto měla do dalšího sportovního života odnést?

Samozřejmě největším oceněním naší práce jsou výborné výsledky na soutěžích. Na druhou stranu jsme za tu dobu, a já trénuji gymnatisku padesát let, vychovali hodně děvčat, která uspěla i v atletice, volejbale a v dalších sportech. Někdy třeba po třech čtyřech letech zjistíme, že na tu gymnastiku nemají, ale odejdou do jiného sportu, ve kterém jsou dobrá. Z gymnatiky mají všestrannost, rychlost, obratnost, odraz i sílu.

Jaká konkurence se schází na nejprestižnějších kláních v teamgymu?

Většinou to bývá kolem deseti družstev. Je to velice náročné, protože abychom uspěli, musíme si zaplatit tréninkové hodiny na Moravské Slavii Brno, kde mají speciaální podlahu, na které se na mistrovství republiky závodí. Pokud bychom na mistrovství jeli a nevyzkoušeli si ji, tak nemáme šanci. Teď už jsou jen dvě v republice, v Brně a Třebíči. Také tyto dva kluby patří k nejlepším u nás. Pro zajímavost, tato podlaha stojí tři čtvrtě milionu korun.

Toho se asi ve Svitavách jen tak nedočkáte, že… Jak vůbec vypadají vaše gymnastické tréninky?

Trénujeme třikrát týdně po dvou hodinách. Dvakrát na základní škole Felberova, jednou na obchodní akademii, kde se připravujeme na trampolíně, tam ji máme k dispozici i s doskokovou plochou.

A nemáte třeba potíže s tím, že by děvčata z gymnastiky odcházela?

Je to s podivem, ale daří se nám u gymnastiky udržet i patnáctiletá děvčata, což je u málokterého sportu pravidlem. U nás to je tak, že u těch menších spíše samy vyřazujeme. Děti nechtějí odejít z gymnastiky, ale když opravdu vidíme, že to nemá význam, tak doporučíme jiný sport.

Minulý rok byl pro svitavskou gymnastiku plný výrazných úspěchů. Co hlavního na vás čeká v letošním?

Dá se říci, že budeme obhajovat dosažené výsledky. V březnu pojedeme na pohárový závod do Třebíče, od 23. do do 25. dubna je opět mistrovství republiky v Ostravě, tam bychom chtěli znovu postavit družstva junior I a III. Pokud se dostaneme dál z krajských přeborů, což si myslím, že ano, tak nás čeká republiková soutěž jednotlivců v Doubí.

Na závěr, myslíte, že se vám podaří někdy v budoucnu vychovat opravdu špičkovou českou závodnici?

Myslím si, že ve Svitavách a dalších takových městech se vrcholová gymnastika nedá dělat. Proto třeba hodně oddílů přešlo právě na teamgym. Je zajímavější, dá se dělat i v podmínkách, jaké máme třeby my. Pokud bychom chtěli dělat sportovní gymnastiku na vrcholové úrovni, musíme trénovat dvoufázově, každý den, mít zázemí, což ve městech velikosti Svitav není možné zajistit. To je pak otázka přechodu na sportovní školy a do trénikových center.

Medailové úspěchy z minulého roku

Mistrovství ČR Ostrava (pořádané Českou gymnastickou federací): 3. místo teamgym junior III (většina členek družstva přitom věkově ještě spadá do kategorie junior II).

Mistrovství ČR Třebíč (pořádané Českou asociací Sport pro všechny): 3. místo pro družstvo teamgym junior III za nejlepšími kluby z Brna a Třebíče, 2. místo pro družstvo teamgym junior I. „V této kategorii nás porazila pouze domácí Třebíč, kde se gymnastice věnuje jedna celá tamní škola, mají tam snad šest trenérů a tím hlavním je ředitel,“ komentovala s úsměvem tento vynikající výsledek Jana Šrotová.

Republiková soutěž sportovní gymnastiky Doubí u Třeboně (pořádaná ČASPV): 1. místo mladší žákyně (Alena Vašáková, Viktorie Brýdlová a Gabriela Šrotová), v soutěži jednotlivkyň 1. místo Alena Vašáková a 2. místo Viktorie Brýdlová.