Minulý rok byl pro atleta IVO STRNADA nadmíru úspěšný. Medaile získal jak na halovém evropském šampionátu, tak v létě na mistrovství světa pod otevřeným nebem. V letošním roce, jak se zdá, nehodlá laťku svých výkonů snížit. V italské Anconě, kde se před nedávnem uskutečnilo halové mistrovství Evropy veteránů, zažil „stříbrné časy" a znovu tím potvrdil svoji dlouhodobě výbornou formu. A to měl přitom svým způsobem i smůlu, jelikož naposledy závodil v kategorii do 64 let, ale kdyby se narodil pouze o den dříve, patřil by do vyšší věkové kategorie a v ní by neměl konkurenci. Na to ovšem atlet hájící barvy litomyšlské Jiskry nijak nežehrá a je rád za to, co v Itálii dokázal. Teď už se pomalu začíná chystat na letní část sezony, jejímž domácím vrcholem bude mistrovství republiky veteránů. To se v červnu koná ve Svitavách.

Dvě stříbra z evropského šampionátu a jedny „brambory". Jak hodnotíte tento výsledek?

Halové mistrovství Evropy pro mě bylo prvním velkým cílem této sezony. Podřídil jsem mu veškerou přípravu a zvolil jsem si trochu vražednou kombinaci v podobě pětiboje, po volném dni rozběhu na šedesátce překážek, dvě hodiny nato finále tyčky a další den finále šedesátky. Nevyhnulo se mi ale to, z čeho jsem měl strach. Před odletem na mě padla nějaká viróza, takže jsem v pondělí a v úterý před závody jen ležel na pokoji a nikam nešel. Ale i přes tyto potíže jsem svoje starty dokončil dobře, s dosaženými výsledky jsem byl spokojen.

Už v pětiboji to z vašeho pohledu dlouho vypadalo na cenný kov, ale v závěrečném běhu na 1000 metrů vám soupeři unikli…

Před kilometrem jsem ještě byl na druhém místě před Polákem Grzybem a Němcem Basedou o nějakých sto bodů. Ovšem tito chlapci běhají vynikající kilometr, Polák zaběhl 3:30, Němec 3:36 a já 4:06. Přepálil jsem trochu začátek, náš dobrý běžec Hovorka mě vedl, ale sám nevydržel tempo a posledních 400 metrů jsem toho měl skutečně plné zuby. Basedu jsem porazil v létě v Lyonu, tentokrát byl lepší on. Bylo by hezké mít tři medaile, ale i tak jsem výsledek bral, protože v mé kategorii dokončilo závod dvacet vícebojařů a konkurence byla složena z těch nejlepších Evropanů.

S ostatními disciplínami v rámci pětibojařského klání, kromě toho kilometru, jste byl spokojen?

Je pravda, že jsem trošičku přibrzdil překážky, běžel jsem je v pětiboji za 10,32 a ve finále za 9,74, takže si dovedete představit ten rozdíl. Dálka mě také nevyšla podle představ, tam mi chybělo alespoň dvacet čísel. V kouli jsem měl trochu problém, protože se konala ve venkovním stanu, který měl dost nízkou konstrukci a nám, co jsme házeli kolem dvanácti metrů, to létalo do ní.

V tyči jste vybojoval stříbro za suverénním německým soupeřem. Jaký to byl pro vás závod?

Němec Ritte je prostě nepřekonatelný, co bychom si nalhávali, veškerá čest tomu, jak skáče. Zbytek Evropy závodí o druhé a třetí místo. Já jsem bojoval především s Angličanem. Soutěž se nakonec vyvíjela tak, jak jsem si představoval. Myslel jsem si nejprve, že půjdu 330, potom 340 vynechám a 350 bude stačit na medaili. Ale začal jsem raději na 320 a závod to byl krásný až do zmíněných 350. Soupeř tuto výšku nedal, zatímco já ano. Takže samozřejmě radost.

Na překážkách jste z rozběhu postupoval až celkově pátým časem. Neměl jste v tuhle chvíli strach vůbec o účast ve finále?

Absolutně ne, protože závodníky jsem měl přečtené. Rozběhl jsem první dvě překážky, věděl jsem, že postupují nejrychlejší tři, takže jsem si hlídal pozici. Ve finále to už bylo vabank, tam jsem si řekl, je to poslední start, musím do něho dát všechno. Věděl jsem, že na Rakušana nemám, to by to musel opravdu pokazit, protože byl jasně nejlepší. Na druhou příčku v cíli jsem si však věřil a povedlo se.

Hledal jste po šampionátu ve výsledcích, jak byste dopadl ve věkové kategorii nad 65 let?

No tak tyč zlato, překážky zlato a nevím podle přepočtu, ale zlato nebo stříbro pětiboj. Ale na to se nehraje, bylo to takhle dané a nedá se nic dělat. Sice mi bylo pětašedesát, ale platilo to bez výjimky k datu přihlášek ke 29. březnu.

Pokud srovnáte loňské mistrovství v Polsku s tím letošním v Itálii, jak to vyznívá? Ať z hlediska prostředí nebo výkonů.

Hala v Toruni byl nová, prostornější, i organizace v Polsku byla možná lepší, ale pro mě byly závody v Itálii těžší v tom, že jsem obhajoval medaile. Kdybych byl „jen" čtvrtý nebo pátý, bylo by to z tohoto hlediska zklamání. Když se ale medaile získají, je člověk spokojený se vším. Měl jsem obavy ze zranění, trénoval jsem poctivě, v prosinci jsem měl svalové problémy, ale naštěstí to bylo v pořádku.

Co důležitého vás čeká v nadcházející letní části sezony 2016?

Chtěl jsem se pokusit, aby se v Litomyšli konalo mistrovství republiky veteránů, to se nepodařilo, nevadí, bude v červnu ve Svitavách. To bude první letní vrchol, protože půjde o nominaci na mezistátní utkání s Rakušany, Slovinci, Chorvaty a Maďary. Je to tvrdé měřítko, první dva v každé disciplíně jedou. Druhá věc je, že chci překonat české rekordy na překážkách, v tyči a v desetiboji. Vícebojařské mistrovství republiky se koná v Písku a byl bych moc rád, kdyby se ho podařilo příští rok uspořádat v Litomyšli.

Světový šampionát veteránů se koná na podzim v australském Perthu. Láká vás cesta do atraktivních a zajímavých končin?

Pořád mi to vrtá v hlavě, ale je to hodně nákladné, pakliže nikoho neseženete, aby vám finančně pomohl. Navíc v zimě je halové mistrovství světa v Korejské republice, pak Dánsko a Nový Zéland, ale toho se musím nejprve dožít… Bylo by hezké se tam podívat, ale vidím to padesát na padesát. V každém případě musím i touto cestou poděkovat všem, kteří mi pomáhají se zajištěním účasti na vrcholných akcích.

Máte nějaké ohlasy z řad známých či vrstevníků na vaše pozoruhodné sportovní výsledky?

K tomu mohu říci jednu perličku. Najednou jsem měl telefon, neznámé číslo, ženský hlas: „Víš, kdo ti volá?" Byla to Boženka Šťovíčková, moje učitelka, které si na mě někde sehnala kontakt a říkala, já jsem o tobě četla a jsem na tebe hrdá. Bylo to pro mě velice milé povzbuzení, když vám někdo takhle dá vědět, že o vás ví. To si potom řeknete, jak je hezké, když vám někdo fandí.

Ivo Strnad na ME 2016

Skok o tyči M60:
1. Wolfgang Ritte (Něm.) 402
2. Ivo Strnad (ČR) 350
3. Allan Williams (Brit.) 340

60 metrů překážek M60:
1. Herbert Kreiner (Rak.) 9,30
2. Ivo Strnad (ČR) 9,74
3. Jordi Blanch (Šp.) 9,91

Pětiboj M60:
1. Klemes Grissmer (Něm.) 3994
2. Marek Grzyb (Pol.) 3723
3. Heinz Baseda (Něm.) 3630
4. Ivo Strnad (ČR) 3541
(60 m př. 10,31 – dálka 460 – koule 11,24 – výška 151 – 1000 m 4:06,86)