První ročník akce s podivným názvem KSR Cup v sobě skrývala prozaické rozuzlení, vzpomínku na ty, kteří v minulosti cosi znamenali v branném sportu a střelbě v republice, regionu či městě, nebo se výrazně se podíleli na manažerské činnosti v Moravské Třebové. Anagram KSR každý účastník dešifroval jednoznačně: Knápek - Sekanina- Rozhold - tři osobnosti, které již mezi námi nejsou.
Přesto moravskotřebovská (svazarmovská) střelnice přivítala poslední červnový víkend padesát nositelů titulu mistr republiky. Nezasvěcení by se jistě nedopočítali, ale počet medailí ze šampionátů odpovídal, někteří sportovci získali primát opakovaně. Za všechny připomeňme zúčastněné Jitku Hlouškovou -Bártovou nebo sourozence Milenu a Ladislava (ml.) Knápkovi. Další aktéři zajímavé a podnětné akce kromě titulů šampionů ČR se mohli pochlubit v minulosti reprezentačním dresem a četnými úspěchy v mezinárodních kláních.
Přítomna na vzpomínkové akci byla stovka osob, z toho počtu sedmdesát sedm závodníků bývalých branných závodů DZBZ a SZBZ (nyní letní a zimní biatlon). Nechyběli ani mistři jiných sportů.

Na střelnici se konalo toto vzpomínkové „setkání mistrů“ ne náhodou. Uctilo památku všech těch, kteří nemohli přijít…
Iniciála K připomněla Ladislava Knápka, člověka, který byl vším, organizátorem, běžcem, trenérem, rozhodčím, hlavně však spolehlivou osobností. V 50. letech zakládal organizaci Svazarmu v Třebařově, aby tu v příštích letech vygeneroval širokou základnu závodníků. V této záslužné práci pokračoval po přestěhování do Moravské Třebové. S lidmi, kteří z mládeže dospěli a byli posléze nejlepší v Brněnském kraji a coby Východočeši byli ještě lepší. V letech 1954 až 1994 v podstatě pokaždé někdo z jeho svěřenců byl účastníkem domácích šampionátů a dovezl některou z medailí.

Iniciála S připomínala neúnavného Antonína Sekaninu, s nímž jsme se v posledních deseti letech střetávali jako s organizátorem v každém závodě Dětřichovského memoriálu. Písmeno R dosvědčovalo nedávné úspěchy sportovního střelce Oldřicha Rozholda.
Všichni přítomni (věkové rozpětí dosáhlo až 80 let) ocenili svorně přátelskou a bezprostřední atmosféru, která na střelnici panovala. Ti, kteří přijeli z větší dálky (Praha, Olomouc, Blansko, Hradec Králové, Chotěboř, Liberec, Lanškroun, Uherské Hradiště, Vrbno pod Pradědem) se s obdivem pokochali pohledem shora na vzkvétající město. Třebovští brali svou účast jako samozřejmost a také povinnost.
První ročník akce, která má opodstatnění, byl mj. naplněn i střeleckou soutěží v kategorií dětí a dospělých (do - nad 40let). V tom směru je zapotřebí vyzvednout výkon manželů Češkových. Láďa sice nevyhrál jako loni (nástřelem 50 bodů z 50 možných), zato uspěl ve střeleckém souboji. Zlatka byla „jen“ třetí. Nejvíce se dařilo rozvětvené rodině Sekaninových, jako by to bylo dědičné. Mezi dětmi nejlépe střílel Vojta Hofman, těm nejmenším se zalíbila střelba na balonky. Urputný boj čekal na dospělé, u nichž rozhodoval i časový limit, tedy rychlost střelby ve střeleckém souboji. Přihlížející dávali permanentně najevo své sympatie střelcům hlasem i potleskem. Vítězové obdrželi diplomy, medaile i „putovní“ nanukové poháry. Kdo vyhrál, nebylo až tak důležité, radoval se v podstatě každý, kdo někoho přestřílel. Zvítězila dobrá pohoda a přátelská atmosféra.

Vše zorganizovala Helena Šenkýřová (Urbaníková), kdysi osminásobná účastnice mistrovství republiky, na nichž získala v minulosti pět medailí (1-2-2). Po pěti hodinách bylo zřejmé, že „setkání mistrů“ se všem líbilo. Účastníci byli svolní si akci jako 2. ročník KSR Cupu za rok zopakovat, a pokračovat tak ve zcela zajímavé tradici.

František Matoušek