Konečně se dočkal
Už byl s národním týmem na EuroBasketu 2017. V Rumunsku sice chyběli Lvům pivoti, přesto do bojů nezasáhl. Šimon Puršl (Dekstone Tuři Svitavy) si totiž těsně před šampionátem pochroumal ruku. Do širšího kádru byl zařazen také pro kvalifikaci na MS v Číně 2019. Premiéru si ale připsal až v devátém utkání proti Francii. Znovu nebyli na skladu vysocí hráči. Nastoupil i v Rusku a celkem odehrál více jak třicet minut. A na své první dva body mezi dospělými jen tak nezapomene. Do koše galského kohouta totiž zatloukl ukázkový hřebík.
„Vůbec jsem nečekal, že dostanu na hřišti takový prostor. S tím jsem velmi spokojen. V rámci možností jsem se snažil vysokou minutáž využít. Mohlo to být i lepší. Nicméně s těmi výsledky už samozřejmě spokojen nejsem. Bojovali jsme, soupeři však měli vysokou kvalitu i zkušenosti.“
Dohromady dal osm bodů. V moskevské hale proměnil všechny tři své pokusy.
„Sám sobě jsem si dokázal, že se mohu měřit i s euroligovými hráči, což se mi poštěstilo vůbec poprvé. V utkáních jsem se soustředil na to, abych se protivníkům vyrovnal v tvrdosti. Přišlo mi, že Francouzi byli agresivnější než Rusové. Ti zase dělali rychlá a správná rozhodnutí.“
Bažant i mazák…
Nejzkušenější. Oproti svým kolegů z regionu už je mazákem. Viktor Půlpán (BK JIP Pardubice) byl na svém třetím kvalifikačním oknu. Z toho čtvrtého jej poslala domů nemoc. S Francií si připsal dvě minuty, v Rusku pak deset. A stihl tam být s pěti asistencemi nejlepším lvím nahrávačem.
„Jsem spokojen hodně. Nepočítal jsem, že těch minut bude tolik. Pro mě už bylo zkušeností být vůbec na lavičce. To, že jsem naskočil do hry proti takovýmto týmům, beru jako bonus. Především doma v Pardubicích panovala skvělá atmosféra. Hodně lidí přišlo i v Moskvě, to mám vždy rád. Obě utkání se odehrála ještě na vyšší úrovni než byly evropské poháry s Beksou.“
Vytáhlý „vytahovač“
To, co chybí nejvíc českému basketbalu, jsou vysocí a hlavně kvalitní pivoti. A když dva tři vypadnou, je těžké je nahradit. Nějaká jehla v kupce sena se ale najít dá… Ondřej Kohout (BK JIP Pardubice) vytrhl národnímu týmu trn z paty. Za dva zápasy včetně premiéry v nejcennějším dresu odehrál něco málo přes pět minut. Za tu dobu skórovat nestačil.
„Jsem nadšený. Strašné si vážím příležitostí, které jsem dostal. Národní tým dokázal za poslední roky ohromný vzestup. Jsem rád, že jsem mohl pomoci při zranění a neúčasti stálých hráčů. Všechny kluky znám, ať už z mládežnických reprezentací, nebo z ligy. V tomto jsem nešel do neznámého prostředí. Beru to jako velkou zkušenost a také zážitek, být součástí takového týmu.“