Mladý kouč Repeša prahne po úspěchu: Už chci v české lize medaili!

Mladý kouč získal v USK Praha pohárové stříbro. Nyní prahne po placce z české ligy. Koluje mu v žilách horká balkánská krev, a tak se mají jeho noví svěřenci na co těšit…

Proč jste si zvolil Pardubice?

Na konci pražské tříletky jsem zvažoval další krok. Mluvil jsem s managementem klubu a bylo mi sympatické, že v Bekse chtějí lepší výsledek než šesté místo v minulé sezoně. Máme v týmu prověřené české hráče a stejně tak talenty. Řekl bych mix zkušeností a mládí.

Je pro vás výhodou, že z působení na pražské Folimance již znáte české prostředí?

Zajisté. Začínám kroutit čtvrtý rok v České republice. Už se tady cítím jako doma.

Jste ambiciózní, mladý ale už zkušený trenér. Registroval jste zvýšený zájem os voji osobu?

Podle mého názoru mám za sebou tři velmi dobré roky v USK Praha. Stále lituji prohry ve finále Českého poháru proti Nymburku, kdy jsme měli jednu střelu na vítězství. Byli jsme rozjetí, ale za měsíc předčasně skončila sezona. Nabízeli mi možnost v Praze možnost pokračovat. S díky jsem oznámil, že mám vyšší ambice.

Překvapení: Pardubické basketbalisty povede poslední trenér roku

Jak se vyvíjely námluvy Pardubic s Dinem Repešou?

Po konci nadstavby jsem několikrát hovořil s generálním manažerem Martinem Markem i sportovním ředitelem Radkem Nečasem. Nastínil jsem jim představy ohledně soupisky, rozpočtu.

Váhal jste nad pardubickou nabídkou?

Ne. Netrvalo mi dlouho, než jsem se rozhodl. Klub má velké ambice pro následující sezonu. Už chci v české lize získat nějakou medaili. Kontrakt jsem ale podepsal až po play off s Brnem.

Petr Šafarčík prohlásil, že jde do Pardubic vyloženě za trenérem Repešou. Jak se tato slova poslouchají?

Podobná slova trenéra vždy velice potěší. Podobně se vyjádřil i David Pekárek. Je vidět, že mají z trenéra respekt, ale stejně ho chovám já vůči hráčům. Při nastiňování představ vedení jsem měl právě o tyto dva zájem.

Beksa měla vždy vysoké ambice, nicméně v posledních letech chyběla v týmu kvalita. Vy teď máte oboje. Tím se zvýší očekávání. Pracuje se vám lépe pod tlakem, nebo v klidu s bezejmennými hráči?

Pro mě je lepší být pod tlakem. Stále o něco usilovat. Jak nebojujete a nemáte konkrétní cíle, tak ničeho nedosáhnete. Když to řeknu na plnou pusu: Mě nezajímá nějaké čtvrtfinále, já chci minimálně semifinále…

Chápu. Ale na to potřebujete hráče. V USK to nešlo?

Začnu trochu oklikou. Získal jsem sice cenu za trenéra roku, ale vyměnil bych ji za lepší týmový výsledek. Jenže filozofií USK je především zlepšovat mladé hráče. Klub nemá nějaké velké ambice.

S USK Praha jste ale překvapoval. Z jasného outsidera se vyklubal kolektiv, který dokázal porážet silné týmy. Byla to výzva?

Určitě byla. Rok od roku jsme měli vyšší kontinuitu ve všech složkách. Uhráli jsme nějaké pozitivní výsledky. Nicméně kádr výrazně oslabil. Po sezoně odešli Michal Mareš, Ondra Sehnal, Patrick Samoura se vrací do USA.

Pardubický zásek. Odchytili Pekárka - svého „škodiče“

Jdete z jednoho mládežnického centra do druhého. Znamená to, že si neumíte představit vaší trenérskou práci bez mládeže?

Nemám problém se zkušenými ani mladými. Je ale pravda, že rád vychovávám mladé hráče. A když se dostane do rotace, je to pro mě ta nejlepší odměna. Musí ale každý den pracovat na tréninku. Zadarmo ode mě nikdo nic nedostane.

Pokud mladí hráči mají zájem na svém herním růstu, tak se s nimi asi pracuje lépe než s těmi staršími. Dají se ještě tvarovat, co vy na to?

Ideální je zkombinovat zkušenější hráče s těmi mladými, protože ti starší na ně mají zpětnou vazbu. A mohou jim hodně předat.

Nyní jste ve fázi přípravných zápasů. Na co jste se zaměřili při nabírání fyzičky?

První týden přípravy byl klasicky o nabírání fyzické kondice. Stejně na basketbalové palubovce jako atletickém stadionu. Všichni hráči se dostavili v dobrém stavu. Trénovali jsme velice intenzivně. Kluci byli unavení. To je ale po první dva tři týdny úplně normální. Jinak to ani být nemůže.

Co jste změnil v pardubickém pojetí basketbalu?

Styl musí vycházet z toho, které hráče máte k dispozici. Mohu mít nějaké představy, ale musím je přizpůsobit svým hráčům. Máme dlouhé hráče, kteří mohou operovat v dolním postavení jako Kamil Švrdlík i Prokop Slanina. Budeme mít jednoho dobrého střelce na pozici číslo čtyři Waltona. Naší hru bude řídit univerzální rozehrávač Tomáš Vyoral a silní budeme také na perimetru.

Příjmení Repeša je v basketbalovém světě pojmem. Váš otec je slavným koučem. Kopírujete ho, nebo jste se vydal vlastní cestou?

Táta chtěl abych se stal jeho prvním asistentem. Ví o mně, že na palubovce pracuji dobře. Já jsem se ale ubral vlastní cestou. Je to moje kariéra a chci si o ní rozhodovat sám. Každopádně uvidíme, co přinesou další léta. Třeba se mu sen splní…

Bavíte se spolu také o českém basketbale?

Ano. Můj otec, když má čas, tak sleduje mé zápasy. Jsme spolu klidně i třikrát týdně v telefonickém kontaktu. Musím říct, že táta toho o českém basketbale ví docela dost (pousměje se).

Zkouší to na vás s radami, nebo si to syn dělá po svém?

On moc dobře ví, že jsem velmi tvrdohlavý. Říká, že bych měl ubrat. Ale samozřejmě to někdy zkouší.