V minulé sezoně dosáhl svitavský florbal svého historického úspěchu v mužské kategorii, když postoupil do první ligy a tím pádem mezi 24 top celků v České republice. Od září budou Svitavští nastupovat ve druhé nejvyšší soutěži.

René Hnát

FbK Svitavy ale disponuje i dalšími kategoriemi, o které se v převážné většině stará největší dlouholetá ikona zdejšího klubu a čerstvý otec dcery Viktorie RENÉ HNÁT. Pod jeho pokyny vyrůstají každoročně další a další talentovaní odchovanci, na nichž je dlouhodobá strategie klubu založena. Sám přitom tvrdí, že práce s mládeží by měla být alfou a omegou každého sportu. Dalším aspektem je pak samotný přístup rodičů k výchově vlastních dětí.

A protože je René Hnát pamětníkem prakticky celých svitavských florbalových dějin, vydejme se s ním na „procházku" po cestě, která vedla od skromných začátků do české špičky.

Ke kterému roku datujeme počátky florbalu ve Svitavách?

Oddíl založila parta nadšenců kolem Martina Holase. Historicky se bavíme o roce 1995, ale k samotnému založení došlo o něco později, protože bylo potřeba vyřídit tehdy složitou registraci. Dne 4. března 1997 došlo k zapsání oddílu na ministerstvu vnitra. Název byl tehdy trošku zmatečný. Jednalo se totiž o sdružení Floorbal Club Svitavy. Vůbec k prvnímu zápasu nastoupili Svitavští 2. listopadu 1996. V sezoně 1996/97 reprezentovali Svitavy Ondřej Getzel, Rostislav Nespěšný, Miroslav Holas, Milan Fadrný, Martin Stupka, Martin Holas, Pavel Novotný, současný trenér áčka Luboš Kocourek, Martin Pospíšil, první předseda David Koukola a Jiří Maděra. V roce 1997 pak přišel stávající předseda David Komůrka a já začal na jaře 1998.

S čím jste šli do prvních sezon? Měli jste tehdy za cíl vybudovat oddíl s druhou nejpočetnější členskou základnou ve městě?

Cíle jsme žádné nastavené neměli. Zpočátku šlo především o koníček a zábavu. Teprve v roce 1999, kdy jsme přešli pod křídla TJ Svitavy a přejmenovali se na FbK Svitavy, jsme se rozhodli do soutěže přihlásit i první mládežnické družstvo. Tehdy se jednalo o starší žáky. Někteří jeho hráči jako Josef Prudil, Lukáš Brýdl nebo Jakub Klusák tvoří páteř současného kádru A týmu. Od té chvíle jsme o snu založit silný a perspektivní oddíl začali pomalu přemýšlet.

Jak se změnil florbal v současné době od toho, kdy jste začínali?

Pár let od té doby uteklo. Největší změnou dnes je, že děti začínají florbal od útlého věku. Ve Svitavách trénují děti od první třídy, tedy zhruba od šesti let, a nastupují do nejmladší kategorie přípravky. Pak jsou elévové okolo deseti let, následují mladší, starší žáci, dorostenci, junioři a muži. My jsme začínali asi ve 25 letech. Každý jsme byli z jiného sportu, postupně jsme se během zápasů učili pravidla a hráli. Další výraznou změnou je kapitola trenérů. Tehdy nikdo neměl zkušenosti ani praxi ve florbalu, literatura žádná nebyla, čerpalo se z jiných sportů, jako jsou hokej nebo třeba basketbal. Dnes již existuje několik brožur pro nácvik herních systémů, speciálních cvičení pro brankáře, obránce, útočníky a hodně jich je věnovaných i metodice trénování.

Byl jste dlouholetým předsedou FbK Svitavy, dodnes působíte v jeho vedení. Řekl jste si někdy, že toho bylo dost a že to zabalíte?

Není jednoduché vést a motivovat k práci tak velkou skupinu „dobrovolníků". Tato práce vždy zůstane náročná a byly časy, kdy jsem se o vše staral sám. To už by dnes nebylo možné, i proto jsme před několika lety vyztužili klub výkonným výborem, ve kterém působí osm lidí určujících směr a koncepci oddílu. Nikdy ale nenastala chvíle, kdy jsem si řekl, že to zabalím. Na druhou stranu ale byly i těžké okamžiky, kdy v klubu bylo opravdu jen pár nadšenců a jeho fungování bylo na hraně udržitelnosti. Dnes máme skvělý realizační tým a snažíme se dělat vše na plný výkon. Všichni se shodujeme na tom, že je vždy co vylepšovat. A že bych to někdy v budoucnu zabalil, si také zatím neumím představit. Bylo by to jako opustit rodinu. Pokud přijde čas a rodina bude samostatná, tak si to můžu krásně užívat. Zatím mě plnohodnotně naplňuje práce s lidmi, výchova nových nadějí, předávání zkušenosti jak florbalových, tak životních. Protože obecně ve sportu se nesmí nic vzdávat ani za nepříznivého stavu, což je stejné jako v životě.

S čím se jako vedení klubu musíte popasovat z těch méně příjemných záležitostí nejvíce?

Nedostatek kvalitních trenérů, těch není nikdy dost. Aktuálně poptáváme trenéra do kategorie juniorů. Problémem je existence klubu v sice krásném, ale malém městě. Hráče vypipláte, projde všemi kategoriemi, ale v té mužské odchází na vysokou školu, za prací a je pryč. Tak je to s většinou. Pro hráče je pak těžké skloubit tréninky, školu například v Praze a ještě k tomu odjezdit všechny zápasy a skoro každý víkend být pryč. U těch mladších kategorií vidím rezervy v pomoci rodičů. Tatínkům mladých hráčů se zatím nechce nebo nemůžou pomáhat. U florbalu pak také zůstali jenom dva hráči, kteří mají rodiny – David Komůrka a já. My florbalem žijeme, máme v něm spoustu kamarádů, i proto děláme, co se dá.

Jak se díváte na prezentaci florbalu v tomto regionu? Cítíte, že se nějak změnil vztah diváků k florbalu a bude je v premiérové prvoligové sezoně lákat?

Ve Svitavách si florbal vybudoval slušnou diváckou podporu. S loňským průměrem 200 – 250 příznivců panovala v hale Na Střelnici vždy výtečná atmosféra. Na poslední zápas v play up jich přišlo dokonce přes pět stovek. Hala byla úplně plná a na našich hráčích to bylo poznat. Tento hnací motor je do první ligy dostal. Věřím, že vše bude pokračovat a s každým úspěchem florbalu se budeme vrývat fanouškům do podvědomí.

V příštím ročníku budou zřejmě nejsledovanějším družstvem muži působící v první lize. Jak je na ni svitavský oddíl připraven?

Tito hráči budou nejvíce na očích a měli by jít příkladem i pro všechny naše mladší družstva. Muži to v první lize rozhodně jednoduché mít nebudou. Kvalita je vysoká a rozdíly mezi týmy opravdu malé. Co se týče zajištění, děláme vše proto, aby se dařilo. Finančně máme sezonu pokrytou i bez generálního sponzora. Věděli jsme, do čeho jdeme již před play up, proto jsme se na to maximálně připravili.

Generálního sponzora florbalisté nikdy neměli, pokud se nepletu…

Neměli. Obecně se ale florbal ve světě v posledních deseti letech pohybuje mílovými kroky dopředu. Minimálně ve skandinávských zemích a ve Švýcarsku už jde o poloprofi, někde o profisport. Výdělky jsou však stále malé. Pozitivní ale je, že tento sport oslovuje v Česku čím dál tím více lidí. Z kolektivních sportů má druhou nejpočetnější základnu, což ví málokdo. Celkem ho hraje okolo 60 000 registrovaných sportovců. Basketbal se pohybuje okolo 32 000 registrovaných hráčů, což je skoro dvakrát méně než florbal. Toto atraktivních odvětví podporuje v poslední době celá řada renomovaných firem i na celorepublikové úrovni. Ve svitavském oddíle figuruje hlavní sponzor a pak řada regionálních firem, kterým patří velký dík. Výraznou podporu máme rovněž od města, což nemůže říct rozhodně každý oddíl v České republice. Myslím si, že čas pro generálního sponzora přijde. Určitě by bylo hezké mít v názvu firmu ze svitavského regionu a vyjádřit tím společný patriotismus, ale tohle rozhodnutí není na nás.

Jaké jsou nastaveny dlouhodobé cíle ve svitavském oddíle?

Stále více zkvalitňovat práci s mládeží a stabilizovat mužský tým v první lize. Udržet lidi, kteří florbalu obětují svůj čas. Pro samotný klub je pak přínosem, že hodně kluků, co nyní působí ve vedení oddílu, se vypracovalo do slušných pozic ve firmách, pro které pracují. Jsou to lidé, kteří svými zkušenostmi posunují klub dopředu. Ale bez rutinní dřiny, jakou jsou tréninky, organizace turnajů a zápasů, výchova kvalitních hráčů to nepůjde.

Dlouhodobě se věnujete trénování mladých florbalistů. S čím mají děti největší problém?

Věnuji se nejmladším kategoriím. Je to ta nejdůležitější práce pro oddíl. Bez nových talentů nemůže dál fungovat. Když to srovnám dříve a nyní, vyjde mi z toho jasný závěr. Pokud nevedou rodiče děti ke sportu, přijdou k nám na trénink úplní začátečníci. Ve srovnání s dětmi, kteří jsou od malička vedené k tomu něco dělat, to znamená, že u některých řešíme úplné pohybové začátky, jako je běh po špičkách, dřep, klik. K tomuto trendu přispívají i jiné možnosti využívání volného času, facebook, počítačové hry, virtuální kamarádi v digitálním světě. Kolik dětí si jde jen tak zahrát fotbal? My jsme přišli, odhodili aktovky a byli venku. Dnes je doba jiná. Když přijdou do florbalu děti v útlém věku, nechceme po nich hned velké výkony. Jde spíše o kroužek. A pokud to baví děti a trenéry, jde vše správným směrem.

Jak se promítl florbal do vašeho osobního života?

Od založení klubu se traduje sousloví „FbK rodina". To silně vystihuje atmosféru v klubu, individuální přístup k jednotlivcům, i to, že pocházíme z malého města, kde se všichni znají. Dalším je „hungry for the game", v překladu hladoví po hře. A když se tyto dva slogany spojí, máme FbK Svitavy. Florbal zabírá v mém životě podstatnou část volného času a musím se přiznat, že se to projevilo i v mém osobním životě. Díky florbalu jsem totiž poznal i moji životní lásku, dnes už bývalou hráčku FbK Svitavy.

Svitavský florbal vychoval již řadu reprezentantů. Roste zde nějaký další florbalový talent?

Vychoval a ještě vychová. Myslím, že roste, ale ještě je brzy někoho jmenovat.

(vom)