Atletika patří k těm sportovním odvětvím, která si v současné kritické situaci nemusí úplně zoufat. Nějakou formu přípravy, byť omezenou, si atleti dokážou najít, jenže do ideálu v podobě obvyklého koncepčního a systematického tréninku to má pochopitelně daleko.

Předseda svitavského oddílu JOSEF MAREK a jeho kolegové trenéři musí místo toho nyní improvizovat, nicméně věří, že v polovině června se jim povede zorganizovat první závody pro omezený počet atletů, především domácích a potažmo těch ze svitavského okresu.

Na úvod pár základních informací o svitavské atletice. Kolik máte aktuálně členů, družstev, trenérů, funkcionářů a podobně?

Náš oddíl měl ke konci minulého roku 237 registrovaných členů, což znamená, že jsme velikostí na 90. místě z 345 registrovaných oddílů v Česku. Mimo soutěží jednotlivců máme přihlášených osm družstev. Dlouhodobě patříme ke krajské špičce v soutěžích přípravek a mladšího žactva dívek i chlapců. Stejně jsou na tom starší žákyně, které se statečně perou s družstvy velkých klubů z Pardubic a Chrudimi. Pro letošní rok jsme přihlásili i družstvo dorostenek, které by mělo mít na postup na mistrovství Čech. V soutěžích dospělých máme muže i ženy v krajském přeboru, ale našim nejlepším závodníkům, například Elišce Červené, umožňujeme hostování ve vyšších soutěžích. V současné době je v oddíle devět trenérů, z toho čtyři z nich mají kvalifikaci II. třídy. U rozhodčích je situace podobná, Radomír Skalický má kvalifikaci rozhodčího instruktora, což je nejvyšší česká kvalifikace. Osm rozhodčích má II. třídu, tři z nich navíc se specializací na cílovou kameru nebo na měření a vážení náčiní. Další rozhodčí mají kvalifikaci III. třídy. To znamená, že jsme schopni s pomocí dalších pomocníků v technické četě uspořádat běžné závody do úrovně druhé ligy.

Sezona 2019, tedy zatím poslední dokončená, byla pro svitavskou atletiku vydařená?

Sezona byla určitě skvělá. I na stránkách Svitavského deníku se hodně psalo o Elišce Červené, která k nám přišla z Poličky a pokračuje ve výborně nastartované kariéře. Tituly mistryně republiky ve víceboji venku i v hale, dvojnásobné vítězky Olympiády dětí a mládeže v dálce a na 100 metrů překážek, druhá místa na mistrovství republiky jednotlivců na 100 metrů překážek a v hale v dálce i výšce, to se podaří v jednom roce málokomu. Odměnou pro ni byla pozvánka do reprezentace a zařazení do nejvyšší kategorie členů Sportovního centra mládeže. Druhým nejlepším svitavským atletem byl Daniel Zoicas, který byl na republikovém šampionátu desátý ve skoku vysokém, jedenáctý na 200 metrů překážek a také reprezentoval Pardubický kraj na Olympiádě dětí a mládeže. Velkými nadějemi do budoucna jsou Barča Steklá, která vyhrála Iscarex Cup v kategorii nejmladších žákyň 10 – 11 let, a také Jindra Vyroubal, jenž vyhrál republikové finále Sazka Olympijského víceboje. Jako organizační úspěch beru to, že se nám pro Milana Boučka podařilo získat místo trenéra ve Sportovním centru mládeže, což znamená možnost účastnit se reprezentačních kempů a získávat další zkušenosti od nejlepších trenérů.

Zájem dětí o atletiku je obrovský, potřebovali bychom navýšit počet trenérů, počet tréninkových skupin, počet hodin v tělocvičnách v zimním období, kde se v Šapitó potkává na tréninku až čtyřicet atletů v jeden okamžik.

Aktuální situace a vynucená přestávka v soutěžích, nemožnost tréninku. Jaký je dopad na atletický klub a jeho fungování? Jinými slovy – co dělá atlet, který je na “suchu” – bez dráhy, bez sektorů, bez náčiní…

Omezení se dotýká hlavně nejmladších kategorií, kterým byly tréninky úplně zrušeny. Starší sportovci se připravují individuálně mimo stadion. Před vyhlášením karantény jsme se snažili jim dát překážky a náčiní domů, aby mohli v omezeném režimu trénovat. Myslím, že kdo chce, tak si čas a místo na trénování najde. Probíhá objemová příprava, technické disciplíny to nyní mají samozřejmě těžší než běžci, na druhou stranu koulí a oštěpem si na louce také hodíte. Problém jsou omezené možnosti rehabilitace u špičkových závodníků, jsou zavřené bazény, sauny apod. Hlavní otázkou pro trenéry zůstává, kdy se začne závodit a na kdy ladit optimální formu závodníků.

Jaké máte informace ze strany atletického svazu o tom, jak by sezona mohla v případě příznivých okolností opět začít? Je to podle vás v dohledné době vůbec reálné?

Bohužel se významně mění světová a evropská termínová listina a tomu se musí přizpůsobit i Český atletický svaz. Sezona bude zcela určitě zkrácena, mistrovství republiky se pravděpodobně posunou na červenec a srpen. Nepochybně se bude konat více malých závodů, které počtem účastníků vyhoví opatřením vlády. Za náš oddíl si dovedu představit, že si na stadion necháme ráno rodiči přivést dvacet závodníků, ti si odzávodí dvě tři disciplíny a odpoledne si zazávodí další dvacítka. Závody přípravek můžeme udělat v pracovní den odpoledne. Prostě budeme hledat možnosti, jak pro atlety závody uspořádat.

Jak vidíte možné dopady na atletiku a sport obecně po odeznění pandemie? Po stránce finanční, sponzorské, ale nejenom po ní… Obáváte se budoucnosti?

Pokud budu mít kolem sebe stávající tým trenérů a rozhodčích, pak se budoucnosti neobávám. Atletika ve Svitavách, Litomyšli, Poličce a Moravské Třebové se dělá z lásky, nedá se na ní vydělat. Obecně, co se sportu týče, bude pravděpodobně po nějakou dobu méně peněz. Bude tedy záležet na prioritách firem a obcí, zda peníze raději dají do podpory všeobecné sportovní aktivity mládeže nebo do vrcholového sportu. V této chvíli jsem velmi rád, že se ve Svitavách zachovala velká Tělovýchovná jednota, která má nastavená pravidla rozdělování peněz pro všechny oddíly v ní sdružené, a nemusíme tedy individuálně jako oddíly žádat o podporu město, kraj, ministerstva. Velikost TJ je pro nás výhodou při jednání o dotacích, na druhou stranu šetříme čas našim protějškům, protože nemusí jednat o mnoha malých dotacích, a pak jejich čerpání individuálně kontrolovat. To samé může platit i pro sponzory, kteří mohou dát peníze celé TJ a určit, podle jakých kritérií se mají rozdělit. Část jejich daru se tak může dostat i k malým oddílům a pomoci jim s jejich činností.

close Svitavské víceboje se zapojením i těch nejmenších závodníků. info Zdroj: Atletika Svitavy zoom_in

Lze říci, že se svitavský klub věnuje především práci s atletickým mládím spíše než dospělým sportovcům?

Ano, to je pravda. Bohužel nám starší atleti od dorostu výše odcházejí studovat střední a vysoké školy mimo Svitavy, někteří aktivně soutěží ve vyšších soutěžích pod většími oddíly a jen velmi málo se jich vrací zpět jako aktivní závodníci. Podmínky pro trénink dospělých zde ale máme a já doufám, že se situace časem zlepší a budeme mít i špičkové závodníky v kategorii dospělých.

Na co se ve Svitavách soustředíte při výchově mladých atletů? Když k vám rodiče přivedou svoje ratolesti a zeptají se, proč by měli syna či dceru dát na atletiku, jak jim odpovíte?

Atletika má velkou výhodu v rozmanitosti disciplín a k tomu potřebných povahových a tělesných vlastností. Sprinter musí být jiný než vytrvalec, výškař je jiný než kladivář. Takže si každý může najít disciplínu, která mu bude vyhovovat. Dalším argumentem je to, že jako jeden z mála sportů fungujeme ve smíšených tréninkových skupinách, děvčata musí komunikovat s chlapci a naopak, starší trénují s mladšími a pomáhají jim při tréninku. A v neposlední řadě je atletika založená na soutěživosti a soutěživost podporuje píli a odhodlanost se nevzdávat i v životě. Zdá se mi, že se zdravá soutěživost postupně z některých sportů u mladších kategorií vytrácí, a právě to může být výhoda atletiky. Můžeme dětem ukázat to, že když na sobě budou pracovat, tak se budou zlepšovat. A to pomocí měřitelných výsledků v centimetrech, sekundách, bodech. Mohou porovnávat svůj aktuální výkon s výkonem před měsícem, půlrokem, rokem. To jsou ty důležité ukazatele a měřitelná odměna za jejich tréninkovou práci.

Jak vy a vaši trenéři “balancujete” svůj přístup k závodníkům, ve kterých zjevně je talent a perspektiva, a těch, kteří třeba mají velký zájem o atletiku, ale nečekáte, že dosáhnou velkých výsledků? Je to složité třeba v rámci jedné tréninkové skupiny?

Pokud budu mluvit za sebe, tak dám přednost méně talentovanému závodníkovi, který trénuje pravidelně a maká na sobě, před super talentem, který chodí nepravidelně a narušuje tím koncept celé tréninkové skupiny. Samozřejmě, že talent je jednou z podmínek úspěchu, ale i méně talentovaný sportovec má šanci se prosadit, pokud chce a bude tvrdě dřít. Dobrý trenér odstupňuje rozdíl ve výkonnosti pomocí hendikepů na startech, rozdílných vah při posilování, výšky překážek při odrazech, počtu naběhaných úseků. Díky tomu spolu mohou trénovat a motivovat se nejen rozdílně výkonní svěřenci, ale mohou soutěžit i děvčata s chlapci. A samozřejmě nejlepší tréninkové výkony se podávají v soutěžích proti trenérovi, to se obvykle rozpohybuje i největší flegmatik…

Trenéři různých sportů si často stěžují, že dětem dnes chybí základní tělovýchovné návyky. Pozorujete to také, když k vám děti přicházejí?

Díky tomu, že máme přípravku již od pěti let věku, se nám daří tyto problémy trochu eliminovat. Ale ano, udělat kotrmelec, hvězdu, vyšplhat po tyči je pro děti na prvním stupni problém. Z toho však nemůžeme vinit školu, počátek je v rodině a v tom, zda rodiče jdou ve sportu příkladem. Další věcí, které si můžete všimnout, je velmi špatná flexibilita: pružnost svalů a šlach související se sedavým způsobem života. Dotknout se špiček s nataženými koleny nebo udělat dřep na celých chodidlech je pro většinu dětí nepředstavitelný problém a pokud se tomu trenéři nevěnují, tak tím zaděláváme na možná svalová zranění u dorostu a juniorů.

Daří se vám udržet děti u atletiky od útlého věku delší dobu, nebo máte problémy jako řada jiných sportů, že vám odcházejí k jiným aktivitám?

Ani atletika v tomto není výjimkou. V lepším případě děti odcházejí k jiným sportům. Bohužel největší úbytek dětí je v kategorii staršího žactva, kdy už svěřenci mají atletické základy a měli by začít dělat opravdovou atletiku. Většinou se svěřenci začnou vymlouvat na školu, že nestíhají, musí se připravit na přijímačky atd. Ale v tom by jim sport obecně měl pomoci – mozek si odpočine, prokrví se a lépe se učí. Takže, pokud se chcete snadněji učit, začněte sportovat.

Za náš oddíl si dovedu představit, že si na stadion necháme ráno rodiči přivést dvacet závodníků, ti si odzávodí dvě tři disciplíny a odpoledne si zazávodí další dvacítka. Závody přípravek můžeme udělat v pracovní den odpoledne. Prostě budeme hledat možnosti, jak pro atlety závody uspořádat.

V atletice je obvyklé, že nejtalentovanější sportovci z menších klubů časem odcházejí do větších center. Jak je tomu u vás? Třeba okolo zmíněné Elišky Červené jistě krouží velké kluby…

Právě u ní se nám podařil zásadní průlom, když zůstala ve Svitavách a dala přednost svitavskému gymnáziu před nabídkami sportovních škol z celé republiky. Je to obrovské ocenění trenérské práce Milana Boučka a také zázemí, které zde ve Svitavách po sportovní stránce máme. Tlak na přestup špičkových závodníků z menších oddílů je obrovský, trenéři sportovních center jsou placeni za výsledky svých svěřenců, takže je v jejich zájmu mít co nejlepší a nejširší tréninkovou skupinu. Mnohdy dochází i k ne zcela korektnímu jednání – osobní dopisy závodníkům, kde se střediskový trenér strachuje o závodníkův další rozvoj a podobně My můžeme závodníkům nabídnout individuální přístup, téměř profesionální zázemí a skoro rodinnou atmosféru. Záleží na každém, jakou cestu si zvolí.

Máte k dispozici moderní areál Svitavského stadionu. Pokud se podíváte na uplynulou dekádu, kdy na něm můžete sportovat, v čem vám nejvíce pomohl? Je to znát třeba na zájmu dětí a rodičů? A co v tomto směru znamená nová krytá hala Šapitó?

Určitě se zkvalitnila možnost přípravy. V zimě se neběhá po asfaltu, trénovat na dráze se dá, i když hodně prší, máme k dispozici posilovnu, regeneraci, kvalitní šatny a sociální zázemí. A hlavně bez nového stadionu by se nemohly pořádat závody, na které se k nám všichni těší. Myslím, že bez nového stadionu by zde oddíl naší současné velikosti nebyl. Zájem dětí o atletiku je obrovský, potřebovali bychom navýšit počet trenérů, počet tréninkových skupin, počet hodin v tělocvičnách v zimním období, kde se v Šapitó potkává na tréninku až čtyřicet atletů v jeden okamžik. Tréninkové hodiny v Šapitó získáváme mimo jiné i díky spolupráci s fotbalovým oddílem, kdy atleti v Šapitó využívají ovál a fotbal se hraje na vnitřním hřišti. Hala Šapitó je další obrovský posun směrem dopředu. Oproti staré hale je v něm lepší topení, světlo, ovál s klopenými zatáčkami umožňuje naběhat kvalitní přípravu. Vejde se do něj více trénujících. Z hlediska atletiky je velká škoda, že vnitřní hřiště neumožňuje běhat v tretrách, takže se nedá absolvovat kompletní zimní příprava. Pak by to bylo pro atletiku dokonalé. Ale díky celému areálu Svitavského stadionu máme jedny z nejlepších podmínek pro přípravu v širokém okolí.

Na rok 2020 jste měli v plánu zorganizovat více než desítku různých akcí. Byť o některé přijdete, je to slušná organizační zátěž, a to nemluvě o vaší “běžné” závodní a tréninkové činnosti. Kde hledáte a nacházíte dostatek zapálených lidí ochotných přiložit ruku ke svitavskému atletickému dílu?

Na závodech nám pomáhají atleti, kteří ukončili závodní činnost, pomáhají rodiče závodníků, se školními soutěžemi nám pomůže Gymnázium Svitavy. Těm, kteří pomáhají, patří náš velký dík. Bez nich by to opravdu nešlo. Atletické závody jsou totiž velmi náročné na organizační zabezpečení. Pro představu, na zabezpečení mezikrajového utkání žactva, které bylo plánováno na tento květen, jsem potřeboval sehnat padesát rozhodčích a dalších dobrovolníků. A proč to dělají trenéři? Prostě mají atletiku rádi. Takže bych především jim – trenérům - chtěl moc poděkovat za práci, bez které by atletika ve Svitavách neexistovala, a těším se na první, doufám, že jarní, setkání na stadionu.