Florbalisté FBC Peaksport mají za sebou hodně složitou sezonu ve druhé lize. Na konečné desáté pozici se velmi dlouho klepali o záchranu a teprve zásluhou celků z Pelhřimova a Havlíčkova Brodu a jejich úspěchů v nadstavbách na ni dosáhli. Hrající trenér LADISLAV ŠTANCL tak může připravovat tým na pokračování na druholigové úrovni. Ale byly to velké a nekončící nervy, které by v Litomyšli neradi zažívali opět.

Jak vyznívá vaše základní hodnocení uplynulého druholigového ročníku z pohledu družstva FBC Peaksport Litomyšl?

Hodnocení jsme již samozřejmě provedli a vše probrali. Nemůže být bohužel nijak pozitivní, protože očekávání byla rozhodně vyšší, než tomu nakonec bylo doopravdy. Rozdělil bych ho na dvě části. První polovina byla povedená. Byli jsme průběžně sedmí a v tu dobu jsme mohli mít na svém kontě i více bodů, ale některá utkání zbytečně ztratili. Ve druhé polovině se týmu přestalo dařit. Padla na nás deka, nedokázali jsme se dostávat do hry, kterou jsme trénovali, ani přístup některých hráčů nebyl takový, jaký být měl. Poté se přidala četná zranění hned několika klíčových hráčů. To vše se podepsalo pod konečným desátým místem. Objektivně je třeba uznat, že za to, co jsme předváděli ve druhé polovině ligy, jsme si lepší nezasloužili.

Jistě jste nechtěli zůstat v podpalubí tabulky a hrát o záchranu, nakonec to ale tak dopadlo. V čem vidíte hlavní příčiny?

Takto jsme určitě dopadnout nechtěli a stále si myslím, že jsme měli na to, abychom skončili lépe. Nicméně důvody, které vedly k málem nešťastnému konci, jsem nakousl výše. Tým se nedokázal vymanit z krize, která na něj padla po vánoční pauze zcela zbytečně. Přidal se k tomu pokles morálky některých hráčů a zranění klíčových opor. V neposlední řadě nepomohlo to, že se uprostřed sezony rozhodl skončit Jan Stříteský. Doteď bohužel dost dobře nechápu a ani neznám jeho důvody. To vše se na kolektivu podepsalo a v některých zápasech to byla vysloveně křeč.

Když si vzpomeneme na prakticky vyhrané domácí utkání s Dačicemi, které jste neuvěřitelně ztratili v poslední třetině vlastní pasivitou, dá se říci, že to byl největší propadák?

Bohužel bylo více takových utkání, která jsme zbytečně ztratili. Stejně, jako jsme uměli výsledky dotahovat a otáčet, jako třeba s Třebíčí, tak jsme dokázali o utkání přijít. Ale za největší propadák ze svého pohledu považuji utkání v Jihlavě, kde jsme prohráli i přesto, že Jihlavští nepředvedli vůbec nic. Nedokázali jsme překonat jejich pasivní hru. To bylo pro mě největší zklamání. V případě Dačic jsme začali nesmyslně pasivně bránit. Problém vidím v tom, že naši obránci mají tendenci při našem vedení začít hrát pasivně a pouze míčky vyhazují. Ale taková hra je většinou začátek konce.

Po minulé sezoně bylo jedním z vašich cílů zkvalitnit obranu a nedostávat tolik branek. To se příliš nepovedlo, takže defenziva zůstává pořád vaši slabinou?

Ano, bohužel tomu tak je. Tento cíl se nám nepodařilo naplnit. Příčin vidím několik. Hráči, kteří se jeví jako kvalitní obránci, často museli nastupovat do útoku, abychom zacelili mezery v sestavě. Nemohli jsme tak stále dokola trénovat a zažívat si návyky při bránění. Postupem času to bylo stále více v hlavách a často jsme nedělali to, co jsme si řekli. Když se k tomu přidal špatný den brankářů, příděl byl na světě. Takže to byla opět naše slabina a nezbývá, než na tom pracovat i nadále.

Na druhou stranu počtem nastřílených gólů stále patříte do popředí druholigové soutěže. V čem tkví síla vaší ofenzivy?

Nabízí se jednoduchá odpověď. Když dostáváte tolik branek, nezbývá vám nic jiného, než jich co nejvíce nastřílet, abyste udělali nějaké body. Máme šikovné útočníky, kteří umí střílet branky a celý tým je někdy velmi útočně laděný. Bohužel tím trpěla obrana. Je sice hezké, že obsadíme přední místa v počtu vstřelených branek, když to ale nestačí k jistotě záchrany, je to k ničemu. Pokud by se nám podařilo vylepšit obrannou hru, bylo by to podstatně lepší.

Jak jste prožívali období, kdy jste už nemohli ovlivnit, jestli se zachráníte, či nikoli? Věřili jste, že týmy, které měly váš osud ve svých rukou, nakonec uspějí?

To, že musíme spoléhat na jiné, jsme věděli nějaký čas dopředu. Díky tomu jsme počítali i s horší variantou a zahrnuli ji do plánů na další sezonu. Jednoznačně jsme se shodli na tom, že ať to dopadne jakkoli, půjdeme nastavenou cestou dál tak, abychom byli schopni buď hrát příští rok druhou ligu, nebo bojovat o návrat v lize třetí. Nicméně jsme sledovali online přenosy a věřili celkům, které za nás bojovaly. Osobně jsem nepochyboval o tom, že Pelhřimov a Havlíčkův Brod uspějí.

Našel se někdo z florbalistů, koho byste po odehraném ročníku zvláště vyzdvihl za jeho výkony?

Těžko se po takové sezoně někdo vyzvedává, protože všichni jsme se na výsledcích podíleli jako tým. Tým se radoval z úspěchu i zodpovídal za neúspěch. Ale pokud bych měl přece jen někoho jmenovat, tak Jiřího Hubinku. Ač byl loni ještě junior, stal se letos tahounem a stálou oporou mužů. Z obrany se přesunul do útoku, kde je jeho přínos ještě větší. Dalším nepostradatelným článkem je Vojtěch Jakubík. Ale jak jsem řekl na začátku, vše bereme týmově a tak to i zůstane.

Na závěr ještě výhled do budoucího období. Co udělat pro to, aby byla příští sezona pro Litomyšl klidnější než minulá?

Letní příprava začala a nyní běží takzvaná suchá, tedy nabírání fyzické kondice. Abychom se pokusili příští sezónu hrát v klidnějších vodách, snažili jsme se doplnit a posílit kádr. Z mého pohledu se to povedlo. Chtěl jsem na každém postu alespoň jednoho kvalitního hráče, aby se zvýšila konkurence a měli jsme možnost nahradit chybějící hráče. To se povedlo. K týmu se připojil brankář Dmitrij Bilotskij, obránce Milan Morkes a do útoku pak David Petráž a Robert Smola.

Co si od těchto nově příchozích posil především slibujete?

Všechny je znám z dob společného působení v FbK Orlicko-Třebovsko, takže vím, co od nich očekávat a jsem přesvědčen o jejich přínosu nejen na hřišti, ale i v týmu. Z vlastních řad se zapojil junior David Kroulík. Ostatní junioři budou hrát ve své kategorii a postupně nahlédnou do týmu mužů. V mládeži máme rozhodně kam sáhnout. Nechtěli jsme za každou cenu přivést co nejvíce posil, ale chtěli jsme stavět na stávajícím jádru celku. Zároveň jsem hráče, u kterých jsem nebyl přesvědčen o jejich přínosu pro tým a ochotě k zodpovědného přístupu, nezařadil na soupisku pro nadcházející ročník. Věřím, že toto všechno nám pomůže ke splnění našich postupných cílů a naplnění koncepce, kterou jsme nastolili v minulé sezoně.