Předminulý víkend předával ceny nejlepším běžcům v seriálu Rock Point – Horská výzva. Nyní se PETR MAZAL z Poličky, sám vítěz Rock Point čtyřiadvacetihodinové výzvy, pustil na cestu okolo světa jen se svým bicyklem. Na strastiplné putování se vydal před týdnem a skončit by chtěl po třech stech dnech jízdy a třiceti tisících kilometrech.

Petře, co stojí za rozhodnutím vydat se na cestu kolem světa?
Před dvěma lety jsem byl na kole po Evropě tři neděle, loni už tři měsíce a prostě jsem to chtěl rozšířit. Samotného na kole mě to hrozně baví. Člověk pozná, co opravdu potřebuje k životu a těší se na to, až si dá něco k jídlu, k pití a vyspí se. Nejen, že jsem své cesty chtěl rozšířit, ale současně chci lidem v západním světě ukázat, jaké to je žít v zemích, kde lidé doslova nemají co do huby. Chci to opravdu pojmout více expedičně.

Co si má člověk představit, když se řekne cesta kolem světa?
Už jsem se o tom bavil i s několika lidmi a někteří se skutečně ptají, jestli pojedu v noci přes moře na kole. To se člověk zasměje. Pravda je, že si to umí představit jen zasvěcený. Já se tomu projektu věnuji zhruba rok. Původně jsem chtěl přejet z jihu Asie, z Číny až na západ Evropy a pak přeletět do Jižní Ameriky a projet ji z jihu na sever. Během plánování se ale vyskytlo spoustu komplikací s vízy a se zeměmi, jako jsou Turkmenistán, Uzbekistán, Pákistán, Afghánistán. Ty jsem vzhledem k bezpečnostní situaci raději chtěl vynechat, takže tam musím udělat jeden přelet z jižního Kyrgyzstánu do Arménie. Pak dojedu domů do Poličky, kde bych si chtěl dát týden pauzu. Na konci září mám letenku do Afriky, kde bych chtěl jet z Keni přes Tanzanii, Botswanu a Zambii do Jihoafrické republiky. Pak se zase vrátím a v půlce ledna chci odletět do jižní Ameriky a tu přejet z jihu na sever.

Tedy nic podobného ve stylu cesty Willyho Foga za osmdesát dní?
Tak to určitě nebude. Budou to takové tří až čtyřměsíční štace se zhruba týdenní pauzou, protože si myslím, že není v lidských silách valit takhle v kuse tři sta dní, i když jsem to původně v plánu měl. Bohužel jsem jen člověk a ne robot. Myslím, že můj plán je tak nesmělý, že i kdyby dopadlo těch třicet tisíc kilometrů za tři sta dní, bude úspěšný.

Co si berete s sebou?
To byl také velký oříšek. Člověk na kole, aby ujel za den zhruba sto padesát kilometrů, nemůže mít šedesátikilovou zátěž. Beru si stan, spacák, karimatku, vaření, ale suroviny budu shánět až na cestě. Největší zátěž je oblečení a náhradní díly na kolo. Oblečení si musím brát i teplé, protože v Číně, v Tádžikistánu a Kyrgyzstánu budu přejíždět sedla, která jsou i kolem pěti a půl tisíce metrů nad mořem. Takže musím mít péřovku, teplé návleky na tretry, čepici, rukavice a věci, které bych si jinak nebral. Všechno je potřeba mít zdvojené, ale nikdy nebudete mít opravdu všechno. Protože když se mi zlomí rám, tak budu „v pr…" jako Baťa s dřevákama.

Jak je těžké se na takový „výlet" kolem světa připravit?
Původně jsem se rozhodl to celé vzít takřka na svá bedra, ale to prakticky nejde. Nejlepší by bylo, kdybych našel jednoho generálního partnera, nebo byl rovnou milionář a nemusel se na nikoho obracet. Takhle jsem ale strávil stovky hodin tím, abych sehnal nějaké sponzory. Nakonec se mi to podařilo a získal jsem alespoň firmy, které mi poskytnou materiál. S penězi to je horší, ale především firmy z Poličky, které mě znají, mi pomohly. Není to však nijak horentní suma. Celkově mě tahle cesta vyjde zhruba na čtvrt milionu a to jsem na té nejnižší hranici. Nejdražší jsou samozřejmě letenky.

Je něco, čeho se opravdu bojíte?
Určitě. Bojím se toho, že se mi stane s kolem něco, co si nebudu umět opravit. Bojím se, že dostanu zánět šlach nebo mě potká jiná zdravotní patálie. Bojím se i divokých zvířat a samoty, ale na tu se zároveň i těším. Člověk asi nad tím nesmí příliš přemýšlet, jinak by nikam nemohl odjet. Když jsem to měl v hlavě, tak první, koho jsem se zeptal, byla má přítelkyně. Je to dlouhá doba, ale tím, že je cesta rozvrstvená po třech čtyřech měsících, tak to jde a ona je super, podporujeme mě. Byl to můj sen, nejdůležitější bylo se rozhodnout a potom do toho dát všechno.

Jak vypadá start a první cíle?
Odletěl jsem v neděli 21. června z Ruzyně k Bajkalu. Po pár dnech v Rusku bych chtěl projet Mongolsko, severovýchod Číny, provincii Xian, kam byl problém získat vízum. To jsem zařizoval dva a půl měsíce a nebýt cestovní kanceláře Kudrna a jejich známostí v Číně, tak bych ho snad ani nezískal. Číňané si tam samostatně na kole nikoho nepustí. Pak přejedu do Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, kde bych chtěl projet tu nejvýše postavenou silnici. Pak se vrátím do Kyrgyzstánu, přeletím do Arménie a z Jerevanu to musím vzít na sever přes Gruzii a pak do Turecka. Poté asi přes Balkán zpět do Čech.

Budou vás moci fanoušci sledovat a na dálku podporovat?
Mám k expedici stránky www.petr-mazal.cz a určitě budu na facebook dávat aktuality. Díky klukům ze seriálu Rock Point – Horská výzva, kteří mě podporují, u sebe budu mít GPS lokátor, který bude v hodinových intervalech přenášet on-line moji polohu.

Kdy a kde by vše mělo skončit? Jaká bude tečka za výpravou?
Končit bych chtěl hlavně ve zdraví. Počítám, že to bude v květnu či červnu příštího roku někde v Brazílii nebo Venezuele. Můj sen je na konci expedice vydat knihu. Jde o ojedinělý projekt, takže chci následně pro školy pořádat přednášky o jednotlivých zemích a o tom, jak tam lidé žijí.

Co poslední dny před odletem?
Nejlepší přípravou je rekonstruovat byt, chodit do práce a ještě se snažit jezdit na kole. Posledních čtrnáct dní jsem spal čtyři hodiny denně a zbytek jsem v práci či na kole nebo s kladivem v ruce. Věřím, že si teď odpočinu (usměv). 

(pat)