Kapitán svitavských basketbalistů ROMAN MARKO měl obrovskou zásluhu na tom, že Dekstone Tuři nenačetli třetí porážku v řadě, ale naopak se před nadcházejícím pohárovým Final Four v Plzni opětovně naladili na vítěznou notu. Tříbodový pokus, kterým se závěrečnou sirénou vyrovnal na 88:88, nebyl ani pro něho všední záležitostí. Další dva trojkové projektily ve druhém prodloužení potom soupeře úplně „dorazily.“

Tuři nakonec vyhráli po padesáti minutách neúprosného boje 116:108.

„Asi to vítězství nebylo tolik zasloužené, protože Opava krom začátku celý zápas vedla a hodně nás trápila. Náš výkon nebyl ideální, ale zabojovali jsme a vyplatilo se nám to,“ zdůrazňuje autor třiadvaceti svitavských bodů.

V utkání proti Opavě jste prakticky vstali z čerstvě vykopaného basketbalového hrobu. Cítíte to podobně?

Ne, že bych nevěřil v obrat, ale faktem je, že to vypadalo špatně, zdálo se, že to s námi nedopadne úspěšně. Díkybohu jsme se ale v koncovce vzchopili, soupeř tam udělal nějaké zbytečné ztráty, utkání šlo do prodloužení a v něm jsme možná byli psychicky nahoře. Bylo to trochu zmrtvýchvstání, to je pravda.

Přes závěrečnou vítěznou euforii ovšem nelze opomenout, že po celý druhý poločas jste tahali zjevně za kratší konec provazu. Čím to bylo podle vás způsobeno?

Myslím si, že hlavní zásluhu na tom měl Jakub Šiřina, který výborně organizoval hru svého týmu, buďto zakončoval sám, nebo vytvářel dobré pozice pro spoluhráče. My jsme měli velký problém ho přibrzdit, zkoušeli jsme na něho různé varianty obrany, ale moc nám to nevycházelo. Nedokázali jsme ho zastavit a v tom bych viděl zásadní příčinu, proč jsme na soupeře neustále ztráceli.

Jak moc vás sráželo, když se vám přes veškeré nasazení a útočnou snahu pořád nedařilo Opavu docvaknout či dokonce ve skóre přeskočit?

Tohle je v basketu normální. Je to rychlá hra, jde to nahoru – dolů, v úvodu jsme vedli skoro o deset bodů my, najednou z toho byla plichta, potom zase odskočili hosté. Nebyl čas nad tím v průběhu hry nějak přemýšlet, prostě jsme hráli dál, bojovali o každý míč a nakonec se podařil takový skvělý obrat, za což jsme samozřejmě rádi.

Co říci k situaci v posledních sekundách normálního hracího času? Dalo se vůbec uvažovat o tom, co zahrát, když to bylo mínus tři a protivník šel na trestné hody?

Tam už se nedá vymyslet prakticky nic. Naše největší štěstí bylo, že Václav Bujnoch neproměnil ani jednu šestku, Pavel Slezák doskočil, hodil to hned dopředu na Gena Crandalla, ten našel mě v prostoru u opavské lavičky a měl nezbývalo nic jiného než to tam „vysmažit“. Jsem hrozně šťastný, že to padlo.

První vítězný zářez v nadstavbě vás musí pořádně nastartovat, tím spíše, když jste rodící se sérii nezdarů utnuli hned v zárodku, že…

Určitě, protože nálada po předešlých dvou zápasech přece jenom nebyla úplně optimální. Byli jsme trochu dole a tohle vítězství by nás mělo znovu nakopnout, tím spíše po takovém průběhu.

Teď na pohárové Final Four do Plzně a v semifinále na Nymburk. Vaše očekávání?

Nymburk je momentálně nejlepší tým v Champions League, takže tím je řečeno vlastně vše. Není co dodat. Jedeme do Plzně zabojovat o co nejlepší výsledek a odvést pokud možno co nejkvalitnější výkon. Na co to bude stačit, to se uvidí, že nás ale čeká strašně těžké semifinále, to nemusím zdůrazňovat.

Medaile na konto svitavského basketbalu, s tímto cílem na západ Čech cestujete?

To ano. Budeme se snažit dostat se na „bednu“, ať už semifinále dopadne jakkoli a ať budeme druhý den hrát s kýmkoli. Nemáme se na co šetřit, potom následuje reprezentační přestávka, takže jsme všichni odhodlaní odvést v Plzni maximum, co půjde. Necháme tam všechno.