„Rozhodly dvě pasáže. Tou první byl konec druhé čtvrtiny, který jsme prohráli 7:14, druhou potom závěr třetího hracího období. To byly dvě šňůry, které soupeře uklidnily a dostaly ho na koně,“ hodnotil páté semifinále trenér Lubomír Růžička. Jeho svěřenci se ze šestnáctibodového manka sice potom dostali na dostřel pouhých dvou bodů, ale jít přes rivala se jim nepovedlo.

„Jsem samozřejmě rád, že jsme se nevzdali a ještě z toho udělali drama. Jenže naším problémem byly ztráty, jen za první poločas jsme jich udělali jedenáct a Děčín po nich dal čtrnáct bodů. To jsme sice ve druhém poločase zlepšili, ale zase nás srazila tříbodová střelba. Vypracovali jsme si spoustu otevřených pozic, ale neproměnili je. Chyběl nám „zabijácký instinkt“, abychom dokázali udělat bodovou šňůru,“ mrzelo kouče Růžičku.

Závěr odehráli Tuři skutečně výborně, jenže basketbalový zápas trvá čtyřicet minut a důvody porážky je třeba hledat hlavně v nepovedené druhé a třetí periodě. Pivot Jiří Jelínek to shrnul lapidárně: „Nemůžeme chtít zvítězit a přitom hrát basket jen posledních pět minut. Prvních pětatřicet bylo podle mě od nás moc profesorských a v pomalejším tempu. Kdybychom hráli tak jako těch posledních pět minut déle, alespoň celou čtvrtinu, tak bychom určitě vyhráli.“

„Byl to kvalitní zápas, do kterého jsme vstoupili dobře a byli na dostřel, což jsme chtěli. Postupem času se nám podařilo trošku odskočit, v poločase byli nahoře o devět bodů, v obraně jsme relativně dobře drželi Aikena, který nedostal tolik příležitostí ve vymezeném území k zakončení. Ve druhém poločase se nám nepovedl vstup, pravděpodobně jsme byli příliš uspokojení,“ přemítal děčínský kormidelník Tomáš Grepl.

„Domácí se vrátili do zápasu, pak jsme jim opět utekli, ale koncovka byla hektická. Tam se Svitavští „zbláznili“ a fanoušci je hnali. My jsme měli obrovskou porci štěstí, protože zápas mohli otočit. Nakonec jsme hrozně rádi a vděční, že jsme ve Svitavách dokázali vyhrát,“ oddechl si lodivod Válečníků poté, co právě Aiken řídil svitavskou stíhačku, kterou však hosté včas odrazili.

„Z našeho týmu byla cítit větší energie než z domácího, a to myslím, že rozhodlo. Ten konec byl o držení míče a ubránění jednoho dvou útoků. V pátek musíme nastoupit na domácí palubovce s větší pokorou, než tomu bylo ve třetím zápase,“ vyhlíží muž zápasu Jakub Krakovič šestou semifinálovou bitvu, které může, ale také nemusí být tou poslední a rozhodující.