Za tu dobu samozřejmě doznal řady proměn, škvárový ovál se v roce 2002 proměnil na umělý povrch, rekonstrukce se dočkaly sektory, povrch hrací plochy i zázemí.

Litomyšlský atletický oddíl si pečlivě vede záznamy o výkonech, které byly na tomto sportovišti za dobu jeho existence dosaženy.

A je to mnohdy pozoruhodné čtení o rekordech z časů dávných i nedávných.

Například nejstarší a nejmladší rekord stadionu od sebe dělí sedmapadesát let.

V roce 1963 zaběhl v Litomyšli Jaromír Šlégr z Rudé hvězdy Pardubice půlku za ručně změřených 1:49,5 a od té doby se nenašel nikdo, kdo by zde běžel dva okruhy rychleji. Mimochodem, ještě letos na mistrovství České republiky ve Zlíně by tenhle čas stačil na čtvrté místo.

A stejná situace je na patnáctistovce. V témže roce (1963) ji Josef Tomáš ze Spartaku Hradec Králové (tehdejší československý reprezentant v běhu na 10 kilometrů) zvládl za 3:46,5 a, ač je to s podivem, vždyť v Litomyšli se konaly dobře obsazené závody i na úrovni první ligy, tak tento čas dosud nikdo nepřekonal.

A to připomeňme, že mluvíme o skutečně tradičních běžeckých disciplínách, navíc v šedesátých letech to bylo pochopitelně na škvárové dráze.

Na nejnovější rekordní zápisy není třeba vzpomínat dlouho, jen do loňského roku. To tehdy v srpnu zaběhl Dominik Záleský z Dukly Praha nejrychlejší stovku v historii litomyšlského sportovního stánku za 10,33 (a nezůstal jen u toho, přidal tehdy ještě neoficiální české rekordy na šedesátce pod otevřeným nebem a ve sprinterském trojboji) a rekord stadionu překonala i oštěpařka pražské Dukly Andrea Železná (55,60).

Zvláštní kapitolu tvoří počiny, které lze zařadit do škatulky „nepřekonatelné“. A to z toho důvodu, že jsou i dnes srovnatelné s absolutní světovou špičkou.

Posuďte sami. Kladivář František Vrbka (Dukla Praha) poslal svoje náčiní v roce 1985 v Litomyšli do vzdálenosti 79,08 (překonal tím tehdejší československý rekord), což je výkon zcela mimo současné možnosti tuzemských siláků. Ostatně Vrbka je jedním z pouhých tří Čechů, kteří kdy hodili kladivem za 80 metrů.

Diskařka Zdeňka Šilhavá (RH Praha) zapsala ve Smetanově městě o rok dříve rovněž rekord ČSSR, a to pěkně kulatých 72,00 (osobní maximum má ještě o dva a půl metru dále) a to je rovněž výkon na „věčné časy“, na který v současné době nedosáhnou ani elitní diskařky planety a když, tak zcela výjimečně.

Také v koulařském sektoru se rekordy litomyšlského stadionu zřejmě jen tak nepohnou: ten ženský Zdeňky Bartoňové z Vítkovic (18,35) z roku 1981 určitě ne, u mužského (20,51 Ladislava Prášila z Dukly Praha z roku 2003) by to mohlo být nadějnější, pokud by si do Litomyšle přijel v dohledné době zazávodit takový Tomáš Staněk.

Diskař Imrich Bugár, který vloni osobně navštívil tradiční srpnový mítink, byl překvapen zjištěním, že jeho pokus 66,58 je stále platným rekordem litomyšlského sektoru. Je tomu právě šestatřicet let, ale nebude vůbec divu, když na letošní olympiádě bude takový počin stačit když ne rovnou na cenný kov, tak na užší finále bezpochyby.

I další rekordy jsou v držení atletů zvučných jmen, kteří se dokázali prosadit nejen v rámci Česka, ale i v reprezentačních barvách na mezinárodním fóru. Řeč je například o Jiřím Vojtíkovi (PSK Olymp Praha, 200 metrů, 20,63, 2005), Stanislavu Sajdokovi (Dukla Praha, 110 metrů překážek, 13,84, 2004), Michalu Balnerovi (TJ Sokol Opava, tyč, 500 cm, 2003, dosud jediný úspěšný pětimetrový tyčkařský skok v Litomyšli) nebo Jitce Bartoníčkové (ASK Slavia Praha, 400 metrů, 55,77, 2003).

Některé litomyšlské rekordní zápisy jsou dokonce v držení zahraničních atletek: Slovenky Miriam Bobkové na krátkých překážkách (13,07, 2007) a Polky Grazyny Prokopekové na stovce (11,74, 2007) a dvoustovce (23,41 s nedovolenou podporou větru, 2007). Regulérních 200 metrů zaběhla v Litomyšli nejrychleji o tři roky dříve Rukia Al-Ghasra z Bahrajnu (23,60). Před dvěma lety se do rekordní listiny zapsala thajská kladivářka Koomphon Mingkamon (58,96).

Tyto obdivuhodné výkony znamenající rekordy litomyšlského stadiónu byly dosaženy špičkovými atlety při tradičních závodech mezinárodní a republikové úrovně, většinou na pozvání místního atletického oddílu. A to je také důvod, proč ani jeden rekordní výkon není v držení atleta či atletky domácí Jiskry.

V jedné disciplíně nemá litomyšlský stadion rekord dosud ustaven. Nikdy se na něm v oficiálním měření sil nekonal závod žen na 10 000 metrů. Jednak to je poměrně „mladá“ distance, jednak se na českých drahách objevuje obecně jenom velice zřídka a Litomyšl to štěstí ještě neměla.

Nejbližší příležitost, jak pohnout s rekordní listinou, budou mít atleti a atletky v Litomyšli na letním mítinku, který se uskuteční v sobotu 7. srpna.