Jeho první štací v nejvyšší basketbalové soutěži po návratu ze Španělska byly Svitavy. V barvách Turů se postupně vypravoval až do reprezentačního výběru a prošel s nimi spanilou cestu do popředí tuzemského basketbalu. Jeho letní odchod do Brna byl poměrně nečekaný a s odstupem času viděno to lze určitě označit za jeden ze střípků do mozaiky, která vedla k dosavadním nevalným svitavským výkonům v sezoně. Ale to je minulost.

V současnosti je Šimon Puršl (24) součástí solidně rozjetého brněnského vlaku, který zatím dojel na páté místo ve skupině A1 a pod taktovkou exsvitavského trenéra Lubomíra Růžičky se netají vysokými ambicemi nejenom v této, ale i v dalších sezonách.

Děkovat mamince

Kdyby déle vytrval, stal by se zřejmě největším flétnistou Česka. Dva metry a šest čísel vysoký Šimon Puršl však ve své rodině, holdující především kultuře a umění, ”nedržel lajnu“ a u hudební dráhy tak dlouho nezůstal.

Jenže když ho maminka, která jako doktorka věděla, co je pro synka dobré, nutila do všelijakých sportů, žádný jej ne a ne oslovit. Vlastně ani pod koši jej to zprvu moc nebavilo. Dnes ale brněnský basketbalista rozhodně nelituje. Stal se reprezentantem a čerstvě také nejužitečnějším hráčem měsíce v Kooperativa NBL. Tahu na branku svojí mámy proto dnes musí být velice vděčný.

Ilustrační foto.
Koronavirus sevřel basketbalovou ligu do kleští. Tuři i Beksa v karanténě

„Od mládí jsem s ní vyrůstal sám a ona vždycky chtěla, abych byl nějak aktivní, v čemkoli. Asi v devíti mě dotlačila i k basketu, protože jsem byl už tehdy vyšší, a i když mě to ze začátku nebavilo, postupně mě to chytlo a pak jsem byl rád, že mě k tomu přivedla,“ vzpomíná dnes čtyřiadvacetiletý centr na uzlový moment své kariéry, o jejíchž možnostech pochopitelně jako mladší žák nemohl mít ani nejmenší tušení.

Na MVP si věřil

Ovšem postupně v ní stoupal stále výš. Prakticky na celé dorostenecké období jej zavedla až do basketbalu zaslíbeného Španělska a v dresu Zaragozy se na několik minut mihl i nejlepší národní ligou kontinentu, aby si jej ve dvaceti vytáhly Svitavy do české nejvyšší soutěže. V premiérové sezoně psal jako nováček průměry sedm bodů za sedmnáct minut a cena pro MVP byla pro něj tehdy ještě na hony vzdálená. Že by ale na měsíční ježdění ve voze Hyundai, v tradiční odměně pro Hráče měsíce, nemyslel už tehdy, tak to zase pozor!

„Určitě mě to napadlo, ale víc než na výhru auta jsem to bral tak, že by bylo zadostiučinění být jedním z nejlepších hráčů v lize. A teď jsem rád, že se mi to po nějakém čase povedlo,“ říká ke splnění mise na konci své čtvrté sezony po návratu ze Španěl.

Unikát ve Slezsku

V únoru zažil Puršl i při menším počtu utkání (kvůli reprezentační pauze a vyvrcholení českého poháru) svůj největší měsíc kariéry. Brnu pomohl k bilanci 2 – 1, když exceloval zejména dvaceti body a dvanácti doskoky ve svém bývalém působišti Svitavách (které tím spoluodsoudil do skupiny A2), a ještě víc v prodloužení v Opavě, kde sestrojil kariérní výkon s třiceti body, dvaceti doskoky a dvanácti získanými fauly, navíc utkání z trestných hodů rozhodl. Jeho únorové průměry činily 19,3 bodu, 13,7 doskoku (z toho 5 v útoku), 2,3 asistence a 5,7 získaného faulu za 33 minut. Jako čtrnáctý střelec a druhý doskakovač Kooperativa NBL aktuálně doručuje 14,5 bodu a 9,7 doskoku na utkání.

Ani za volantem i30 N ale nemíní usínat na vavřínech, byť „double double“ v Opavě byl v rámci dějin české ligy naprostým unikátem. Nedávno se Šimon Puršl také blýskl dvanácti nastříleným body do koše Litvy v evropské kvalifikaci a mohl by si tak aspoň dočasně užívat opojné chvíle.

Na Španělsko myslí

„Spíš je to pro mě je motivace na sobě pracovat dál, aby takových měsíců mohlo být víc. Je to takový menší milník, ale nechci si to moc připouštět,“ říká reprezentant, který po monstr výkonu ve Slezsku navázal třemi zápasy s nejvýše čtrnácti body.

Dvojnásobná stříbrná medailistka z republikové haly Eliška Červená.
Dvě stříbra za časů pandemie. Mladá atletka Červená ozdobila halovou sezonu

„Možná i po tomto utkání se to trochu změnilo, ale spíše se v celé téhle sezoně stává, že mě soupeři nechtějí nechávat hrát kolem koše a přicházejí častá zdvojení,“ všímá si pivot, který by při trvalejším růstu výkonnosti třeba mohl opět přilákat pozornost svého bývalého chlebodárce ze Zaragozy.

„Osobně jsem v kontaktu spíš s bývalými spoluhráči nebo s trenérem, který mě vedl dřív, přímo s klubem ale ne. Nicméně vím, že mě stále sledují a ta možnost jednou se vrátit existuje. A myslím tím Španělsko celkově, nemuselo by to být přímo do Zaragozy. Teď se ale na tohle nesoustředím,“ odkáže na maximální pozornost na letošní dotažení Brna ideálně až na medailové pozice v lize.

Svoje další kroky bude i v budoucnu konzultovat především se svými agenty. A dobře ví proč. „Jsem z rodiny, kde se většinou nesportovalo. Jsme spíš kulturně zaměření, hraje se na různé hudební nástroje a třeba můj brácha je básník, který své sbírky vydává i knižně. I když ale v rodině sportu tolik nerozumějí, pořád mě podporují, i když se mi třeba nedaří,“ oceňuje nejbližší fanoušky.

Za volantem to umí

Ti prý o zřejmě nejslavnějšího člena rodiny nebudou mít nyní obavy, ani když usedne do kokpitu přece jenom závodněji zformovaného vozu. „Vědí, že jsem rozumný a nebudu to přehánět s rychlostí. Když jezdím mezi Prahou a Brnem, mamka mi vždycky říká, ať si dávám pozor, ale já si myslím, že jsem dobrý řidič,“ provádí osobní ohodnocení pražský rodák, který má v Česku dosažený rychlostní osobák 220 kilometrů za hodinu.

A třebaže tvrdí, že dobrodružství ani třaskavé historky na silnicích nepřitahuje, přece jednu ze své šoférské historie vyjme. „Už se mi podařilo porazit lampu před Sportovním centrem v Nymburce. Když jsem tam jednou dojížděl, nějak jsem včas nedobrzdil. Ale byla to asi stará lampa, jen jsem do ní ťuknul a už nevydržela,“ postěžuje si mohutný brněnský pivot, který jako zelenáč se sotva zaschlými papíry odřídil první kilometry svojí automobilové kariéry ještě na španělských sinicích.

Ilustrační foto.
Koronavirus si našel i Tury. Na palubovku se dva týdny nepodívají

„Neměl jsem tam sice svoje vlastní auto, ale z tréninku jsem občas řídil vůz naší delegátky. Ve městě to bylo hodně nově nalajnované, ne jako to často bývá u nás, a jezdilo se tam klidně. Přišlo mi to tam i klidnější než u nás,“ překvapí únorový MVP Kooperativa NBL.   (ph, rh)