Běh Černou horou nebývá závodem v tom pravém slova smyslu. Ano, každému z účastníků je změřen dosažený čas na zvolené trati, ale pořadí a výsledky nejsou pro organizátory tím nejpodstatnějším. Tím hlavním je pozvat k aktivnímu pohybu co největší počet lidí, dětí i dospělých, přimět je k tomu, aby se nebáli udělat něco pro svoji kondici a aby se na Černou horu vraceli častěji než pouze jednou ročně.
„Dodnes přicházejí na start předškoláci se svými rodiči, žáci litomyšlských škol, dospělí až do vysokého věku, aby v cíli dostali ještě něco navíc, účastnický diplom se změřeným časem a malé občerstvení. V uplynulých letech účast nebývala nižší než tři stovky běžců.“
Lesní areál u Litomyšle sloužil jako výletní a rekreační místo místních občanů již v dobách první republiky. Za komunistického režimu byl les dost zanedbáván, ale i tehdy jej hlavně aktivní sportovci rádi využívali ke kondičním tréninkům.
„Především běžci z atletického oddílu tam měli dobrou příležitost zkoušet měřené úseky, které se staly základem budoucích běžeckých stezek. V roce 1973 jsme vzali do ruky pily a sekyry a po odstranění největších pařezů byly připraveny tři běžecké okruhy. Ve stejném roce se uskutečnil první organizovaný závod s pozvanými účastníky z okolních měst, běhalo se po trasách různých délek ve všech věkových kategoriích. V té době už stál na Černé hoře autokemp, a tak jsme po několik následujících let využívali ke spolupráci jeho pohostinnost pro start a cíl s vyhlašováním nejlepších na stupních vítězů,“ vzpomíná na počátky běžeckého dění na Černé hoře jeden z jeho zakladatelů Jan Kubíček.
V roce 1980 byl charakter jarního běhu vzhledem k vysoké účasti neregistrovaných běžců změněn ze závodního na kondiční. „Tehdy velice propagované akce Buď fit měly v podtextu i jistý druh svobodného počínání mimo režimní kontrolu. V lese na Černé hoře byly barevně vyznačeny tři tratě, které využívali běžci nejen při každoroční akci, ale po celý rok. Také vlastní soutěž již nebyla zápolením o prvenství mezi vrstevníky, ale individuální snahou o dosažení cíle v co nejlepším čase na předem zvolené délce trasy. V tomto duchu přicházejí dodnes na start předškoláci se svými rodiči, žáci litomyšlských škol, dospělí až do vysokého věku, aby v cíli dostali ještě něco navíc, účastnický diplom se změřeným časem a malé občerstvení. V uplynulých letech účast nebývala nižší než tři stovky běžců a mnozí si stejnou nebo delší trať zaběhli dokonce opakovaně,“ pokračuje Jan Kubíček.
V poslední době doznává areál na Černé hoře nacházející se v majetku města a ve správě městských lesů značných změn. Podstatná část běžeckých tras vytyčených bezmála před půlstoletím a během času svépomocí upravovaných byla upravena a zpevněna, stromy mizí z lesa po těžebních zásazích před očima.
„V lesoparku jsme svědky rozsáhlých úprav. Kácení a obnova lesa jistě patří k dobrému hospodaření správy lesů a všichni můžeme jen doufat, že i nové porosty budou dobře sloužit našim plícím. Podobně se vylepšují stávající cesty, původně sloužící pro zmíněné aktivity kondičního běhání. Již v minulosti po převzetí lesíka na Černé hoře pod správu města bylo provedeno zpevnění těchto cest, někdy až nešetrně hrubým štěrkem a šotolinou. Aktuální úpravy ještě více zhutnily povrchy původně běžeckých cest, které samozřejmě vyhovují širšímu spektru uživatelů lesa. Na běžce vyhledávající přírodní stezky pro jejich pružný podklad, aby šetřili svoje nohy, se tolik nemyslelo. Jistě se však nedá vyhovět všem. Třicet let správy města určitě této lokalitě prospělo. Za všechny běžce v Litomyšli se však přimlouvám o možnou korekci plánů další etapy prací na Černé hoře, aby některé stezky zůstaly v přírodním stavu,“ doufá Kubíček.
„Aktuální úpravy ještě více zhutnily povrchy původně běžeckých cest, které samozřejmě vyhovují širšímu spektru uživatelů lesa. Na běžce vyhledávající přírodní stezky pro jejich pružný podklad, aby šetřili svoje nohy, se tolik nemyslelo.“
Běžců, kteří na konci dubna pravidelně nechybí na startovní čáře, je mnoho. Nelze opomenout dobře známého regionálního závodníka Miroslava Štyndla, který se prvního ročníku zúčastnil jako dorostenec, od té doby nevynechal jediný start (!) a patří k hlavním organizátorům běhu, byť léta žije ve Svitavách a hájí barvy Atletiky Polička. Ani Miroslav Havran, úspěšný litomyšlský veteránský běžec s mezinárodními úspěchy, by bez Černé hory tak dobře neběhal.
„Pozvánka na letošní ročník je otevřená, ale nic nebrání využívat krásný areál k jakémukoli pohybu. Nikoho to neomezuje v běžecké aktivitě. Černá hora je vyhledávaným místem pro všechny druhy relaxačních aktivit a kondiční běh je výborným pomocníkem pro tento účel,“ dodal Jan Kubíček.