Členem kádru osmého nejlepšího týmu Kooperativa NBL byl také mladý rozehrávač PETR ANDRES. Pravda, v dresu Turů neodehrál v konkurenci Jahmala Jonese a také kvůli zdravotním potížím příliš mnoho minut, ale i ty, které na palubovkách zvládl, v budoucnu nesporně zúročí.

Jaká byla pro vás letošní sezona, která se postupem do play off zapsala do historie svitavského basketbalu?

Pro mě osobně trošku smolná, protože jsem její začátek i konec zmeškal. Z pohledu klubu šlo o historický úspěch a pevně věřím, že ne o poslední. Tuším, že pro většinu hráčů šlo o jejich první play off, což je vždycky nezapomenutelný zážitek. Mrzí mě jen, že jsem se nemohl kvůli zranění do zápasů play off zapojit.

V čem se podle vás lišil letošní ročník od předchozího?

Loňskou sezonu jsem ve Svitavách nehrál, takže ji můžu hodnotit pouze jako divák. Myslím, že největší rozdíl byl ve složení týmu, kdy vloni tady působil pouze jeden Američan a vsázelo se spíše na české hráče, zatímco tentokrát byl kolektiv posílen hned čtyřmi cizinci.

Na postupu do play off mělo značný podíl kvarteto zahraničních hráčů: Jones, Doaks, Barker a po novém roce přišel ještě Bruinsma. Jak se vám v takovém složení hrálo?

Všichni čtyři měli určitě zásadní vliv na postup do play off a myslím si, že i fanoušky bavili atraktivními útočnými akcemi. Bohužel na druhou stranu nezbývalo tolik prostoru na hřišti pro české hráče, kteří rozhodně také měli co nabídnout.

Nicchaeus Doaks byl vyhlášen MVP na All-Star utkání a byl zvolen do nejlepší cizinecké pětky ligy. Jaké bylo s takovou hvězdou hrát a trénovat?

Na Nickovi bylo vidět, že v Evropě hraje už déle. Byl zvyklý na evropský styl basketbalu a velmi zapadl i lidsky. Hlavně to byl pravý profesionál. Ačkoliv patřil k nejlepším hráčům ligy, tak se neustále snažil individuálně zlepšovat, po tréninku většinou ještě střílel nebo trénoval různá pivot-manská zakončení. Stejně tak v posilovně se snažil pořád zlepšovat a tvrdě na sobě pracoval. Možná právě proto byl snad v každém sestřihu akcí měsíce. Jsem rád, že jsem mohl s MVP All-Star Game hrát a trénovat.

Měl jste smůlu. Začátek sezony jste kvůli zranění kotníku nestihl. Po novém roce jste si vinou srážky s protihráčem poškodil rameno. Jaké to bylo z psychickéstránky?

Zranění kotníku nebylo poprvé, na to jsem si bohužel už zvykl. Poranění ramena přišlo v tu nejhorší možnou chvíli, protože jsem začal dostávat více prostoru na hřišti a začal jsem si také více věřit. Jsem ale rád, že i když to vypadalo, že pro mě letošní sezona končí, celkem rychle jsem se stihl dát do kupy a stihl pak alespoň play off první ligy za Olomouc.

Vy si ještě moc volna neužijete, jelikož jste bojoval za Olomouc a konkrétně jste postoupili na Final Four do Hradce Králové. Jaké jste měli před tímto turnajem ambice?

Našim cílem byla účast v play off a to jsme splnili. Nikdo s námi asi před sezonou do Final Four nepočítal, takže jsme mohli hrát uvolněně, ale přesto to pro nás byla velká výzva. Myslím, že v první lize mohl porazit téměř každý každého, takže rozhodovala aktuální forma a soustředěnost týmů (pozn. red.: Olomouc skončila po porážce s Opavou B a vítězství nad Litoměřicemi třetí).

Co byste na závěr vzkázal svitavským fanouškům?

Hlavně bych jim chtěl poděkovat za skvělou atmosféru a podporu od prvního do posledního zápasu. Na postupu do play off se svojí hlasitou podporou nejenom na domácích, ale i na venkovních zápasech také podíleli a za to jim patří velké díky. Už teď se na ně těším v nadcházející sezoně! (ste)