Po pětatřiceti letech má český motokros znovu medailistu z prestižního seriálu mistrovství světa.

Zasloužil se o to Martin Michek, který před touto sezonou oblékl barvy Orionu Litomyšl – RS Petrol Teamu. Navázal na cenné kovy Jiřího Churavého a Zdeňka Velkého z roku 1976.

Poslední závod letošního nakonec notně zkráceného MS, ze kterého postupně vypadly závody v Argentině, Brazílii, Chile, Švýcarsku a Španělsku, se konal o uplynulém víkendu na trati ve francouzském městě Lacapelle Marival.

Bill byl k neporažení

Michek cestoval do Francie s jednoznačným cílem udržet si postavení na stupních vítězů a to se mu podařilo, když bral body za druhé a třetí místo. Trio Bill, Potisek, Michek boje ve třídě MX3 jasně ovládlo.

Julien Bill ze Švýcarska nedal v posledních závodech nikomu nejmenší naději. Vyhrál pět rozjížděk za sebou a stal se zaslouženě mistrem světa.

„Martin ve druhé jízdě vedl dokonce několik kol celé startovní pole, ale potom nastoupil švýcarský rychlík a bylo rozhodnuto. Titul je ve správných rukou,“ uznal i manažer litomyšlského týmu Petr Kovář.

Michek z francouzského klání nakonec vydoloval druhou příčku, neboť domácí Potisek měl výbornou jen první rundu. Ve druhé upadl a nedojel, post vicemistra v konečném klasifikaci však o deset bodů udržel. Bronzový věnec získal ve Francii Fin Antti Pyrhonen.

Na světové body dosáhl ještě další Čech Petr Michalec, když bral 11. a 12. místo a v šampionátu skončil osmý. Druhým nejlepším českým zástupcem se stal pátý Martin Žerava, ten však v Lacapelle Marival nestartoval, protože dal přednost účasti na mezinárodní šestidenní soutěži ve Finsku.

1. Bill, 2. Potisek a 3. Michek, tak tedy zní konečný rezultát mistrovství světa MX3. „Z medaile mám ohromnou radost, děkuji celému týmu a všem fanouškům za podporu, že se mi to nakonec podařilo. Teď vše podřídím tomu, abych i doma dotáhl do zdárného konce boj o titul,“ pronesl motokrosař, který za sebou nechal čtvrtého Pyrhonena o 32 bodů.

Čekání ho nabudilo

Také druhý reprezentant Orionu Petr Bartoš odjel o víkendu na písečné trati v Rusku další závod mistrovství Evropy ve třídě Open. Přesunul se tam z Polska, kde se před týdnem dostal do vedení v klasifikaci. Bitva o další body měla být v silné konkurenci jezdců z východu Evropy složitá.

„Nejdříve se ovšem ukázalo, že bojovat bude muset na ruských hranicích, kde Petr Bartoš musel s dalším českým zástupcem Jindřichem Hrabicou čekat neuvěřitelných šestnáct hodin! Nakonec se ale dočkali, do ruského závodiště přijeli sice pozdě, ale byli pořadatelem přijati, což bylo to nejdůležitější,“ oddechl si Kovář.

Přijít tímto způsobem o naději na titul mistra Evropy, to by bylo mimořádně kruté.

Nedělní závody ovládli podle předpokladů domácí jezdci v pořadí Ivanutin, Macuks a Pašinskij. Skutečným hrdinou se ale stal Petr Bartoš.

„Po nekonečné vyčerpávající cestě a nervech na hranicích se otřepal a bral celkově čtvrtou pozici za druhé a šesté místo v rozjížďkách,“ chválí Kovář.

Velmi podstatné bylo to, že Bartošův úhlavní rival v boji o titul šampióna Bělorus Tylecki nedokázal udržet nervy na uzdě a v obou jízdách dojel až za zástupcem Orionu a ten tak zvýšil svůj náskok v čele pořadí na 15 bodů a jeho naděje na druhý evropský titul (ten první získal v roce 2008 a byl za něj tehdy oceněn jako nejúspěšnější sportovec v regionu Svitavska) výrazně vzrostly.

„Tyleckého jsem se v závodu snažil hlídat, ale on zde chtěl za každou cenu vyhrát a proto dělal chyby,“ komentoval zkušený matador Bartoš Bělorusovy pády, které se mu mohou nakonec stát osudné, protože boj o první místo se reálně zúžil jenom na dva soupeře.

Do konce evropského seriálu zbývají ještě dva závody. Ten příští se pojede předposlední srpnový víkend v Chorvatsku a na finále ME zamíří jeho účastníci do Bulharska a tam se Petr Bartoš těší. Zlatý úspěch už má na dosah.

(rh, kov)