Stává se tak poděkováním osobnostem za jejich celoživotní přínos pro moravskotřebov­ský sport.

V minulých letech se tohoto ocenění dočkala řada významných postav. Letos ho získaly dosud žijící ikony třebovského fotbalu. STANISLAV MILDE (ročník 1931) byl dlouholetým hráčem a trenérem moravskotřebovského týmu, po skončení aktivní činnosti trenérsky třikrát „oživoval“ zdejší fotbal. V pokročilém věku zůstává pravidelným návštěvníkem většiny mistrovských utkání. VINCENC ZEMÁNEK (1931) pracoval po skončení hráčské kariéry pětadvacet let ve výboru oddílu, dodnes je pravidelným pozorovatelem a zasvěceným glosátorem fotbalu, který nikdy nechybí na zápasech.

42 roků na Slovanu

„Narodil jsem se na Hané, ale přesto jsem získal vztah k městu a okolí již v době, když jsem jezdil do Moravské Třebové na prázdniny. V roce 1949 jsem tady našel pracovní i sportovní uplatnění ve stolním tenise a ve fotbale,“ začíná vzpomínání Vincenc Zemánek.

Kopanou hrál v dresu Slovanu aktivně do svých 37 let, poté pokračoval v práci v oddíle jako trenér A mužstva, vedoucí u mužů i mládeže a v dalších funkcích (pokladník, organizační pracovník, pomáhal i s organizací různých klubových akcí). „Takto jsem se prezentoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1991. Láska a obdiv k fotbalu mě neopustila ani poté, s našimi týmy jsem jezdil jako fanoušek i na hřiště soupeřů,“ říká Zemánek.

Bojovali o divizi

Zážitků z historie třebovské kopané je nepřeberně. „Rád i nerad vzpomínám na možnost velkého sportovního úspěchu pro město, kdy Slovan měl na dosah postup do divize, tehdy druhé nejvyšší fotbalové soutěže v republice. Museli jsme porazit doma Líšeň, jenže zápas skončil remízou a velkým zklamáním,“ vybírá jeden.

Myšlenky Vincence Zemánka patří samozřejmě i spoluhráčům, s nimiž se ve své kariéře setkal. Ať těm starším a již nežijícím (Procházka, Machálek, Blažek, Pleva, Z. Milde, Širůček a další), nebo těm, které dosud potkává na stadionu (S. Milde, Doseděl, Polák a jiní). „Připomínám si také celou plejádu předsedů, s nimiž jsem vždy konstruktivně spolupracoval,“ dodává.

Nesrovnatelné doby

A jak by vyznělo Zemánkovo srovnání třebovského fotbalu za jeho časů a dnes? „Je to nepoměřitelné z hlediska podmínek,“ odpovídá. „Nicméně se domnívám, že na škodu současnému fotbalu je fakt, že je předimenzováno zapojení cizích, koupených či hostujících hráčů. Dochází pak logicky k tomu, že mnozí odcházejí do okolních oddílů a po skončení aktivní sportovní fáze se jen sporadicky zapojují do práce v TJ Slovan. Na druhé straně podmínky v současnosti jsou obrovské, tím i výkonnostní růst je rychlejší. Jistě by pomohla výstavba umělé travnaté hrací plochy. Fotbal by se tak mohl dotáhnout na roveň jiným oddílům, které v celém sportovním areálu dobudovaly svou infrastrukturu,“ myslí si třebovská legenda.

„Svého ocenění si velmi vážím, protože jsem sportu v TJ Slovan věnoval celý produktivní věk. Pocit to je zvláštní, ale u nás starších to je zároveň také hlubší vzpomínka na všechny ostatní spoluhráče a funkcionáře, kteří by si to třeba rovněž zasloužili,“ doplnil Vincent Zemánek a přidal i vzpomínku na svého „parťáka".

„Standa Milde byl vynikající hráč s tvůrčí a organizátorskou schopností. Jeho připomínky nejenom ke hře spoluhráčů, ale i k rozhodčím, měly ve většině případů kladný vliv jak ve zlepšení herní situace, tak někdy i ke zlepšení nestranného rozhodování sudích. Byl a je stále oblíben pro svou kamarádskou povahu. Sluší se mu popřát zdraví a nadále dobrou mysl.“

Začátky byly krušné

„Bydlel jsem v malé místnosti na internátu bez topení, se železnou postelí a pěti dekami. Dokonce i skříň chyběla. Později jsem získal svobodárnu. Ve 25 letech jsem se oženil a získal byt. Do práce jsem chodil na dvou až třísměnný provoz, odpolední tréninky jsem nadělával dlouho do noci. Dnes jsem ve městě už 57 let, mám tady i v okolí mnoho přátel a jsem spokojený,“ zahájil své vzpomínky Stanislav Milde.

Kromě Slovanu Moravská Třebová hrál ještě v Boršově a poté se dal na dráhu trenéra. Zažili jej například ve Svitavách, Boršově, Starém Městě, Křenově nebo Dlouhé Loučce.

„Vzpomínám na funkcionářské matadory. Tenkrát se nedělala práce vědecky, ale o to více odpovědněji. Člověk jako by známkoval sám sebe. Pánové Zoubek, Kacík, Řezníček, Špaček, Procházka, to jsou ti, co mi nejvíce utkvěli v paměti,“ řekl Stanislav Milde. Také ve jménech největších hráčů moravskotřebovské fotbalové historie se vesměs shoduje s kolegou Zemánkem: Kukučka, Z. Milde, Širůček, Pleva, později Řezníček, M. Kudyn, L. Soldán, Haupt, Doležel, Čadek, Schwarz, Aberle a další.

Více odchovanců

A co by Stanislav Milde doporučil svým dnešním následovníkům ve třebovském fotbale? „Určitě by prospěla rozsáhlejší řada vlastních odchovanců. Ve městě se sotva kdy opravdu bude hrát vyšší soutěž, byť takové pokusy zde v minulosti už byly. Během dvou let je možný postup o dvě třídy, pokud vsadíme cíleně na dravé mládí,“ je přesvědčen Milde.

„Sám jsem kdysi přebral jako trenér tým v I. B třídě, během dvou let jsem jej doplnil o šest dorostenců a postoupili jsme až do kraje. Tehdy byl jediný východočeský krajský přebor, s daleko vyšší úrovní, než je tomu dnes,“ upozorňuje, že šance na posun je vždy. „Nemohu se zbavit dojmu, že cizí trenéři do Moravské Třebové jen jezdí pro dobrý plat. Byli a třeba i jsou dobrými fotbalisty i trenéry, ale žel vztah k městu jim chybí. Po špatném výkonu bez řečí odjedou, nikdo je nekritizuje, nežijí zde.“

Fotbalem žije Stanislav Milde doposud. „Je to můj život, proto na něm nemohu chybět ani v současnosti. Chodím a jezdím docela pravidelně.“ Na závěr vrátil kompliment Vincenci Zemánkovi. „Naší spolupráce jsem si vždy vážil. Byl vždy zapálený, dostatek kreativní, odpovědný. Konec konců, dokazují to naše tehdejší výsledky. Jsem rád, že si na to pamatují i nové generace.

(mt)