Jako asistent reprezentačního kouče byl v Kolumbii na mistrovství světa žen, které skončilo pro českou sálovku famózním úspěchem v podobě historického zisku bronzových medailí. Se Svitavským deníkem se podělil o svoje dojmy.

„Musím říci, že celý pobyt korunovaný takovým sportovním úspěchem pro mě je nezapomenutelným zážitkem. Návrat domů z té euforie a pětatřiceti stupňů ve stínu do naší české zimy nebyl úplně příjemný. Myslím, že se turnaj konal asi v nejlepším možném místě, protože nikde jinde než v jižní Americe, kde je sálový fotbal neskutečně populární, by šampionát nemohl mít takovou úroveň a atmosféru. Co se třeba dělo v semifinále a finále v hale zaplněné čtyřmi tisíci diváky, kdy nebylo slyšet vlastní slovo, to se nedá popsat. Při finále Kolumbie – Venezuela jsem myslel, že hala musí spadnout. Tím více musím smeknout klobouk před našimi děvčaty, že to v takové neuvěřitelné kulise zvládly a po vítězství 4:3 nad Argentinou vybojovaly bronzové medaile. Zanechaly tam vynikající dojem, hlediště jim tleskalo vestoje a to je něco, co se u nás asi nedá zažít. Navíc je potřeba si uvědomit, že náš kolektiv se rekrutoval z fotbalistek a příprava na mistrovství světa nemohla být samozřejmě taková, jaká byla u většiny jihoamerických družstev, která se do Kolumbie chystala dlouhodobě. Jsem velmi rád, že jsem u toho mohl být, bylo to opravdu nádherné.