Třináctiletá Karolína Kašparová a její trenér a současně aktivní závodník Petr Gregor si z červnového mistrovství světa v Řecku a prosincového evropského šampionátu v Bulharsku odvezli celkem deset medailí. Oba se právem zařadili mezi kandidáty ocenění v anketě o nejúspěšnější sportovce roku.

Karolína si vybojovala před nedávnem v Sofii tři tituly mistryně Evropy a PETR GREGOR přidal zlato a stříbro. Právě s ním jsme se za ohlédli za vydařenou sezonou a zajímali se také o plány do letošního roku.

V řeckém Alexandropolisu na mistrovství světa získala Karolína dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili, vy jedno stříbro a jeden bronz. Jaká pro vás byla bulharská „Evropa“?

Musím říci, že v Bulharsku to v porovnání s Řeckem bylo po pořadatelské stránce na horší úrovni. Česká republika ale opět dokázala, že patří ke světové špičce. Přestože my trénujeme v hodně skromných podmínkách, tak Karolína prokázala, že je obrovský talent. Jsem na ni pyšný.

Není divu, protože tři zlaté medaile jsou skutečně mimořádným výsledkem. Jaký program absolvovala?

Startovala ve třech disciplínách. Byl to jednak test trenéra a žáka, kdy žák reaguje na pokyny trenéra a předvádí dané techniky v rychlosti a dynamice. Tady jsme získali titul mistrů Evropy. Potom byly dvě disciplíny zápasnické. V light contactu, tedy lehkém kontaktu, porazila ve finále francouzskou soupeřku.

Byl to pro ni náročný zápas, nebo svoji soupeřku pokořila „na hlavu“?

Musím říci, že to pro Karolínu byla velice náročná cesta. Do poslední chvíle nebylo jasné, jak to dopadne. I ona tam prožila slzy, již v utkání v prvním kole prohrávala. Tak jsem ji, upřímně řečeno, seřval, naštěstí se v pár vteřinách probrala a její buldočí povaha zvítězila. Vůbec to ale nebylo snadné. Finálová soupeřka z Francie měla patnáct let, zápas to byl nesmírně vyrovnaný. Nejvíce se ale boduje v posledním kole a tam už byla Kája jednoznačně lepší a ukázala, že je světová špička.

Zbývá full contact. I v něm z toho bylo zlato. Jak těžké ho bylo získat?

Také v boji v plném kontaktu se dostala do finále, a to proti stejné francouzské soupeřce. Byl to další těžký zápas. Ani Miloš Černý, jedenáctinásobný mistr světa v kickboxu, který byl v Bulharsku s námi, sám dlouho nevěděl, jak se věci budou mít, tak to bylo vyrovnané. Naštěstí v posledním kole Kája předvedla svoje kvality a soupeřku lidově řečeno umlátila. Rozhodně však nelze tvrdit, že by vyhrála snadno, naopak se jednalo o velice obtížný zápas.

S výkony Karolíny Kašparové jste mohl být coby trenér zcela spokojen, co ale vaše vlastní vystoupení?

Získali jsme zlato za test trenéra a žáka, ale ve své kategorii jsem nebyl se svým výkonem spokojen. Ve finále o titul mistra Evropy v plném kontaktu jsem dostal Itala. Na rovinu řeknu, že jak já jsem křičel po Káje, tak Miloš Černý křičel po mě. Kickbox dělám spoustu let, ale byl jsem jako malý kluk, zápas jsem prostě zaspal a zazmatkoval, udělal školáckou chybu. Můj výkon nebyl určitě takový jako na mistrovství světa. Trenér, který vede a učí děti, musí být tím více kritický sám k sobě. Vím, že pro někoho je titul vicemistra Evropy v plném kontaktu výborný, já si ho vážím, ale musím na sobě pracovat dál, protože, jak jsem řekl, spokojený nejsem.

Jaká je vůbec úroveň světového či evropského kickboxu? S jak silnou konkurencí se musíte vypořádat?

Abych to přesně vysvětlil. Celková úroveň tohoto sportu, pokud porovnám devadesátá léta a současnost, šla extrémně nahoru. Konkurence je kvalitativně na vysoké úrovni, ale počet závodníků v jednotlivých váhových kategoriích je nižší. Jenomže pro mistrovství světa i Evropy je daný předpis. Aby kdokoli získal titul v jakékoli kategorii či disciplíně, musí v ní být minimálně deset soutěžících. Kdyby v disciplíně, kde soutěžila Karolína, bylo jen devět účastnic, už by nešlo o titul mistra světa nebo Evropy, ale například o světový pohár. Ale Karolína je trojnásobnou mistryní Evropy a tím pádem je jasné, že tam byl stanovený počet soupeřek. Karolína měla v lehkém kontaktu čtyři zápasy, v plném kontaktu pět zápasů. Upřímně řečeno, závodníků ubývá, protože ztrácí v tomto sportu motivaci a někteří se začali věnovat thaiboxu či klasickému boxu, ale jejich kvalita jde nahoru.

Co byste řekl k podmínkám, ve kterých se s Karolínou připravujete? Je pro vás složité všechno zajistit například po ekonomické stránce?

Naše celkové zázemí je hodně složité. Než se někam dostanete, musíte si všechno platit sami a můžu vám říci, že když chodíte po firmách, připadáte si někdy jako žebrák. Dokonce se dozvíte, že nejste sportovci, vy jste vybouchané hlavy. Chci zdůraznit, co to znamená třeba v pět hodin vstávat, jít běhat, potom plavat, pracovat na technice a dalších věcech, co to znamená pětkrát šestkrát týdne trénovat. Je to opravdová dřina. Pak vám přijde líto, když o vás někdo mluví jako o vybouchaných hlavách.

Přece jenom ale se světovými a evropskými medailemi na kontě se snad může něco změnit. Jaké reakce na vaše skvělé výsledky jste zaznamenal mezi poličskou veřejností?

Jsou lidé nepřející, kteří kdybychom nebyli úspěšní, smáli by se nám. Jak přišel úspěch na světě a na Evropě, někteří mě mile překvapili, ale další se k nám stejně obracejí zády. Celkově se mi přístup okolí moc nelíbí, protože člověk kvůli něčemu dře a jeho práce není ohodnocena. Zdá se mi, že každý podpoří fotbal nebo hokej na úrovni okresu nebo kraje, ale třináctiletá holka, která u mě trénuje od září 2009 a udělala světové úspěchy, jakoby snad nikoho nezajímala. Když jsme odjížděli do Řecka, bylo jen málo lidí, kteří nám pomohli, a těch si nesmírně vážím.

Tréninku dětí se věnujete dvě desítky let. Co vás v této činnosti motivuje? Je o kickbox mezi mládeží zájem?

Ze začátku chce hodně dětí trénovat, jejich rodiče chtějí, aby trénovali, tělocvična je narvaná. Najednou ale zjistí, že je to obrovská dřina, a řada z nich nevydrží. Cvičím děti spoustu let, mám s nimi úspěchy a hodlám za ně bojovat. Záleží mi na tom, aby byli připravené. Trénuji dvacet let a tahle práce mě naplňuje.

Pokud byste měl vyzvednout ty pomocníky, kteří mají na vašich medailích zásluhu, koho byste jmenoval?

Musím poděkovat sparingpartnerce z Poličky Renatě Roušarové. Už za ty rány, které od Karolíny při tréninku snáší, si to zaslouží, je to úžasně snaživá holka. Dále pak naturálnímu kulturistovi Jiřímu Štěpánkovi za to, jak nás podporuje a jak nám fandí. Sám ví, jak je ta cesta trnitá. Také rodičům Karolíny, všem sponzorům a lidem, kteří nám upřímně pomáhají, protože ne všichni v Poličce patří do jednoho pytle. Těm, co nám úspěch nepřejí, tak vlastně taky, protože nás to bičuje k lepším sportovním výkonům.

Které pro vás budou ty nejdůležitější cíle pro kickboxerský rok 2011?

Velkou motivací pro nás je červencové mistrovství světa v USA na Floridě. Samozřejmě je to i otázka ekonomického zajištění, ale chceme tam udělat dobrý výsledek. Jsou dvě světové federace, které pořádají soutěže, takže během roku jsou dvě mistrovství světa a Evropy. Teď se bude v květnu konat mistrovství světa na Ukrajině, ale když už, tak dáme přednost USA. Vím, že na Ukrajinu bychom se dostali asi snadněji, to není taková zátěž, ale Amerika je jednou za život.

Kromě vysněné Ameriky, co vás a vaši nejlepší svěřenkyni čeká?

Ještě to není stoprocentní, ale mělo by se konat mistrovství Evropy v kickboxu v České republice. Je to velká čest mít doma takovou akci a sebe i Karolínu bych na ni chtěl připravit tak, abychom vyhráli všechny disciplíny. Pokud by byla možnost, rádi bychom zápasili v Thajsku, které je kolébkou tohoto sportu. Tam bych osobně asi definitivně svoji kariéru ukončil.

Třináctiletý kickboxerský zázrak z Poličky, trojnásobná mistryně Evropy Karolína Kašparová, ve společnosti svého trenéra Petra Gregora (vpravo) a legendy českého kickboxu Miloše Černého