Pavel Baar se stal v neděli 14. února mistrem České republiky v halovém sedmiboji.

Nejúspěšnějším sportovcem regionu se stal za rok 2009 PAVEL BAAR, atlet Jiskry. To je informace, která je od čtvrtečního vyhlášení v Poličce dobře známá. Litomyšlský vícebojař si trofej vysloužil zejména za výkon 7615 bodů, jímž se zařadil na druhou příčku českých tabulek. Pro rok 2010 živý sen – tento osobák si ještě vylepšit a podívat se na evropský šampionát.

Stal jste se nejúspěšnějším sportovcem Svitavska za minulý rok. Předpokládal jste podobný úspěch?

Čekal jsem, že bych se mohl umístit mezi vyhodnocenými, ale asi ne takhle vysoko. Dobrých sportovců je tady v okrese hodně. Určitě mě to těší.

Sportovní veřejnost a odborníky jste o svých kvalitách přesvědčil. Ale jaké jsou vaše osobní dojmy, pokud se za rokem 2009 ohlížíte?

Spokojen jsem byl s úvodem desetibojařské sezony, kdy mě vyšel závod v italském Desenzanu. Právě tam jsem si udělal ten zmiňovaný osobní rekord, vloni druhý nejlepší výkon v Česku. Myslel jsem si pak, že dosáhnu také na limit na mistrovství světa v Berlíně, ale to se mi nepovedlo.

Co vám chybělo k tomu, abyste se představil ve světové konkurenci?

Možná lepší počasí. Pokoušel jsem se o limit na mistrovství republiky v Jablonci nad Nisou, kde bylo asi pět stupňů. Poté jsem startoval na evropském poháru ve Španělsku a tam byly pro změnu podmínky jak na poušti. Běželi jsme patnáctistovku o půlnoci a pořád bylo pětatřicet. Samozřejmě chyběla i trocha štěstí ideálně poskládat ty výkony.

Letos už máte za sebou dva halové starty. Na tom prvním na pražském mítinku jste neskočil svůj základ ve skoku o tyči. Co se stalo?

Byl jsem domluven s trenérem Tomášem Dvořákem, že jenom půjdu otestovat, jak na tom jsem. Měl jsem jít jenom první tři disciplíny, nakonec mě přemluvil, ať si skočím také výšku a pokračuji v soutěži dále. Původně jsem ale celý víceboj ani dokončit nechtěl. Zkusil jsem to a ukázalo se, že tyčka je o hlavě. Čtrnáct dní předtím jsem zlomil tyč, poranil jsem si koleno a byl z toho týdenní výpadek. S tím se člověk chvíli vyrovnává.

V reprezentačním dresu máte za sebou účast na evropském poháru družstev v nizozemském Apeldoornu. Jak hodnotíte toto své vystoupení a dosažený výkon 5488 bodů?

Panovaly tam všelijaké podmínky. Nechci se na nic vymlouvat, ale nebylo to optimální. Současně s mezistátním utkáním probíhaly jakési přebory místních juniorů, byla spousta lidí na dráze, křížily se rozběhy, muselo se pořád čekat, než přeběhnou další atleti. Ale myslím, že mě tenhle start nakopl a věřím, že toprodám na dalších závodech.

Na podobných akcích, jako je sportovec roku, se každý jednak ohlíží za uplynulým obdobím, ale současně už přemýšlí o budoucnosti. Co máte v plánu či ve snech pro tento rok vy?

Mým hlavním cílem je atakovat limit na mistrovství Evropy v Barceloně 7850 bodů, to je jasná priorita. Je to samozřejmě výrazné zlepšení osobního maxima o dalších 230 bodů, ale už se mi něco podobného v jedné sezoně povedlo, dokázal jsme se zlepšit o 260 bodů, takže v tom až takový problém nevidím. Doufám, že se zlepším v tyči, na tréninku je to vidět, dále v disku a stabilizuji výkony v dálce, pak se to může povést. Jak říkám, je to pro mě nejdůležitější cíl pro tento rok.

Co pro vás znamená příležitost připravovat se v hlavním městě pod vedením trenéra Tomáše Dvořáka, světové vícebojařské legendy?

Spolupracuje se mi s ním velice dobře. Má oko trenéra a dlouholeté zkušenosti. Pro mě má pobyt v Praze a možnost trénovat s ním velký přínos. Jsou tam úplně jiné podmínky. Dá se trénovat i v zimě, což jsem v Litomyšli nemohl.

A propos město Litomyšl. Za Jiskru startujete pravidelně ve druholigové soutěži. Co vám to přináší?

Spíše jde o to, co dává Litomyšl mě. Je o mě dobře postaráno i po finanční stránce, což je nejdůležitější, protože nejde o levnou záležitost. Vycházejí mi vstříc, jak jen mohou, na oplátku jim zase já pomohu ve druholigových závodech. Bude tomu tak i v nadcházející sezoně.