Amatérští návštěvníci areálu si mohou pod dohledem zkušených hráčů a trenérů vyzkoušet odpaly míčků. Golfový areál je jediný svého druhu v okrese. Dá se očekávat, že ostatní budou přibývat. V Dobříkově, vesnici ležící nedaleko hranic našeho okresu poblíž Chocně už své zkušenosti s golfem mají. S Lenkou Krausovou, majitelkou hřiště, jsme si povídali nejen o dobříkovském hřišti, ale i o golfu a jeho postavení ve společnosti.
Když při golfu letí míček, křičí se four, proč?
Je to vžitý název a všichni golfisté vědí, že jak uslyší toto slůvko, musí přestat koukat, kde co létá, ale skrčit se, dát ruce na hlavu a čekat, až míček zapadne.
Nebylo by lepší, kdyby se v Čechách křičelo oblíbené uhni, vole?
(úsměv) Možná ano, ale golfisté už jsou naučeni na four.
Je golf více sport nebo společenská událost?
Je to sport a zatraceně náročný. Kdybyste si jenom tady u nás prošel hřiště, které má šest jamek, ale musíte ho jít třikrát, tak vám garantuji, že budete tak unavený a utahaný, že ani mluvit nebudete (smích). Osmnáct jamek je hodně velká procházka. Na našem hřišti trvá, než hřiště obejdete, tak tři hodiny. Pokud byste ale šel na znormované hřiště, tak osmnácti jamkami strávíte čtyři nebo pět hodin.
U nás se golf vnímá jako sport snobů. Souhlasíte s takovým názorem?
Nesouhlasím. To byl vlastně jeden z důvodů, proč jsme golfový klub v Dobříkově založili. Chceme tento všeobecně vžitý názor vyvrátit. Ano, pokud se poprvé pojedete podívat na Kunětickou Horu, řeknete, že golf snobárna je. Tam se hraje špičkový golf. Jezdí tam hráči, kteří chtějí už hrát, a ne trávit hodiny na odpališti. Navíc se tam koná spousta firemních akcí, kde se firmy často předhánějí, kdo tam přinese co lepšího.
Tam to tedy pro začátečníky moc není…
Aby se golfisté mohli účastnit prestižního turnaje, třeba i na té Kunětické Hoře, tak se to musí někde naučit. A tam se to nenaučí. Nikdo nebude mít čas věnovat se jim. Potom ztratí začínající hráči k tomuto sportu důvěru. Uvidí tam už „namachrované“ hráče, kteří si budou říkat, kdo to sem leze.
Co můžete tedy začínajícímu golfistovi nabídnout?
Udělali jsme tři sta metrů dlouhou cvičnou louku a sedm perfektních podložek. Otevřeli jsme nyní putting a chipping, kde se dá trénovat krátká hra. To je potřeba natrénovat nejvíc.
Proč?
O tom golf je, o té krátké hře. Ke greenu se vždycky nějak dostanete, ale krátkou hrou se vždycky rozhoduje.
Když už se golf naučíte, je hodně těžké najít nějaký turnaj, ne který se můžete přihlásit?
V golfu je výborné to, že si spolu zahraje špičkový hráč i začátečník. Každý má svůj handicap, který se dá různě zlepšovat. Golfista, který složí zkoušku golfové způsobilosti, získá handicap 54. Potom se golfista může účastnit jakéhokoliv turnaje.
Rozhodují u golfu i nějaké fyzické parametry?
Nerozhodují. Přijde sem například dítě, které v životě golf nehrálo, vysvětlíte mu to, odehraje míč a okamžitě poznáte, jestli na golf má vlohy, nebo ne.
Co vás vedlo k tomu udělat v Dobříkově golfové hřiště?
Dobříkov je hodně sportovní obec. Dělá se tady fotbal, kulturistika, volejbal, tenis, stolní tenis. Chtěli jsme na pozemku, kde je nyní hřiště rozšířit sportoviště. Když jsem tady ještě dělala starostku, chtěli jsme zde mít tréninkové hřiště, ale finance obce jsou omezené. Když jsem na radnici skončila, rozhodli jsme se s manželem, že golf by zde nebyl špatný.
Vy jste golf hrála?
Ne, manžel ho hrál po světě a já jsem se k tomu stavěla podobně, jak jste říkal, že ho vnímá většina lidí u nás – že je to snobárna. Jak jsem ale vzala do ruky hůl, poznala jsem, že to tak není. Je to gentlemanský sport. Na golfu je krásné, že ho může hrát dítě, dospělý člověk i důchodce. A že jich tady máme.
Nebála jste se, že je to risk, postavit v Dobříkově golfové hřiště? Museli jste do areálu vložit nemalé finanční prostředky…
Začátky byly strašné. Louka byla močál a každý si ťukal na čelo, že zde chceme dělat golf. My jsme tomu ale věřili. Je to náš koníček, neživí nás to. Získali jsme zde hromadu nových kamarádů, které bychom nikdy nepoznali. To člověka obohacuje. S manželem se blížíme důchodovému věku, a to si člověk začíná vážit kamarádství.
Jsou s hřištěm velké starosti? Sekat bych ho tedy v žádném případě nechtěl…
Máme tady pracovníka na plný úvazek. Ten dělá správce a pouze když nestíhá, nabíráme někoho externě. Jinak se tady o to ale stará sám.
Pořádáte i nějaké turnaje, děláte zde i nějaké jiné akce?
Ano, začali jsme s tím už minulý rok, kdy jsme zde uspořádali takový den otevřených dveří. Pozvali jsme několik lidí z okolních měst, aby se s tím seznámili, aby viděli, co zde budujeme. Mělo to ohromný ohlas, a tak letos jsme to udělali znovu.
Děláte například i něco pro děti?
Ano, ve čtvrtek zde trénují s trenérem. O prázdninách bychom chtěli zkusit zahájit i kurzy s úplně malými dětmi kolem pěti let. Uvidíme ale, jak to bude vypadat. Naše podmínka ale je, že rodič musí být členem klubu. Chceme, aby se o něj postaral a aby si ho ohlídal.
Plánujete ve vašem areálu i něco dalšího?
Letos začneme stavět hotel. Budou tam čtyři podkrovní apartmány, šatny ke golfu a navíc tam plánujeme i ind〜oor, což je plátno, na kterém se dá hrát i v zimě.
Na kolik vyjde taková golfová výbava ?
Pro děti se dá vybavení pořídit zhruba za dva tisíce, pro dospělé je to o něco více.
M. Ovad, P. Ryšavý
