Celoroční seriál cyklistických závodů nazvaný Cykloman v sobě zahrnuje silniční, terénní a městské závody. Vítězové získávají výsadní právo nosit na jeden rok čestný titul pro nejuniverzálnějšího jezdce města – Moravskotřebovský cykloman.
Vrámci této série se jel v sobotu 12. 7. 2008 sedmý ročník silničního závodu ORI cup. Jedná se o typický jednorázový závod jednotlivců. Letošní trať musela být kvůli uzavírce silnic lehce pozměněna. Startovalo se v Petrušově a trasa vedla dále přes Krasíkov, Hynčinu, Maletín, Svojanov a Staré Město zpět do Petrušova. Jeden okruh měřil 44 km, závod byl vypsán maximálně na 132 km. Do třetího kola byli vpuštěni pouze závodníci, kteří měli v cíli druhého kola ztrátu na vedoucího jezdce menší než dvacet minut.Název ORI cup je zkratkou jména hlavního pořadatele závodu Dušana Orálka, který je nejen zapáleným činovníkem v oblasti cyklistiky v Moravské Třebové, ale i výborným závodníkem, což ostatně při závodu dokázal.
Průběh závodu
Letošní ročník ORI cupu provázelo dusné počasí a závodníci, kreří si s sebou nevzali dost tekutin měli na náročné trati problémy s křečemi. Po prvním okruhu se od hlavního pelotonu odpojila asi desetičlenná skupina jezdců, ve které však chyběl jeden ze spolufavoritů Miroslav Šváb z Blanska, který měl defekt a než vyměnil píchnutou duši ztratil osm minut. Tato smůla ho připravila o možnost bojovat o nejvyšší mety. Vedoucí skupina se roztrhala v průběhu druhého kola na zrádném táhlém kopci v Hynčině. Na tomto kopci nastoupila trojice jezdců. Již zmiňovaný Dušan Orálek, Robert Skřeček z Lanškrouna a obhájce loňského vítězství, svitavský závodník Pavel Kuda. Trio získalo značný náskok a začalo být jasné, že tito tři závodníci si to mezi sebou rozdají o celkové vítězství. Pavel Kuda se několikrát pokusil o únik, ale další dva závodníci jeho pokusy zmařili. Rozhodující moment závodu přišel na začátku třetího kola kdy nastoupil Dušan Orálek a jím nastolené tempo nebyli Skřeček ani Kuda schopni udržet. Po více než čtyřiceti kilometrovém sólovém úniku Orálek suverénně vyhrál. V cíli měl náskok kolem šesti minut na druhého Roberta Skřečka a necelých devět minut na bronzového Pavla Kudu.
Výsledky:
1. místo Dušan Orálek ( 1974), čas 3:49:26, průměrná rychlost 34, 52 km/hod.
2. místo Robert Skřeček (1962), čas 3:56:02, průměrná rychlost 33, 55 km/hod.
3. místo Pavel Kuda (1969), čas 3:58:38, průměrná rychlost 33, 19 km/hod.
Na pátém místě dojel smolař závodu Miroslav Šváb, který se po defektu vydal na stíhací jízdu a mocně stahoval náskok vedoucí trojice.
Očima závodníka
Jeden z aktérů sobotního ORI cupu v cíli třetí, devětatřicetiletý svitavský závodník Pavel Kuda (na snímku) se s námi podělil nejen o své poznatky ze závodu, ale i pocity jezdce při těžkých etapách.
Jak se jevila trať z vašeho hlediska?
Byla opravdu náročná, ale také velmi zajímavá. Bylo na ní všechno co k cyklistickému závodu patří. Náročná stoupání, nebezpečné sjezdy, tevřená rovina, užili jsme si to.
Počasí asi nebylo úplně ideální, že?
Bylo veliké dusno, které ubíralo hodně sil. Spoustu závodníků včetně mě sužovaly při závodě křeče. Kdybych měl o láhev pití navíc, bylo by určitě líp.
Jak se s křečemi během závodu vyrovnáváte?
Jedná se většinou o křeče ve stehnech, tělo se pocením odsoluje, ubývají minerály. Musí se přehodit na menší převod, proklepávat nohy jako fotbalista před prodloužením, ale musí se u toho pořád šlapat. To ale nebylo to nejhorší, mě ke konci závodu úplně ,,došlo.“
Cože se vám to stalo?
,,Došlo“ znamená konec sil, jako když se vybijou baterky. Šlapeš v podstatě na místě, místo třicítkou jedeš tak patnáct kilometrů za hodinu. Je to zkouška, jede se silou vůle. Naštěstí jsem měl s sebou asi deset kostek cukru, to mě zachránilo.
Nemáte v takových chvílích chuť závod vzdát?
Samozřejmě, že sem tam takové myšlenky přijdou, hlavně v těch nejtěžších chvílích, když do kopce šněruješ silnici, nemůžeš ani mluvit, ale nejdůležitější je to nevzdat. Musíš se uvnitř kousnout, je to dřina, bolí to, ale důležité je dojet. Třeba poslední, ale dojet. Ten pocit uspokojení, když člověk přes to všechno dojede do cíle za to utrpení stojí. Prostě základ je se nevzdávat. Jak člověk jednou něco vzdá, začne vzdávat pokaždé.
Mluvíme pořád ještě o cyklistice?
Samozřejmě.
Ono to zní už jako filozofie.
Svým způsobem ano. Závod je vlastně jako život. Trochu kratší, ale paralela tam je. Někdy to jde samo, jindy máš krizi, kterou musíš překonat, spousta lidí se jenom veze…, ale na konec musí stejně každý dojet.
Pojďme zpět k závodu, jak hodnotíte svůj výkon?
Jsem velmi spokojen, že jsem dojel. Já už vůbec jsem spokojený s každým závodem, který dojedu (smích). Potěšil mě i můj starší bratr Miroslav (43), který také závodí, letos začal jezdit systematicky a tady dojel na jedenáctém místě, ve věkové kategorii nad čtyřicet let byl pátý. Oba jsme se snažili jet co nejlépe, abychom nezklamali svého ,,trenéra“– otce.
Jaké závody vás ještě letos čekají?
Příští týden se jede cyklistický maraton Beskyd tour. Je to 170 kilometrů dlouhý závod hodně kopcovitým terénem. Tento podnik mám moc rád, je to celorepublikový závod, pravidelně se ho zúčastňují i profesionáloné. V srpnu se pojede kolem Lanškrouna, potom je na programu časovka nazvaná Dlouhé stráně. Jedná se o dvanácti kilometrový závod do vrchu s převýšením 800 metrů. V plánu mám ještě závod Kolem Tater a podnik na Malé Hané. Vyvrcholením sezony je vždy závod O krále Šumavy. To je suverénně nejnáročnější zkouška celého roku. Tam je hrdina každý, kdo závod dokončí.
MILOSLAV OVAD
