Na motokárovém okruhu Kartodromo Internacional do Algarve Portimao v Portugalsku se na sklonku minulého roku konal 22. ročník Rotax Max Challenge Grand Finals, tedy světového motokárového finále. Mezi bezmála čtyřmi stovkami startujících top závodníků z celého světa se představil i TOMÁŠ JAVŮREK z Litomyšle, který na domácích tratích hájí barvy prachatického týmu MS Kart.

Samotná kvalifikace na tento exkluzivní podnik byla pro mladého závodníka vynikajícím úspěchem, vždyť v kategorii Rotax startoval v roce 2022 poprvé, přičemž úplně přeskočil juniorská zápolení a skočil rovnýma nohama mezi dospělé. A díky svým výsledkům v dlouhodobých seriálech v Česku a na Slovensku si vysloužil kvalifikaci na světový vrchol.

Mimochodem z České republiky startovalo celkem osm jezdců, což svědčí o vysoké úrovni našeho kartingu.

Poškozená kára? Tak to si zaplatíš

„Byly to pro mě neskutečné závody. Něco takového v Česku nejezdíme, bylo to úplně jiné než tady, obrovský zážitek. Konkurence je silná, není tam nikdo, kdo by jezdil špatně,“ říká Tomáš Javůrek.

Světové finále má mnoho specifik a tím zásadním je skutečnost, že závodníci nejezdí na svých vlastních motokárách. Ty zajišťuje pořadatel a účastníci si je losují, díky čemuž by měli mít rovné podmínky. „Poté, co jsem si vylosoval káru, jsme ji teprve mohli začít upravovat podle mých potřeb, to znamená sedačku, volant, pedály. Teprve další den jsme ji směli nastartovat a vyjet,“ vysvětluje Tomáš Javůrek.

Na motokáru musel dávat pořádný pozor, protože pravidla světového finále říkají, že za poškození stroje odpovídá jezdec a musí ho také za pořádně „mastné“ obnosy uhradit. Hned po skončení závodu byly káry na místě prodány… „Naštěstí jsem nic nerozbil,“ mohl si Javůrek v tomhle směru oddechnout.

Na sucho, na mokro, počasí jak na Apríla

Vzhledem k velkému počtu startujících jezdců, kteří se musí na dráze všichni vystřídat, navíc není mnoho času na seznámení se strojem a tratí. „Nebyl čas něco extra zkoušet, byly jenom dva tréninky, střídalo se několik set jezdců. Do první jízdy jsme startovali na suchých gumách, ale začalo pršet, přezouvali jsme na mokré, objeli dvě kola a zajížděli do depa zpátky pro suché. Znovu pár kol a opět začalo pršet,“ přibližuje jezdec „aprílové“ počasí.

Ve druhém tréninku na stále ještě mokré dráze potom většina startovního pole vyjela v jedné nepříjemné zatáčce do bláta… „Všichni se chtěli předvést v krásných čistých kombinézách své země a všichni se vrátili celí od bahna,“ vzpomíná Tomášova maminka Věra, kterého syna v Portugalsku doprovázela.

V kategorii Max DD2 jelo celkem 72 závodníků, kteří byli rozděleni do čtyř skupin (A, B, C, D) a systém závodů byl „každý s každým“, takže v jednotlivých jízdách startovali jezdci vždy ze dvou skupin. Nakonec se sečetly body a 36 nejlepších postoupilo do závěrečného velkého finále.

Tomáš Javůrek obsadil celkově 57. místo a do finále se nedostal, když litoval především smolné rozjížďky, kdy ho zezadu trefil jeden z protivníků a on vyletěl z trati. I tak si ale vysloužil pochvalu od svého týmu MS Kart, jak se popasoval se svojí premiérou v závodu takové úrovně.

První rok jel ve velké motokáře a hned Grand Finals…

Finálové rozjížďky? Sanitka za sanitkou

K tomu je potřeba dodat, že při šestatřiceti motokárách na trati se jede opravdový „masakr“, při němž přihlížejícím místy musí tuhnout krev v žilách. „Nikomu se nedá nic zadarmo, ani centimetr. Když si člověk myslí, že má vyhráno, tak nemá, zase mu tam vletí někdo další,“ popisuje svoje dojmy Věra Javůrková.

„Do zatáčky se vešlo pět kár vedle sebe, ale potom stačí, abych se jenom maličko někoho dotkl a létáme vzduchem,“ přidává se sám závodník, jenž se po dráze proháněl maximálkou 132 km/h.

„Ve finálových jízdách se střídala sanitka za sanitkou. Vyjeli ti nejmenší a hned v prvním kole karambol. Pořád se čekalo, protože u trati musí být tři sanitky a jak jedna odjede, tak se čeká. A byly chvíle, kdy byly pryč všechny,“ dokládá Věra Javůrková, že slabé povahy tam nemají místo…

Start na světovém finále byl pro Tomáše extrémně obtížný i ze závodnického pohledu, protože s tak nabitým startovním polem se v tuzemsku nesetká. „U nás mě chyba v závodu stojí místo nebo dvě, tam je to klidně sedm osm. Dlouhá cílová rovinka se jela pod plným plynem, kdo do ní vjel první, byl na jejím konci třeba sedmý.“

Výhodu měli ti jezdci, kteří zajeli dobré časy v měřených trénincích a kvalifikaci a vyjížděli zepředu. Ale ten zbytek, to bylo „buď a nebo…“.

O motivaci do nového roku je postaráno

Česko se právě v kategorii Max DD2 dočkalo medailového úspěchu, když Jakub Běžel dojel ve finále třetí za Britem Kimberem a Belgičanem Van Parijsem, jeho bratr Petr byl klasifikován šestý.

„Proti Tomášovi jsou to zkušení mazáci, ale vezmou ho mezi sebe, poradí, pomohou. Jezdí časy pouze dvě tři desetiny za nimi, ale i kdyby je porazil, nevadí jim to. Tak to má ve sportu být,“ chválí dobré vztahy mezi českými reprezentanty Pavel Javůrek, otec závodníka z Litomyšle.

Samozřejmě, že trocha zklamání z nepostupu do finále v Tomášovi po návratu domů byla, ale zkušenost a motivace do další kariéry je to i tak obrovská. „Celkově jsem s uplynulou sezonou spokojen. Ve slovenském mistrovství jsem zvítězil, v českém poháru jsem skončil čtvrtý a tam byla škoda posledního závodu. Pro letošní rok zůstávám ve stejné kategorii, pojedu na Slovensku i v Česku jako doteď a ještě bych chtěl zkusit několik závodů evropské série. A zase budu bojovat o kvalifikaci na světové finále. Musím pořádně makat, aby se mi to povedlo a třeba si příští rok to finále zajel,“ staví si před sebe odvážné cíle Tomáš Javůrek.