„Doufám, že jsme daleko od toho, aby se sport stal aktivitou jenom pro bohatší,“ říká předseda litomyšlského klubu MARTIN ŠORF. Podle jeho slov by to byla obrovská škoda, když už se dětí vrátily ke sportování po dvou letech covidových zákazů a omezení. Pokud však provozovatelé sportovišť nedokáží udržet únosné nájmy, bude to pro amatérský těžko překonatelná překážka.

Projevuje se či bude se podle vás v budoucnu projevovat na činnosti vašeho klubu růst nákladů za energie, plyn atd.?

Nárůst cen energií se odráží v nájmech sportovních hal, bez kterých, jakožto halový sport, nemůžeme fungovat. Dopad na klub to zajisté přinese velký a ostatně už přináší. Nové nájemní smlouvy nám někde zvedli o více než dvojnásobek a s obavami čekáme, co bude dál, především po Novém roce.

Zaznamenali jste v tomto směru rostoucí náklady? Předpokládáte, že vlastník sportovišť bude časem řešit neúměrné rostoucí náklady na provoz třeba zvýšením ceny pronájmů pro klub apod.?

Jak jsem uvedl v minulé otázce, již jsme zdražování pocítili. Doufáme však, že se ceny nevyšplhají do nějakých závratných částek, na což by doplatily především děti, které většinou haly v odpoledních časech využívají. Obzvlášť po dvou covidových letech by další omezení sportování u dětí bylo dost devastující.

Museli jste či budete muset z tohoto důvodu přistoupit například ke zvýšení členských příspěvků či k dalším ekonomickým opatřením?

Příspěvky jsme na tuto sezonu navýšili, ale snažili jsme se je stále držet v rozumných hodnotách. Náklady na činnost klubu se však výrazně zvyšují a nejde jen o ceny energií, ale celkově o inflaci, ceny pohonných hmot a podobně. Zvedly se náklady za rozhodčí, jejich cestovné, sportovní vybavení stojí také více a takto bych mohl pokračovat. Věřím ale, že se situaci podaří ustát, a že jsme daleko od toho, aby se sport stal aktivitou jenom pro bohatší.

Obáváte se v této souvislosti o budoucnost nejen vašeho klubu, ale obecně o sport ve městě a regionu, úbytku členské základny, finanční neudržitelnosti činnosti?

Je to opravdu bláznivá doba, ve které se i hůře hledá energie a motivace do další práce. Nicméně během covidu se také mluvilo o tom, že řada dětí skončí, ale nakonec přišly nové děti a nějaký razantní úbytek nebyl. Jsem přesvědčen, že děti budou chtít sportovat pořád.

Jaká pomoc ze strany samosprávy a státu bylo podle vás byla v dané situaci nejvíce potřeba?

Je pravda, že bez pomoci státu a především města či kraje se budeme se situací sami těžko vypořádávat. Jde především o to, aby organizace spravující sportoviště dokázala nastavit únosné nájmy, které nám umožní nadále sportovat ve stejném rozsahu jako doposud.