A když už jsme našli srovnání s USA, v derby se udála ještě jedna věc, která by šla napasovat na „Státy". Svitavský hráč Špaček předvedl hák na bradu Kotase, za který by se nemusel stydět ani legendární boxer Mike Tyson.

Pardubice – Svitavy 112:68

Body: Pandula 22, Autrey 20, Švrdlík 19, Wall 15, Kotas 10, Škranc 10, Půlpán 7, Šoukal 7, Nečas 2 – Bruinsma 18, Doaks 16, Teplý 13, Jones 11, Barker 8, Jaroš 2. Rozhodčí: Hošek, Baloun, Pokorný. Trojky: 10:3. Trestné hody: 15/12 – 28/21. Fauly: 24:20. Diskvalifikující chyby: 25. Nečas (Pardubice) – 25. Špaček (Svitavy). Pět chyb: 40. Wall (Pardubice). Doskoky: 51:35. Diváci: 1037. Nejlepší hráč utkání: Autrey (Pardubice).

Show od první minuty. Pardubičtí basketbalisté bavili diváky pohlednými kombinacemi ve vysoké rychlosti , na které hosté nenašli obranu. Také proto si Beksa vytvořila už v úvodním kvartálu dvojciferný náskok.

Ve druhé čtvrtině, ale Tuři stačili držet s favoritem krok a do šatny šli za poměrně nadějného stavu. Jenže po přestávce domácí zlepšili obranu a po sérii 11:1 odrazili odpor krajského rivala.

Ve 25. minutě došlo ke zkratu hostujícího Špačka, který po faulu Kotase (rozhodčí mu signalizovali nesportovní chybu) poslal dotyčného pěstí k zemi. Na to zareagoval Nečas, který chytil Špačka pod krkem. Oba inkasovali diskvalifikující chybu a už si nezahráli. Po desetiminutové přestávce, kterou vyplnily diskuze, se mohlo ve vypjatém derby pokračovat.

Beksa pokračovala v demolování soupeře. V poslední čtvrtině se rozehrál k brilantnímu Autrey. Po jeho dvanácti bodech v řadě se domácí dostali do plus třiceti. A stále ještě neměli dost. Ani po zdolání magické stovky.

„Jsme rádi za tak výrazné vítězství. Velký vklad do budoucna je, že se nám vrací útočná síla, kterou jsme disponovali v úvodu sezony a v přípravě. Trošku jsme měli problémy ve druhé čtvrtině, kdy se rozehrál Doaks a my ho těžko zastavovali. Utlumil náš náskok, kdy se to chvíli tahalo bod za bod. Nicméně aktivitou a zvýšeným tlakem na hráče s míčem ve druhém poločase jme získali zpět svůj náskok. V tu chvíli jsme dostali utkání opět pod kontrolu," pochvaloval si pardubický kouč Tomáš Bartošek

Jeho protějšek Stanislav Petr uvedl: „Domácí nás předčili po všech stránkách. Pardubický tým je sestavený určitě líp než náš, takže tu kvalitu má. My můžeme být akorát rádi, že jsme první zápas doma překvapivě vyhráli. Ty poslední dva jsme na Dašické dostali pěkně na frak. V první půli jsme jakž takž udrželi hru v mantinelech, ve kterých jsme chtěli. Bylo to pouze v uvozovkách o čtrnáct. Ve druhém poločase se projevila síla domácích a větší rotace, kdy hráči z lavičky umějí podpoří útočnou fázi."

Další výsledky:

28. kolo: Prostějov – Jindřichův Hradec 84:66, Opava – Děčín 79:78, Ostrava – Brno 81:69, Ústí nad Labem – Kolín 84:88.

Pořadí:

1. Děčín (84,0), 2. Nymburk (80,0), 3. Prostějov (76,9), 4. Opava (65,4), 5. Pardubice (63,0), 6. USK Praha (46,2), 7. Kolín (46,2), 8. Ostrava (42,3), 9. Svitavy (38,5), 10. Ústí nad Labem (34,6), 11. Jindřichův Hradec (26,9), 12. Brno (26,9).

Řekli o incidentu:

Lukáš Kotas, pardubický kapitán: Myslím si, že Honza Špaček byl frustrovaný z toho, že se mu nedařilo. Měl čtyři fauly, neudělal žádný bod. Incidentu předcházela jedna situace. Chytal jsem míč ve vzduchu a on šel pode mě. Dal mi tam nohy a já se ho ptal, co dělá? Odvětil mi, ať si pořád nestěžujeme. Trochu jsme se vyhecovali. Následně běžel do rychlého protiútoku a já si všiml spoluhráče, který se s ním také vracel. Předpokládal jsem, že vlétne mezi nás. Ano, mohl jsem se mu vyhnout nebo zabrzdit. Zkrátka, aby nedošlo ke kontaktu. Jenže já rychlost neubral a škrtli jsme o sebe. Fauloval jsem ho, a co se děla pak? Měl jsem za to, že jsme dostal pěstí, ale kluci z lavičky prý viděli loket. Ve hře se můžete pošťuchovat jak chcete, ale mimo hru se to nedělá. Naštěstí jsem dostal jen do brady. Být to do zubů, tak jsem asi bez nich.

Stanislav Petr, svitavský trenér: Víte, moc se mi o tom nechce mluvit. Už jen proto, že ve Svitavách jsou oba kamarádi. Není mi jasné, jak k tomu mohlo dojít. Takové zákroky na hřiště nepatří. Kluci jsou na sebe tvrdí v zápase a každý to musí vzít chlapsky. Daří se – nedaří se. Bohužel někdy to tak je. Ale řešit to takovým způsobem, to by se opravdu stávat nemělo. Aniž bych chtěl Honzu omlouvat, asi se v dané chvíli jednalo o nějaký psychický blikanec. Hráč ani neví, co dělá. Stačí málo a vypění. Ale samozřejmě s tím nesouhlasím. Prostě si to nedokážu vysvětlit. Navíc v tom podtextu, že jsou oba kamarádi.