Když si přečetl na plakátku z nástěnky na školní chodbě o náboru do basketbalového oddílu v Litomyšli, rozhodl se, že se přihlásí. To však MARTIN ŠORF (30) netušil, jak tohle rozhodnutí ovlivní jeho budoucí životní dráhu. Páťáka, který předtím vyzkoušel stolní tenis a karate, basket rychle zaujal. Tak, že se už během posledního roku na gymnáziu stal v litomyšlském klubu trenérem a později během studia na vysoké škole také jeho předsedou.

Současně se basketbalem i živí coby vedoucí družstva předního týmu Kooperativa NBL z Pardubic. I on se stal jedním z trenérů vybraných v soutěži Díky, trenére mezi třicítku těch, kteří se obětavě věnují dětem.

Ruka mu vylétla

„Nábor a první trénink? Přišli jsme na něj trenér, jeden starší kluk a já. Nevím, co nás to napadlo, že jsme sami běhali s míčem přes celou tělocvičnu a snažili se trefit do koše toho druhého," vzpomíná Šorf. Když mluví o svojí hráčské kariéře, označuje se za řadového člena týmů, kterými od žáků prošel. Trošku líp mu to šlo v dorostu, od sedmnácti hrál za muže. V té době se z města odstěhovala trenérka nejmenších dětí a nebyl nikdo, kdo by se jich ujal.

„Když o tom před námi hráči mluvil tehdejší předseda klubu, prosil nás, zda by někdo za ni zaskočil. Ani nevím proč, najednou mi vylétla ruka a už jsem byl trenérem těch prcků. Byl to zlomek vteřiny a osudový okamžik srovnatelný s tím z chodby ve škole," popisuje Martin Šorf. Teď trénuje dvanáctým rokem a v klubu působí jako šéftrenér mládeže. Zapojí se tím do chodu šesti družstev. Nejvíce se ale pohybuje kolem týmů třináctiletých až šestnáctiletých děvčat a jedenáctiletých chlapců.

Práce u každé kategorie bývá něčím jedinečná. O jedno se však pokouší u všech svěřenců – působit na ně tak, aby přirozeně vznikaly dobré vztahy na hřišti i mimo něj a dobrá parta. Třeba právě taková, jakou mají dorostenky, které v květnu postoupily do ligy kadetek U17.

„Do fungování klubu zahrnuji nejen trenéry a svěřence, ale také rodiče. Pro mě bylo například úžasné zjištění, když se rodiče s hráčkami sami domluvili a vyrazili na výlet na Sněžku. Když to totiž funguje mimo palubovku, bude to fungovat také na ní," říká Martin Šorf.

Na trénincích se svými svěřenci rovněž medituje, či lépe stará se o jejich mentální přípravu. Podle Martina Šorfa je valná část výkonu odvislá od hlavy. „Dovednosti mají skoro všichni stejné, ale sebedůvěra dělá fakt hodně. Proto američtí basketbalisté jsou lepší než ti z Evropy," domnívá se trenér.

Jako vedoucí extraligového týmu BK JIP Pardubice se stará o hráče, organizuje zahraniční výjezdy a podobně. Často je v kontaktu s americkými hráči a ví, jak fungují v zápasech. „Mají sebevědomí na jiné úrovni. Například u českých basketbalistů to chodí tak, že když zkazí v utkání tři trojky, tak počtvrté už raději přihrávají. To když Američan sedmkrát mine, tak poosmé trojku vystřelí se stejným sebevědomím, jako kdyby jich předtím sedmkrát dal. V tom je obrovský rozdíl a proto se snažím naučit naše hráče spíše té americké mentalitě," popisuje Šorf.

Umět přemýšlet

Proto si během tréninků často se svěřenci povídá. Snaží se rozebírat různé situace a vštěpovat jim sebevědomí. „Jeden trenér mi jednou povídal, že je tady nuda, že se neběhá. Já mu odpověděl, že přece nejsme dostihoví koně. Ano, umíme běhat, ale nedokážeme se rozhodovat. Chci, aby před tréninkem nad vším moji svěřenci přemýšleli a zamysleli se. A proto se různě ptám. Musíme docílit toho, aby děti měly co nejdříve samostatné myšlení," uvedl Šorf.

O tom, co nejvíce ho na trénování přitahuje, má jasno. „Je úžasné být mezi dětmi a sledovat, s jakou energií a zájmem se snaží hrát basketbal. Vidět, jakou radost mají ze všeho, co se jim povede, a jak to všechno prožívají. V tu chvíli nepřemýšlím nad tím, kdo je asi větší talent, ale především se snažím děti vést tak, aby si basketbal zamilovali. Třeba tak, jak jsem si ho zamiloval já."

Projekt Díky, trenére

 Nová sportovně-společenská akce hledá trenéry, jejichž příběh může inspirovat ostatní. Chce pomoci zviditelnit záslužnou a často „neviditelnou" práci lidí, kteří přivádějí děti ke sportu.

 Trenérem mládeže 2015 se může stát trenér z jakéhokoliv sportovního odvětví. Nejlepší z nich vyhraje pobyt pro sebe a svého svěřence v jednom z prestižních světových tréninkových center v hodnotě 100 000 korun. Jeho klub dostane přilepšení 50 000 korun na přípravu dětí.

 Projekt podporují více než tři desítky sportovních svazů a společnost do něj nominovala 1503 trenérů z 55 sportů. Finále je na programu 7. listopadu. JIŘÍ UHLÍŘ