Smuteční obřad se koná téměř za stejného počasí, jaké nad Svitavami vládlo před devíti dny, kdy došlo k osudné tragédii. Smuteční síň je zaplněna do posledního místa. Další lidé sledují obřad z venku přes otevřené dveře.


„Loučíme se dnes s ženou, která svou lásku rozdávala druhým, rodině, dětem ve školce…,“ doléhá k našim uším smuteční řeč. Na očích okolostojících jsou vidět slzy, mnozí pláčou i nahlas. Znějí oblíbené skladby tragicky zemřelé paní učitelky. Ta závěrečná je od Anety Langerové. Na svoji poslední cestu se Věra Sotonová vydává za tónů písně Voda živá.


„Věra byla skvělá kamarádka a báječná učitelka,“ říká jedna z kolegyň tragicky zesnulé ženy. Dál s námi nechce, stejně jako další účastníci pohřbu, o smutné události hovořit. „Nezlobte se, ale je to ještě příliš živé a bolestné,“ omlouvají se shodně.


Věra Sotonová zemřela poté, co na ni při nedávné vichřici spadla mohutná větev ze stromu. Lékaři bojovali o její život přes tři hodiny. Zachránit se ji ale nepodařilo. (ref)