A v našem případě? Deset hodin, začátek volby českých „stařešinů“. Předseda vyhlašuje: „Volba prezidenta je zahájena. Kdo je pro, ať odejde ze Španělského sálu na oběd. Kdo je proti, zůstane. Nezůstal ani jediný. – Ale něco tu chybí! Ženská! Flexibilní, prostě poddajná, upřímná atd. Ta by, jak jinak, stála v čele Slezska! Vidíte, jak jednoduché a prosté. Volba začne v deset hodin a maximálně v deset třicet je vymalováno. Volba ze tří kandidátů v první volbě, v prvním kole skončena.

A teď pohled do světa: Indiáni američtí. Dostavili se pěšky, bosí. Cestou se setkali s laněmi i daňky. Rozhodli rychle, ale ne neuváženě, a chvátali na lov, aby uživili své rodiny. Eskymáci též chvátají na sněm (či schůzi, poradu či jen setkání klubů) na saních tažených psy. Po cestě vidí tu tuleně, lachtana i lední medvěd se mihne.

To našim, ze dvou komor (proč ne i tří?), „stařešinům“ nehrozí. Nejedou hromadnou dopravou, ni pěšky či na kole, spěchají vrtulníkem, limuzínou. Jak se mohou setkávat s lidem bědným? Ovšem nechává je to chladnými.Adevadesát procent populace by nikdy nebylo pro většinu zákonů, které často zvýhodňují zbylých deset procent (zákon o financích, poplatky ve zdravotnictví, čekáme, že důchodová reforma bude jiná?).

Kdo nad plnou mísou těžko ovládá svůj stav, též těžko přetěžko se rozhoduje rychle. Tu rozhodují úplně jiné stimuly!

(JOSEF JUŘÍK, Javorník)