Tomášovi ze Svitavska je osm let, v září nastoupil do hokejového oddílu, těšil se, že bude s klukama hrát, jezdit na zápasy. Po pár týdnech vše skončilo. Teď sedí doma u počítače. Na bruslích nestál týdny a zřejmě je už tuto zimu ani neobuje. Může se jít maximálně proběhnout s tátou nebo bobovat na kopec za městem.
„Máme v hokejovém týmu super partu, jsou tam i kluci ze školy. Hrát hokej, to byl můj sen,“ říká smutně Tomáš. Kvůli opatřením vlády ale zůstávají zimní stadiony zavřené, tréninky jsou zakázané. Děti pomalu leniví. Nechodí do školy, sedí hodiny u počítačů, protože musí.
„Pro ty nejmenší hráče jsou tato opatření skoro likvidační. Rok bez hokeje. Co jim máme říct, když se ptají, kdy budou moci hrát? Že se na brusle postaví zase až na podzim? Sami nic nevíme,“ krčí rameny hokejový trenér Libor.
Nejistá a totálně rozbouraná sezona možná kluky z ledu zažene k jinému koníčku. A vzhledem k tomu, že děti už týdny mají školu jen přes počítače a tablety, je možné, že u zářící obrazovky někteří hoši taky zůstanou a vymění ji za hokejku nebo fotbalový míč. Všechno špatně. Štěstí, že konečně pořádně nasněžilo a děti vytáhnou sáně a boby na svah. Na hokej na rybníku to ale zatím nevypadá.
„Led držíme. Naděje umírá poslední. Kéž by se opatření uvolnila a mohli na led aspoň prckové,“ přeje si správce sportoviště z Chrudimska. Právě u dětí se tvoří vztah ke sportu a pohybu. Jenže tělocvik a tréninky jsou zakázané. Vyroste z dětí generace odsouzená k on-line životu? Snad ne! Prozatím to mohou zlomit jen rodiče.
