Jak člověk najde práci v Americe?
Pokud chce legální pracovní pobyt, musí jet přes agenturu. Já letěla přes Cultural Care Au pair.

Co jste musela mít před odletem zařízené?
Sama jsem si zařizovala víza. Agentura k tomu ale poslala většinu dokumentů. Další podmínkou je, že osoba musí mít zkušenosti s dětmi. Je nutné mít odhlídáno minimálně dvě stě hodin. Pokud člověk jede do rodiny, kde hlídá děti mladší dvou let, musí mít nahlídáno ještě víc.

To byl i váš případ?
Ano. Za ty dva roky jsem byla ve dvou rodinách, vždy s dvěma dětmi. Když jsem přiletěla do té první, starala jsem se o tříletou holčičku a ročního chlapce.

Co jste si musela před odletem zaplatit?
Hradila jsem pojištění, bez kterého člověka do Ameriky nepustí. Poté poplatek agentuře. Dohromady to vše dělalo asi 23 tisíc. Agentura pak zaplatila letenky a první týden po příletu byl tréninkový kurz v New Yorku. Až po něm jsem letěla k rodině.

Jaké byly vaše povinnosti?
V regulacích mojí agentury bylo přímo napsáno, že jako au-pairka jsem zodpovědná za děti a úkony k tomu spojené. Dáte jim najíst, uklidíte po nich, ale nemusíte uklízet celý dům. Záleží na domluvě. Když jsem dělala večeři, samozřejmě jsem nevařila jen pro sebe a děti, ale i pro rodiče. Nikdo vám to nemůže nařídit, pokud nechcete. Ovšem člověk tam jede s tím, že bude součástí rodiny.

Jak byste popsala svůj všední den s dětmi?
Většinou jsem začala pracovat v osm ráno. Nasnídali jsme se a šli jsme ven. Pěšky člověk v Austinu nikam moc nedojde, takže jsem je většinou naložila do auta a někam jsme jeli. Děti chodily na spoustu kroužků, hodně jsem je brala do parku. Scházeli jsme se i s ostatními au-pairkami a jejich dětmi. Když byla vedra, koupali jsme se na zahradě v bazénu.

Je stanovená nějaká pracovní doba?
Nesměla jsem pracovat více než deset hodin denně a více jak čtyřicet pět hodin za týden. Navíc jsem musela mít za týden jeden a půl dne volna v kuse, plus jeden volný víkend za měsíc. Většinou jsem pracovala pátky večer, protože rodiče chodili na randíčka a já pak měla volnou sobotu a skoro i celou neděli.

Tomáš Jireček
ROZHOVOR: Improvizace je nutná u divadla i v životě

Řekla byste, že je v Americe au-pair spíše pro bohatší rodiny?
Au-pair je taková střední varianta. Ročně vyjde rodinu asi na osmnáct tisíc dolarů. Ovšem školky jsou v Americe dost drahé. Moje rodina platila měsíčně za jedno dítě ve školce kolem sedmi set tisíc dolarů. Pokud mají více dětí, tak se au-pair vyplatí.

Měla jste od rodiny daná nějaká pravidla?
Hodně jsem s dětmi pekla a vařila jim. Obě moje rodiny preferovaly organickou stravu. Všechno muselo být například bez lepku. Moje mamka z druhé rodiny navíc měla celiakii. U první pak bylo pravidlo žádný cukr, i když jednou za čas jsme s dětmi pekly muffiny.

Jak byste srovnala americkou výchovu dětí s českou?
Všechno se snaží dětem hodně vysvětlovat. Za žádné situace by jim nedali na zadek. Měla jsem v obou rodinách hodné děti, všechny čtyři si na mě brzo zvykly. Myslím si, že i rychleji, než jsem sama čekala. Naslouchaly mi pak více než rodičům. To bylo i tím, že jsem s nimi byla celý den.

Mohla jste si přivydělávat i jinde?
Nemohla. Dostávala jsem od rodiny 195,75 dolarů týdně, což se nebralo jako plat, ale jako stipendium. Nicméně jsem odváděla daně, které tam jsou kolem deseti procent.

Jak jste poznávala ostatní au-pairky?
Každý měsíc byla povinná schůzka všech au-pair z Austinu. Jen asi deset minut ode mě bydlelo dalších patnáct holek. Cultural care je celosvětová agentura, takže jsem se spřátelila s lidmi z celého světa.

Na stránkách agentury je, že každá au-pair má nárok na dva týdny placeného volna. Kam jste vyrazila?
Za celý pobyt jsem navštívila asi třináct států. Hezké to bylo v Cambridge, hodně se podobá evropským městům. Líbilo se mi San Francisco. Rozhodně bych nechtěla žít v New Yorku, je tam hrozný chaos a více nepříjemných lidí. Já jsem z Texasu zvyklá na milé lidi, kteří člověku pomohou v každé situaci.

Co vám teď, po návratu, nejvíc chybí?
Právě otevřenost lidí, to, jak jsou milí. Baví se spolu, i když se neznají. Pokaždé jsem v obchodě dostala kompliment od cizího člověka. Na vlasy, oblečení, na cokoliv. Ale neřekla bych, že to byla záležitost Ameriky, spíše Texasu.

Domů jste se vrátila až letos v květnu. Kdybyste mohla, jela byste ještě znovu do Ameriky?
Rozhodně ano. Bohužel agentura nabízí maximálně dva roky pobytu.

Petr Kopecký ze Stříteže u Poličky.
ROZHOVOR: Inspirací k dlouhé pouti byl příběh kněze