Tak co? Jaky bele? No te svátke přece. Pro našo postkřesťanskó společnosť névětši svátke v roce.Věřici, nevěřici, všeci sháněle hož dlóho před Štědrém dněm dárke pro svoje blizky a take habe se zaplnil štědrovečerni stul. Ja kdebe jenom zaplnil a jenom na Štědré deň. Pro většeno ledi svátke představojó přiležitosť nacpávat se dobrotama vod Štědryho dňa po Nové rok, jako be po celé zbetek roko neměle vzit nic do hobe (držet pust). Vésledke só hruzostrašny.

Chlapi povolojó řemeně na gatich, žensky mnohde měnijó celé šatnik, interne v nemocnicich só naplněny žlučnikářema, ambulantni doktoři si zasejc mosijó zvopakovat vetahováni kapřich kosti z krko. Ale stoji to za to a ledi nevodradi ani voheň. Svičke, prskavke připadně petarde homijó svy. Vodměnó dospělém bévaji rozzářeny vočečka svéch děti, pokaváď jim Jéžišek naděli dosť „tvrdošu“.

Nédřiv sem nevěděl, co to tvrdoš je. Pak mně belo vesvětleny, že tvrdoš je krabice, která néčastějc hokrévá nějaky hračke a „měkoš“ je zase baliček, ve kterym só pro děcka absolutně nezajimavy hadre (tém meslim voblečeni). Banda jedna nevděčná. Ale nebele sme lepši. Dófám, že ste to všeci ve zdravi přežele a mužeme se společně těšet na dalši pokračování za rok s maló velikonočni vsuvkó.

FRANTIŠEK VÁCLAVEK, Biskupice