Němečtí farmáři mají větší dotace na výrobu než Česká republika. To je sice legitimní názor,ale dnes to již není pravda. Vstupem do Evropské unie se rozdíly srovnaly, takže dnes je podle mého odhadu ten rozdíl asi mezi nula až patnácti procenty, jestli rozdíl ve výši dotací, tedy podpor vůbec je, přihlédneme-li ke všem skutečnostem a okolnostem.

Za prvé před vstupem do Unie byla celní přirážka v České republice na vepřové maso patnáct procent a stavy prasat neklesaly! Celkové podpory v ČR byly daleko nižší než v Unii, řádově o desítky procent. Čeští zemědělci dostávali v živé váze 35 korun za kilogram. Před rokem 1989 byly dotace daleko vyšší než dnes. Za druhé cena práce, cena nájmu za zemědělskou půdu, výše zdanění je v Německu vyšší než v Česku. Důležitý ukazatel je rozdíl kurzu koruny a eura 24,60 korun. Přičteme-li k tomu na tři sta daňových výjimek právnických subjektů, tedy družstev, které tvoří hlavní část naší zemědělské výroby, tak si troufnu říct, že výše podpor je srovnatelná s Německem. Žádný zemědělský odborník v ČR neprovedl studii, do které by zahrnul všechny vlivy a skutečnosti, které ovlivňují cenu vepřového masa v živé váze na trhu v ČR. Dovoluji si upozornit, že u nás se vůbec nekontroluje vyplácení mezd načerno, jako by tento nešvar neexistoval.

Příčiny? Česká republika přistoupila na plošné podpory, tedy na páteřní platbu na jeden hektar zemědělské půdy. Dokonce se tím agrární komora chlubí, jak dobrý náš systém je! Tímto můžeme přímo podporovat pouze komodity, které Unie dovoluje a to platí pro všechny členy. Masivní podpora energetických rostlin pěstované na orné půdě pro průmysl, podpora bioplynových stanic a jiných nezemědělských komodit ubírá finanční prostředky na výrobu potravin. Cena krmného obilí tímto vzrostla přes čtyři tisíce korun za tunu. Žádný zemědělec, který umí počítat a má trochu rozumu nebude krmit prasata, i kdyby dostal tisíc korun na vykrmené prase, protože na dotaci není právní nárok. Jinými slovy investice do této výroby je nejistá a riziková, protože dotace může dnes být a zítra již ne! Cena na světové burze má na cenu u nás malý vliv, to si může každý ověřit v minulosti.

Okolnosti? Veterinární, hygienické a jiné předpisy v ČR platí pro farmu tisíc prasat nebo dvacet prasat stejně. Což je celoevropský unikát. Tedy malý farmář ruinuje životní prostředí stejně jako velký, a to je ten největší problém v ČR, ohledně klesání stavu prasat. Druhý problém plánované zemědělství ve stylu před rokem 1989. Třetí velkovýroba s návazností na zpracovatelský průmysl. Všechno se převáží sem, tam z vesnice do města a zpátky. Důsledek ceny vepřového masa v obchodech v ČR vyšší než v Rakousku, při nízkých cenách v živé váze, kterou dostane farmář. Čtvrtý stát se v dotační politice chová jako diletant, protože lidé, kteří vedou naše zemědělství, vyrostli na plánovaném socialistickém zemědělství a nejsou schopni se přizpůsobit novým okolnostem.
A závěr? Počty chovaných prasat v minulosti ČR jsou zavádějící, protože před rokem 1989 se vykrmil minimálně jeden milion prasat rodinnými příslušníky, občanů pracujících v zemědělství. Selata jste si mohli koupit pouze v družstvu a ta byla do statistik zanesena jako vykrmená a vyrobená socialistickým družstevnictvím. Potraviny byly v obchodech drahé, proto to občané dělali.

Stát není schopen skrze podpory a změnou legislativy umožnit farmářům dodávat na trh, když ne hotové výrobky, tak aspoň polotovary. Nemusím zdůrazňovat, že každé vyvezené hospodářské zvířectvo, které se zabije a zpracuje za hranicemi ČR, tak tam nakonec skončí větší část přidané hodnoty, kterou náš stát dotuje z peněz daňových poplatníků. Přitom stát má dostatek nástrojů svých i v rámci EU, jak ten trend otočit.

Smysl plošných dotací je podle mě dobrý a možná, že lepší jako přímé dotace, protože to dává prvovýrobcům možnost se pří způsobit trhu. Bohužel naše chaotická dotační politika zároveň podporuje komodity přímo, takže jedna komodita nepřímo ovlivní druhou. To je dnes vepřové maso.

Takže dokud nedojde ke změně myšlení společnosti a to ve smyslu, co vlastně společnost od zemědělců očekává, zda výrobu potravin a nebo energií, provozování turismu a jiných aktivit, tak se obávám, že v ČR jsou a budou nejdražší potraviny v EU v průměru k průměrným mzdám, i když porostou podpory. Myslet si, že budeme vyrábět tolik komodit jako mezi roky 1930 až 1945, je naivní představa. Nehledě k tomu, že po roce 1945 se prudce propadla zemědělská výroba a stagnace již trvá bezmála 66 let. Společnost by se neměla nechat oblbovat řečmi o výši dotací, když žádná kompletní studie na toto téma nebyla zpracována zejména v návaznosti na historii české státnosti. Okolností, které vedly ke snížení stavu prasat, je více, uvádím ty nejdůležitější. Změnit se musí více věcí, např. fungování veterinární správy.

LUBOMÍR JELÍNEK, soukromý zemědělec