Horké zboží, chtělo by se říct, kdyby venku nepanovaly minusové teploty a nepřišla zima, jakou už leckdo v našich zeměpisných šířkách zná jen z Ladových obrázků. Jenže v posledních měsících je všechno jinak, než bývalo, a i nám dala příroda okusit pravou nefalšovanou zimu. Celoročně využívané tenisky jsme vyměnili za pořádné vyteplené boty, slabé rukavičky za pořádné palčáky.

Leckterý rodič má teď času víc, než by mu bylo milé, děti doma, kde jinde se vyřádit než venku na stráních a pořádně si užít sněhovou nadílku. Jenže kdo nebyl na sněhovou peřinu řádně připraven a boby nemá, případně si je neopatrnou jízdou roztřískal, natrefil na problém. Boby došly. Stalo se z nich, stejně jako z gumovacího pera nebo dupaček, nedostatkové zboží. Papírenské zboží a dětské prádélko už seženeme, ale s boby je potíž. Obchody se sportovními potřebami jsou sice v každém větším města a výdejní okénka mají, jenže boby došly. „Skladem jsou jen v Kopřivnici,“ posteskli si rodiče z Ústí nad Orlicí. Vyprodáno hlásí řada internetových obchodů.

Nikdo nepočítal s tím, že se z bobování stane národní sport. A nikomu se moc nechce čekat. Co kdyby náhodou přišla obleva. Nahrává to spekulantům, kteří kousek vylisovaného plastu prodávají za cenu omaštěnou o „horskou přirážkou“ skloňujíc české přísloví „hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere“.