Prvňáci se učí číst a psát na dálku prostřednictvím monitorů počítačů. „Naše Alenka u toho sedí a kouká, není zvyklá na počítač. Takhle se nic nenaučí,“ říká maminka prvňačky. Teprve před měsícem a půl usedla do školní lavice a už je doma. Paní učitelku poslouchá přes obrazovku počítače, vše je notně narušováno zvuky ostatních spolužáků. Někomu doma povídá papoušek, z jiné domácnosti je slyšet bouchání z dílny, jinde je vaření oběda v plném proudu… Škola hrou? Takhle si to tedy asi Komenský nepředstavoval. „Bolí mě z toho hlava,“ končí hodinu výuky on-line jedna z učitelek venkovské školy. Rodiče na tom nejsou o moc líp. Jak dlouho to vydrží?

Psycholožka v televizi vysvětluje, že rodiče teď mají jistotu, že se další den nic nezmění a že děti jsou doma jen do 2. listopadu. Tuhle jistotu ale notně nabourávají výroky politiků. Ministr Prymula ujistí rodiče, že se školáci na první stupeň vrátí v pondělí na dušičky, a to bez ohledu na epidemiologickou situaci. Už za pár hodin je ale tento termín zpochybněn ministrem školství. To je ta jistota? Politici by si měli situaci ujasnit mezi sebou a teprve potom veřejně „děsit“ rodiče. Je totiž zásadní rozdíl zvládnout výuku dítěte v domácích podmínkách osm dní, nebo dva měsíce jako na jaře. Rodiče si zrovna nyní nepotřebují plnit sny o práci učitelů.