Odvaha Litomyšli nikdy nechyběla, pokud jde o moderní architekturu a umění. Dokázala to už před lety, kdy se pustila do náročného projektu revitalizace zámeckého návrší. Historickým budovám v okolí renesančního zámku vdechlo město nový život a ještě přidalo něco navíc.

Piaristická kolej získala moderní přístavbu knihovny. Kočárovna se proměnila v kavárnu v netradičním hávu s laminátovým vybavením. Nažloutlý a pro Litomyšl zcela neznámý materiál se objevil také v zámecké zahradě a byl i součástí dětského pavilonu. A hlavně se stal na pět let trnem v oku řady místních lidí.

Laminátové lavičky vyvolávaly celé roky diskuze, pavilon rozdělil město na dva tábory. Projekt za 400 milionů korun měl své trhliny a prvky, které lidé ani za pět let nepřijali. Udržitelnost megalomanské akce za evropské dotace skončila. Ze zámeckého parku potichu zmizely laminátové lavičky. Své dny má sečtené i dětský pavilon, který se stěhuje do Liberce. „Ještě zbývá to hrůzné laminátové koryto potoku v zahradě u zámku. To ať si vezmou s sebou,“ vzkázali radnici kritici z řad Litomyšlanů. Ani umístění pavilonu, speciálního hřiště pro děti v těsném sousedství památky UNESCO nebylo příliš šťastné. „Dětský pavilon bych dal na jiné místo. V Liberci bude žít dál a lépe než v Litomyšli,“ řekl jeden z autorů konstrukce pavilonu při demontáži. Otázkou je, zda lidé ve městě neměli dost kuráže přijmout moderní prvky jako součást historických staveb, nebo zda tentokrát sáhli vedle pánové architekti.