Ve Svitavách, Poličce i Litomyšli se na něj lidé dívali s obdivem, někteří nechápavě a jiní se už po prvním článku ve Svitavském deníku chodili na nádraží ptát, kde jsou ty slibované respirátory. Covidová doba odhaluje povahy lidí. Možná je to klišé, ale platí.

Pětatřicetiletý muž chtěl udělat „jen“ dobrý skutek, ale i tak to na sociálních sítích pěkně schytal. „Zase jeden z podporovatelů těch vládních zločinců. Radši dodávejte lidem vitamíny a ne ty hadry na hubu, co ničí zdraví,“ osočil ho Pavel z Litomyšle. Jiný čtenář hledal za rozdáváním respirátorů další úmysly. „Nikde jsem se nedočetl, co má pan Smejkal za firmu a co tím sleduje,“ ozval se Leoš. Byznys? Vedlejší úmysly? Anebo prostě jen dobrý skutek? „Nesleduji tím nic v kontextu vlastního prospěchu. Chci alespoň z malé části pomoci zvládnout tíživou situaci u nás v okrese. Mám tu možnost, tak to mohu dělat. Nic za to nechci a ani chtít nebudu,“ vzkázal Jan Smejkal všem lidem, kteří hledají na jeho činu nějaké „mouchy“. Skoro to vypadá, že se přestaly dobré skutky nosit a trendy je ten, kdo stále nadává. A přitom stačilo říct jen jediné: Děkuji.