Kupte jim státní dluhopis. Napsat na něj můžete osobní věnování a zaručeně prý udělá radost. V roce, kdy děti několik měsíců nechodily do školy, nemohly se stýkat se svými kamarády a trávily dlouhé hodiny u počítače, je to opravdu vynikající nápad. O tom se dětem ani nesnilo. „Koupili jsme vnučce poukaz na hodiny moderního tance. Když to teď vidím, on to bude možná taky takový dluhopis,“ říká smutně Helena Kovářová.

Sny dětí a paní Schillerové se zásadně liší. „Náš Honza si teda přeje policejní stanici z lega. Nevím, jak by reagoval na dluhopis. A tu policii ať si od Ježíška přeje i ministryně Alenka,“ vzkazuje do Prahy Pavel Dvořák ze Svitavska. Aneb jak dětem zaručeně zkazit Vánoce v tomto divném roce. Ve chvíli, kdy ministryně Schillerová čte na videu vzkaz lidem, naskočí v hlavě scéna z legendárního filmu Pelíšky. Dospívající Michal rozbaluje u vánočního stromku dárek a sní o kovbojských botách ze západu. Místo nich ale z krabice vytáhne pořádné důstojnické kozačky vyfasované otcem lampasákem. „Díky, táto.“

Člověk nechce vidět smutné oči dětí, když místo vysněného lega nebo bruslí vybalí státní dluhopis. To snad raději koupit tátovi nebo dědečkovi akcie pivovaru a pomoci tak místním výrobcům piva. Zkrátka podpořit „své“ živnostníky a firmy v regionu. To má smysl.