Během jediného večera se BENOIT DEVOS a XAVIER BOUVIER z belgického dua Okidok promění v machry, tanečníky, akrobaty, karatisty i hudebníky. Jejich náročná show za grotesku v přímém přenosu sklízí ocenění po celém světě.

Na jevišti jste opravdu šílení. Proměňujete se ve spousty postav. Kde se vzal ten prvotní nápad udělat něco tak bláznivého?
Benoit Devos: Tyhle dvě postavy jsou vlastně herci a klauni. Když jsme tuhle show dávali dohromady, docela jsme se rozmýšleli, jaké téma by bylo vlastně správné. A tohle je právě image těchto dvou postav. Dělávali jsme i pouliční vystoupení. Zkoumali jsme potenciál tohoto čísla a snažili jsme se najít všechny možné činnosti a látku, kterou bychom mohli představit lidem nějakým zajímavým způsobem. Takže i proto třeba i tanec. Zachováváme ve vystoupení prvky vyzkoušené na ulici a k tomu přidáváme další triky, které se dají udělat na jevišti.

A co všechny ty eskapády a uklouznutí?
BD: No, prý je to vlastně sexy, jak jsme se na to ptali.

Jak moc a často podobné číslo trénujete v klidu ve studiu?
BD: Je to zhruba deset let, co jsme se rozhodli vzít to všechno, co jsme nasbírali a vyšli s tím do ulic, dali to dohromady a rozhodli se, že to půjdeme hrát takovým způsobem, jak jen to nejlépe půjde. Říkali jsme si to asi tak – představte si, že jdete po ulici a najednou jste překvapení, co vidíte a tím můžete i zaskočit Belgičany. Musíte jim ukázat, že se s něčím takovým můžou spojit a identifikovat. A to je přece pro klauna i ten nejlepší způsob, jak to dát najevo.

Jak je to všechno ale náročné fyzicky?
Xavier Bouvier: No máte pravdu. Máme tam dost některé akrobatické části. Ale začalo to tak, že jsme byli na škole takového umění v Kanadě a tam jsme dva roky pracovali na tricích. Ale to víte, když jste mladá dívka, můžete lidem rozhodně předvést víc akrobatických prvků. Takže to s sebou samozřejmě přinášelo i zranění. Ale později už to tak špatné nebylo. Takže si nakonec udržíte to, co potřebujete. Naší show Slips Inside hrajeme zhruba sedm let a na začátku jsme prováděli opravdu hodně akrobacie, s přibývajícími léty už je to méně, to jste konec konců viděli tady v Poličce. Ale pořád je to fyzicky náročné a v pasážích, kde akrobacii nevidíte, jsou naše těla velice expresivní, v pózách a postojích musíme být velice precizní. A to je také velice náročné.

Kolik zranění jste si vůbec odnesli z nacvičování artistických prvků?
XB: Ó, těch bylo. (úsměv) Tak to máme natažené vazy v koleni, pochroumaná ramena, vykloubený kotník, vykloubené koleno (ukazuje na partie, kde měl zranění). Ale to už je pro akrobacii docela typické a zvyknete si. Ať se zeptáte kteréhokoliv kolegy z branže na stejnou otázku, odpoví vám asi docela podobně. U nás je to prostě normálně.

I přesto si pořád užíváte takové skotačení, nacvičování i vystupování s těmito nebezpečnými prvky před publikem?
XB: Musím říct, že ano. Navíc je to hodně specifické. Před publikem v divadle, nebo v jiných prostorách jde také částečně o otevřené improvizaci. Vždyť i dnes na Mime Festu jsme dělali několik speciálních čísel, protože lidé i další přítomní mimové byli nadšení z toho, co děláme. Byli jsme rádi, že můžeme i naše postavy ukázat dalším kolegům. Vždycky to tak děláme. Pořád v těch dvou postavách hledáme něco nového, máme je rádi a víme, že jsou docela blázniví.

Hráli jste Slips Inside také v Japonsku? Ptám se na to i kvůli vašemu karate skeči.
XB: Ještě ne, ale někdy příště třeba ano. Musí to být ale na správném místě. Každopádně víme, že se budeme muset přizpůsobit kultuře, která je každopádně konzervativnější. Budeme se asi poohlížet po nějaké japonské dětské televizi, kde bychom mohli naše čísla hrát v konzervativnějším duchu, než na jaký jsou lidé zvyklí. Ale asi by to také pro ty postavy nebylo úplně dobré. Ale těžko říct, možná by to nebylo vhodné.