Jaký byl první impulz, který vás přesvědčil, abyste zahrál v klubu Underground?
Prvním impulzem byla snaha mladé dívky Hanky Bártové otevřít místo, kde by se mladí lidé v Litomyšli cítili dobře a mohli tam zároveň poslouchat svoji muziku, dávat si kafe a vytvořit spíš takový klub mladých příjemných lidí, kteří si nebudou připadat škrobeně nebo naopak moc hospodsky.

Domníváte se tedy, že takový klub má v Litomyšli opodstatnění, jestli byla poptávka po takovém místě?
Z mého pohledu určitě ano. Možná jsem na takový klub ani nenatrefil. Většinou všechno připomínalo spíše klasickou restauraci, hospodu, disco-bar nebo nějakou luxusní kavárnu. Ale takové místo, kde jsou mladí lidé ve svém, pustí si reggae či jiný hudební styl, objednají si třeba i vodní dýmku, naprosto vítám. Ještě je tu třeba čajovna, ale tento mezičlánek vítám. Žil jsem osm let v Praze, kde je podobných míst málo, ale ty které tam jsou, si lidé z celého města hledají a vytvářejí opravdu klubové prostředí. Lidé se na takových místech znají. A když budu chodit městem po nákupech, tak se tam vždy na kávu zastavím raději než do vyloženě nacpané kavárny. Mladé lidi to tu baví, žádná kašírovanost, čisté prostředí a dobrá nabídka produktů ze strany klubu.

Jste nesporně hudebním matadorem, avšak v klubu Underground jste měl zároveň premiéru nejen Zdeněk Bína, ale rovněž jako první vystupující interpret. Tak popište čtenářům, jak se vám zde hrálo, jaká byla atmosféra, publikum a jak jste byl spokojen s akustikou klubu? Hrálo se mi tady hezky, i když zároveň cítím, že to zatím není klasické místo na živé koncerty, zejména kvůli velikosti. Spíš myslím, že by to mělo být místo, kam si lidé přijdou posedět, strávit pěkné chvíle, pustit si svou reprodukovanou muziku a čas od času uspořádat koncert už třeba jenom proto, že kdyby tady měly stát bubny, tak se sem polovička lidí nevejde. Takže spíš jít cestou sólistů s harmonikou, kytarou. Kdyby tu občas někdo jen jamoval a preludoval na gramofony, tak bude prostor klubu dokonale využitý.

Máte za sebou život v mnoha městech, od Pardubic přes Prahu, zahraničí, až po usídlení právě v Litomyšli. Co vás přivedlo právě do Litomyšle a jak se vám tu žije? Pocházím z Pardubic, pak jsem žil osm let v Praze a hodně jsem cestoval po republice nebo po světě. S hudbou jsem opravdu projel celý svět, ale vždycky, když jsem v horizontu těch let hrál v Litomyšli, tak na mě působila, jako kdyby se tu zastavil čas v tom dobrém slova smyslu. Při těch koncertních šňůrách pro mě město bylo oázou, pohádkovým místem. Po tom, co jsme se sem s manželkou přestěhovali, mám i z těch Litomyšláků pocit, že si město s danou patrností užívají a dobře vědí, v jakém místě žijí. Fascinuje mě, že tu mají životnost podniky, které by ve městě se stejným počtem obyvatel neměly šanci k přežití. Mám z města čím dál lepší pocit a když byla možnost tady koupit dům v centru, tak jsme zapřáhli se ženou všechny síly, protože nám bylo jasné, že taková šance byla neuvěřitelná a neopakovatelná. Líbí se mi, že v okolí nebo i městě nevyrostla žádné monstrózní nákupní centra a jsem rád, že je tady tolik živnostníků na náměstí. Když jsme bydlel v Praze na Vinohradech, trvalo mi jednou čtyři hodiny, než jsem našel obchod, kde by mi vyměnili baterku do hodinek. Tam jsou spíše drahé obchody, kde prodávají luxusní hodinky, ale servis neprovádí nikdo. Pro mě pak bylo příjemný, že jsem se ocitl uprostřed litomyšlského náměstí a na padesáti metrech jsem našel tři hodinářství. Pak se můžu vypravit do několika pekařství a vybrat si čerstvé pečivo. Litomyšl se mi zatím jeví jako místo příjemné pro život.

Na čem Zdeněk Bína pracuje, co dělá?
Po uzavření kapely -123 minut jsem našel basistu, se kterým jsme v sobě navzájem našli dokonalou a zatím největší syntézu po stránce muziky i osobnostně. Nikdy jsem tak stejné hudební naladění a spřízněnou krevní skupinu neshledal. Zjistili jsme, že akustická baskytara a akustická kytara a můj zpěv jsou pro nás dostačující. Vyzařuje z nás přímost a opravdovost. Od ledna jsme na hudební šňůře, hrajeme koncerty. Před pár dny jsme se vrátili z Pekingu v Číně, tam probíhal mezinárodní jazzový festival, což byl pro nás pořádný zážitek. Přes zimu, v prosinci a v lednu budeme točit desku, mám doma takové improvizované ministudio, takže základy natočíme tam a pak se bude dotáčet v Praze. Brzy na jaře se tato naše první akustická deska objeví na pultech k prodeji a pak hodlám každý rok a půl vydávat desku úplně jiného druhu, s jiným obsazením, zůstanu já a basák Honza. Každou desku chceme naladit do odlišného barevného tónu.

Berete jazyk hudby jako univerzální vyjadřovací prostředek napříč národy?
Podle mě je jazyk hudby univerzální na sto procent, protože třeba po letech bych mohl čekat, že přijetí co máme u lidí v Čechách, kteří chodili na -123 minut a teď zase chodí na můj další projekt, tak bude stejně intenzivní, ale když vystupuji ve světě, tak ta hudba zasahuje lidem úplně totožné centra v srdci, ale i hlavě úplně stejným způsobem. Dokonce i říkají stejné věci, když tu hudbu popisují. V Číně jsem čekal nemalé kulturní odlišnosti, ale probíhalo tam úplně to samé jako jinde, což mi vyrazilo dech, když si člověk uvědomí, že ta hudba je opravdu jenom věc, která lidem po celém světě připomíná to původní, co v nich je. A nezáleží na tom, jestli jsou to manažeři nebo pankáči, protože hudba má schopnost probouzet v nich malé dítě a hravost, takže ti lidé se po koncertě tváří trošku jinak, než když odcházejí.

Vzkážete něco čtenářům Deníku?
V každém malém městě nebo i vísce si velmi vážím toho, když se živnostník nebo kulturní organizátor postaví v davu a něco pro ostatní udělá. Takže lidem v okolí Svitav vzkazuji, že když se s takovou energií, takovým drobným hrdinstvím setkáte, tak se prosím vás zvedněte a podpořte dotyčné návštěvností. Každý přece chceme město, které bude žít, tak znovu prosím o větší společenskou angažovanost.

V Litomyšli otevřeli nový hudební klub Underground

Ve středu byl v Litomyšli ve večerních hodinách slavnostně otevřen nový klub s názvem Underground. V menších, malebných a jemně potemnělých prostorách mají lidé možnost usednout na místo, které zaplnilo skulinu místní poptávky. Premiéru Klubu odehrál Zdeněk Bína svým kytarovým a vokálním recitálem. Provozovatelka klubu Underground Hana Bártová nabízí návštěvníkům útulný a komorní prostor pro menšinovou a alternativní kulturu, jak potvrdil i sólový koncert uznávaného kytaristy Zdeňka Bíny, bývalého člena hudební skupiny -123 minut, který zde pro posluchače odehrál hodinu a půl dlouhý koncert. „Tento klub by měl zastupovat, jak již vyplývá ze samotného názvu, opak main streamu, i když název vznikal do jisté míry spontánně. A pak jsem již naplňovala daný koncept, jak dovolily možnosti samotných prostor,“ prozradila provozovatelka klubu Hana Bártová.

Čtvrteční koncert doslova praskal ve švech a najít volné místo znamenalo pro každého opozdilce spíše nadlidský úkol. Když Zdeněk Bína usedl na židli a spustil, všem se tajil dech a nejednomu posluchači samým úžasem padala čelist. Projev kytaristy a zpěváka Bíny jakoby utajoval jeho původ. Spíše před diváky vyluzoval zvuky jižanský živelný zpěvák. Jeho technika hry v sobě nese značnou dynamiku, preciznost a technickou přesnost. Je o to více s podivem, že dosáhl takového stupně virtuozity, když byl sám sobě učitelem. K hlasové vybavenosti zpěváka patří i velká míra prožitku, a tak je naprosto zřejmé, že Bína nechává v každém koncertě i kus sebe. „V Litomyšli žiji už poměrně dlouho, a proto si myslím, že klub obdobného ražení tu schází. Nabízíme pohodovou atmosféru, určitě dobrou muziku nejenom dnes, ale i výhledově možnost příjemného posezení, sympatické a usměvavé obsluhy. Ti, kteří k nám zavítají, mají možnost sebevyjádření a vlastní prezentace, proto za mnou choďte i s vlastními podměty,“ doplnila Hana Bártová.

Publikum po koncertě zavalilo Bínu salvami potlesku. Bína ještě přidal hudební improvizaci s jakýmsi mladíkem, který jej poprosil, zda si s ním může zahrát na malý buben. Lidé pak spokojeně vstřebávali své dojmy, klima v klubu bylo domácké a neformální. ,,Podle mě tu byla naprosto výborná atmosféra, koncert naplnil všechna moje očekávání a tomuto klubu velmi fandím. Zážitek ze hry Zdeňka Bíny snad ani není potřeba více komentovat. Od teď jedině Underground,“ řekl po koncertě Radek Urban z Litomyšle. Provozovatelka klubu Underground si také zakládá na kvalitním občerstvení.

Jan Odstrčil