Díky kompletně zachovanému interiéru, jevištní mašinérii a dekoracím je litomyšlské zámecké divadlo památkou evropského významu.

Od druhé poloviny 18. a v 19. století patřilo malé soukromé divadlo k běžnému vybavení většího zámku podobně jako třeba kaple, altán v zahradě nebo jízdárna. Inspirací bývalo od 17. století dvorské divadlo. Zatímco však barokní slavnosti na panovnických dvorech měly funkci především reprezentativní a demonstrovaly bohatství a moc, od poloviny 18. století se divadlo stává hlavně soukromou kratochvílí. Hrají se zde vedle sebe hry nastudované aristokracií a jejich přáteli, hříčky v rámci výuky urozených dětí. Ale do hlediště jsou vpouštěni také měšťané, kteří sami zanedlouho chtějí hrát a zakládají ochotnické spolky. I ty vystupují na zámeckých prknech a často se střídají také s kočovnými hereckými společnostmi. Hlavní je bavit se.

V Litomyšli už na začátku 18. století hrávali na zámku studenti piaristického gymnázia. První zámecké divadlo začal budovat v roce 1767 ve druhém patře hrabě Jiří Kristián z Waldsteina. Ještě před dokončením však divadlo vyhořelo. Druhé, zřejmě jen provizorní divadlo v roce 1791 zařídil v přízemí zámku jeho syn, hrabě Jiří Josef. Na konci roku 1796 se začalo pracovat na stavbě nového divadla, které obdivujeme dodnes. Když do něj z Vídně na konci léta 1797 dorazily nové dekorace, bylo už hotové.

První představení se tu hrálo až v dubnu 1798 při oslavách hraběcího svátku. Hlavním organizátorem byl sám hrabě Jiří Josef a s ním vystupovali na jevišti i další členové rodiny a přátelé. V pozdějších letech hráli v divadle kromě šlechty i sloužící a do hlediště usedali i hosté z města, vojska a řádu piaristů.

Vzácností divadla je jevištní mašinérie, která se dodnes zachovala téměř v původním stavu, a kvalitou naprosto jedinečný soubor dekorací, které ve Vídni namaloval dvorní divadelní malíř Josef Platzer. Je to jeden ze dvou zachovaných souborů z 18. století u nás – ten druhý je součástí ještě staršího divadla v Českém Krumlově.

17. září 2013 se litomyšlskému zámeckému divadlu dostalo také první zasloužené mezinárodní pozornosti. Stalo se součástí velkého evropského projektu s názvem Evropské cesty historickými divadly, který propojuje historické divadelní domy a dochovaná palácová divadla od Itálie, přes Rakousko, Českou republiku a Německo, až do Anglie či Švédska. Litomyšlské divadlo se tak ocitlo ve společnosti takových divadelních domů, jako jsou královské divadlo ve švédském Drottningholmu, londýnská divadla doby Shakespearovské nebo vídeňská divadla. To je jen potvrzením výjimečnosti rodinného zámeckého divadla v Litomyšli.

ZDEŇKA KALOVÁ