Na stará kolena jsem se rozhodl, že budu milionář. Abych toho co nejdříve dosáhl, začal jsem v Bystrém vylepovat plakáty. No, vylepovat není zrovna ten správný výraz, protože místo lepidla používám čalounickou sešívačku. A tak v půli ledna vyvěšuji plakáty: divadelní sál sokolovny, muzikál Dracula v podání absolventů a žáků Základní umělecké školy v Bystrém, 31. ledna a 1. února 2010.

V duchu si říkám: To si dětičky troufly hodně a hodně vysoko. Samozřejmě, šel jsem se podívat. Nejen proto, že táta byl velký ochotník a režisér a já jako člen rodiny jsem musel, pokud jsem byl doma, dělat „křoví“, takže k divadlu, zvláště ochotnickému, mám kladný vztah.

Šel jsem včas, dvacet minut před začátkem představení jsem urval jedno z posledních sedadel a čekal. Představení začalo se zpožděním tří minut. Přestože v muzikálu nevystupovala ani moje vnučka nebo vnuk, dokonce jsem nebyl deformován ani profesionálním provedením tohoto muzikálu, krásná hudba, děj, zpěv, taneční kreace, lehkost s jakou to účinkující sehrávali, mne od začátku strhla. Na jevišti nebyla dírka, která by řekla – promiňte, jsme jenom žáci základní umělecké školy. Všech skoro čtyřicet účinkujících se bez jakékoliv viditelné trémy zakouslo do děje zpěvu a pohybu. Prostě krása.

Obě představení byla provedena před zaplněným hledištěm a nejlépe to zhodnotili diváci v závěrečném potlesku, který byl skoro nekonečný. Byl to opravdu velký zážitek. Přimlouvám se, aby byl opakován.

Zbyněk Unčovský