Italský dirigent Alessandro Ferrari vedl ve skvělé formě hrající orchestr Pražské filharmonie, která doprovázela trojici sólistů La Scaly. Těmi byli dlouho předtím ohlášení sopranistka Oksana Dyka a tenorista Stefano Secco. Zádrhel mohl nastat onemocněním barytonisty Taorminy. Díky kontaktům dirigenta Ferrariho se podařilo místo něho bleskově zajistit vystoupení renomovaného pěvce Paola Gavanelliho. A byla to náhrada více než kvalitní.

Barytonista prokázal mimo krásného belcanta i kus smyslu pro humor. V první části koncertu, která trvala třičtvrtě hodiny, byly prezentovány snad méně známé kusy. S výjimkou posledního čísla, kterým byl nádherný duet Pinkertona a Čo-čo-san ze závěru prvního jednání Pucciniho Madame Butterfly.

Druhá část večera však překonala všechna očekávání. Následovaly už jen samé italské operní „vypalovačky". Obě árie Cavaradossiho z Pucciniho Toscy. Motlitba hlavní hrdinky téže opery. Úvodní duet Rudolfa a Marcella z Bohémy. Populární Kalafova Nessun dorma z Turandot. Melodicky vtíravé orchestrální intermezzo z Mascagniho Sedláka kavalíra. Prolog Tonia z Leoncavallových Komediantů. To jsou jen některé z uvedených perel. Vše se kupodivu obešlo bez italského mága Giuseppe Verdiho.
Ten přišel na řadu až na konec – velká scéna Luny, Leonory a Manrica z prvního jednání Trubadúra. Musely samozřejmě následovat dva přídavky, i opakované „Vincero" v podání všech tří sólistů. Vypadalo to, že se účinkujícím ani z pódia nechce. Druhá část trvala půldruhé hodiny! Dlouhý?aplaus ve stoje se stal tak trochu litomyšlským folklórem, ale tady byl zcela na místě.

Skvěle odvedená práce!

ZDENĚK VANDAS